Prosinec 2009

Hádanka

29. prosince 2009 v 17:21 Ostatné videa a články
Zde je seznam zemí, které byly od konce 2. světové války bombardovány Spojenými státy (vypracoval William Blum - historik):

Čína 1945-46
Korea 1950-53
Čína 1950-53
Guatemala 1954
Indonésie 1958
Kuba 1959-60
Guatemala 1960
Kongo 1964
Peru 1965
Laos 1964-73
Vietnam 1961-73
Kambodža 1969-70
Guatemala 1967-69
Grenada 1983
Libye 1986
San Salvador 1980s
Nicaragua 1980s
Panama 1989
Irák 1991-99
Súdán 1998
Afgánistán 1998
Jugoslávie 1999

Doplnené:

Afgánistán 2001
Jemen 2002
Irak 2003
Somálsko 2007
Basra 2008
Afgánistán 2009
Pakistán 2009
Jemen 2009


V kolika zemích vznikla bezprostředně po bombardování demokratická vláda, která respektuje lidská práva?

Vyberte správnou odpověď:

(a) 0
(b) nula
(c) v žádné
(d) ani v jedné
(e) celé číslo mezi -1 a +1


USA rozšiřují „válku proti terorismu“ o Jemen

29. prosince 2009 v 17:13 Barack Obama

valka-proti-teroru
Ačkoli páteční pokus o atentát na letoun mířící do Detroitu ze všeho nejvíc popálil v klíně samotného atentátníka, skutečný ohňostroj nejspíš teprve propukne, neboť někteří američtí politici se pokoušejí celou událost využít jako ospravedlnění pro útok na Jemen.
Jako první se o Jemenu coby dějišti "zítřejší války" vyslovil senátor Joseph Lieberman, předseda senátního výboru pro vnitřní bezpečnost a záležitosti vlády. Vyzval přitom k preventivnímu úderu proti Jemenu, zatímco senátor Arlen Specter prohlásil, že by se to mělo alespoň zvážit.
Republikánský kongresman Pete Hoekstra označil Baracka Obamu osobně zodpovědného za pokus o atentát na letadlo, s tím, že Jemen je "horký problém", se kterým je potřeba se vypořádat.
Prozatím jediným pojítkem mezi nigerijským atentátníkem a Jemen je přitom jeho vlastní tvrzení, že je členem hnutí Al Kajda a že bombu (konkrétně kondom s jakousi výbušninou uvnitř) dostal od výrobců výbušnin z Jemenu. Americké bezpečnostní orgány ale nejsou s to nic z jeho prohlášení potvrdit.
Spojení atentátníka s Jemenem by se ale velmi hodilo Obamově vládě, která už pár týdnů na některé cíle v Jemenu útočí. Podle amerického názoru je Jemen baštou Al Kajdy.


Americká letadla se účastní bombardování povstaleckých vesnic v severním Jemenu

28. prosince 2009 v 11:27 Barack Obama
V srpnu t.r. zahájily jemenské vládní síly tažení proti šíitským povstalcům zvaným Húthijové v severních částech země v oblasti sousedící se Saúdskou Arábií. Podle tvrzení jemenské vlády Húthijové usilují o obnovu vlády duchovních v zemi. Húthijové toto obvinění odmítají a obviňují sunnity ovládané vlády v jemenském San'á a saúdském Rijádu, že chtějí spojenými silami vyhladit v oblasti šíitskou víru.

Saúdská Arábie se do tažení zapojila, ale v pozemních akcích nedosáhla žádných úspěchů a tak se zaměřila na letecké bombardování jemenského severu. Tvrdí přitom, že je ochotna je ukončit, pokud Húthijové opustí pohraniční území; ti naopak jsou ochotni tak učinit teprve tehdy, až Saúdská Arábie přestane podporovat jemenské vládní síly.

V zájmu "ochrany svých zájmů v regionu" a v rámci vojenského paktu podepsaného s jemenskou vládou se do tažení proti Húthijům v polovině prosince zapojily i Spojené státy. Americká letadla zahájila nálety na obydlené oblasti, tržiště, utečenecké tábory, vesnice, mešity a veřejné silnice celého severozápadního Jemenu. Washington kromě palebné síly poskytuje režimu v San'á zpravodajské informace, nemluvě o 70 milionech dolarů vojenské pomoci, kterou Pentagon letos do Jemenu investoval. Humanitární situace v oblasti se stále zhoršuje, konflikt už vyhnal z domovů na 200 000 lidí.

Předseda jemenské Národní bezpečnostní organizace Alí an-Anísí prohlásil, že Jemen s podporou Rady Perského zálivu pro spolupráci zvítězí a obvinil Írán, že Húthijům poskytuje politickou, materiální a mediální podporu. Rada současně podpořila stanovisko Saúdské Arábie, která tvrdí, že došlo ke vpádu jemenských povstalců na její území. "Je to poprvé po 18 letech od vpádu Iráku do Kuvajtu a summit rady podporuje svého člena při aktivní vojenské operaci proti vnější síle," prohlásil k tomu kuvajtský ministr zahraničí a vicepremiér šajch Muhammad as-Sabáh as-Sálim as-Sabáh.

Zástupce americké ministryně zahraničí pro záležitostí Blízkého východu mezitím naopak prohlásil, že důkaz o tom, že by Írán jemenské Húthije podporoval, neexistuje.
Agentura Reuters přinesla 15. prosince zprávu, že při náletu amerických letadel nedaleko města Sa'ada bylo zabito 120 lidí, a že o dva dny dříve zahynulo nejméně 70 lidí při náletu saúdskoarabských letadel na tržiště ve městě Rateh v severním Jemenu. Agentura však neuvedla, že oněch 120 Američany zabitých Jemenců (a 44 zraněných) byli z valné části jemenští vojáci zajatí Húthiji v předchozím boji. Americký nálet totiž zasáhl jeden z areálů kde byli tito zajatci drženi. Usmrcen byl také personál zajateckého tábora.



Útoky řízenými střelami s plochou dráhou letu na oblasti Jemenu nařídil prezident Barack Obama pouhý den poté, co pomoc jemenským silám oficiálně popřel. Nálety byly koordinovány s vládou prezidenta Alího Abdalláha Sáliha, jemuž pak Obama telefonoval, aby mu "blahopřál".
Jemenská vláda americkou roli při útocích přiznala až 27. prosince i když jen na jihu země. Podobně jemenská vláda zuřivě popírá zprávy o saúdskoarabských útocích na sever země, zatímco saúdskoarabská vláda o nich na tiskové konferenci podrobně informovala. Jeden z jemenských činitelů však současně prohlásil, že při útocích byl zabit místní "vyslanec" al-Qá'idy jménem Muhammad Sálih Muhammad Alí al-Kázimí a spolu s ním "desítky" členů této organizace.
18. prosince vypálili Saúdští Arabové na sever Jemenu více než 312 střel a Američany jim dodané vrtulníky Apache podnikly přes 30 útoků. Americká letadla téhož dne bez ustání křižovala nebe nad severními oblastmi a ostřelovala několik vesnic, přičemž ve vesnici Alhareba zničila dům, v němž zahynulo nejméně sedm členů jedné rodiny, a bombardovala město al-Saqien. Řada domů byla také zničena při náletu na tři vesnice v oblasti Marán.

Americké nálety se však neomezují na sever Jemenu; 18. prosince zahynulo při amerických náletech na jemenskou jihovýchodní provincii Abján 63 lidí, z toho 28 dětí; asi 90 dalších lidí bylo zraněno při útocích amerických letadel na vesnici Bakazam. Útoky na jemenské jižní provincie Washington prohlašuje za pomoc Jemenu při likvidaci buňky al-Qá'idy operující v Perském zálivu. Na první svátek vánoční Bílý dům svou podporu probíhajícím vojenským operacím v Jemenu zopakoval.

Jemenský poslanec Jahjá al-Húthí v pátek 25. prosince v rozhovoru pro Press TV potvrdil, že se saúdskoarabská letadla bezohledného bombardování civilních cílů na válkou zmítaném severu účastní. Kromě toho obvinil armádu Saúdské Arábie, že při útocích na vesnice v provincii Sa'ada používá mezinárodně zakázané zbraně a způsobuje tak vysoké civilní ztráty. Vyjádřil současně obavu, že pokud Saúdská Arábie vlastní nukleární zbraně, mohla by je proti Húthijům rovněž použít.


Zdroje:


Proč pevný dolar předznamenává útlum v roce 2010

25. prosince 2009 v 14:22 FED, peňažné otroctvo
Za normálních podmínek a podle ortodoxní ekonomiky je silná měna pro konzumní stát dobrou věcí a pozitivním trendem. A Amerika je největší konzument a jeden z nejmenších producentů v lidské historii.

Nicméně v těchto turbulentních dobách tento ekonomický vlak, od roku 2007 nabírající stále větší rychlost, směřuje ke kolizi. Silná měna, přesněji silný dolar je naprostou katastrofou. Dovolte, abych vysvětlil.

Od roku 2008, kdy zkolabovaly a byly znárodněny americké banky spolu s britskými, se vlastně nic nezměnilo. A opravdu. V Americe se hraje stále tatáž hra, která přivedla k pádu soukromé banky, s tím rozdílem, že teď jsou banky vlastněny státem (nebo stát vlastněný bankami, ale to by bylo na jiný článek). A říkají tomu oživení. Prosím, všimněte si: Velké banky platí zpátky peníze do fondu TARP a americký tisk se rozplývá nadšením nad moudrostí marxistů ve vládě. Pravda, mnozí naivní voliči, kterých je většina (ačkoliv se zmenšuje) tomu věří, ale podívejme se na to blíže. Fond TARP je vyplacen ze dvou zdrojů: (1) Peníze původně vložené do TARP, které se nespotřebovaly, jsou vraceny do státní pokladny (všimněte si, neříkám původním vlastníkům, protože daňoví poplatníci ty peníze nikdy neuvidí) a tomu se říká oživení, nebo (2) banky vydávají nové akcie a přes IPO (Initial public offering) je prodávají a ze získaných prostředků platí do TARP. Ovšem nové akcie znehodnocují ty staré, které vlastní stát, takže banky státu jednou rukou vracejí a druhou berou. A tomu se také říká oživení. Žádný jiný ekonomický indikátor se nezlepšil, což je patrné zvlášť po odfiltrování vládní propagandy a lží.
Takže poté, co jsme definovali tento rámec pokračujícího kolapsu amerických financí, se můžete ptát, jak to, že americký dolar neustále roste, což je patrné zvláště v posledních dvou týdnech. K vysvětlení musíme rozšířit úhel pohledu na celý svět a obrátit pozornost k základům příští vlny, která hrozí pohltit nás všechny.

Velká anglo-americká loupež, skutečně čistá práce v oloupení celého světa, vyvolala odezvu u mnoha jiných států, mnohé z nich tancují kolem podpory menší loupeže EU a arabských zemí. Řada z nich strávila celý rok 2009 snahou udržet se na větvi ekonomiky, která už předtím byla skrz na skrz prohnilá. Západní tisk to označuje za oživení nebo alespoň za udržení.
To se ale brzy změní. A první kapka lijáku, který přijde, byla Dubaj. Dubaj přestala platit většinu svých dluhů a sdělila svým věřitelům, že to je jejich chyba. Což byla, protože poskytli Dubaji peníze na zbytečné haly se zimními sjezdovkami, umělé ostrovy a stovky téměř prázdných mrakodrapů. (Je heroinový závislák vinen za svou závislost? - ovšem, že ano.)
Následovala zpráva o snížení ratingu pro Řecko, které čeká neodvratný pád. Řecko je součástí PIGS (Portugálsko, Irsko, Řecko a Španělsko). Všechny tyto země balancují na hraně ekonomického zhroucení. Ale v Evropě nejsou jediné. Podobně je na tom Ukrajina, Bělorusko, Litva, Lotyšsko, Estonsko, Maďarsko, Island a možná i Dánsko. Polsko s masivním státním dluhem za "oživení" je rovněž na cestě do pekel. Zdravé nebo zlepšující se ekonomiky zemí EU teď stojí před velkými ztrátami a výkupným pro ztrátové země, které jako topící se, stáhnou za sebou do hlubin silnější ekonomiky.

Za nimi stojí další státy jako Gruzie, Turecko, Venezuela, Mexiko, Kolumbie, Nikaragua, Argentina a většina Afriky.

Pak tady máme Čínu, která nafoukla svou ekonomickou bublinu do nevídaných rozměrů. Čína maskuje svou produkční kapacitu něčím nekonečně hloupým. Totiž tím, že ji znovu zvětšuje. A využívá svou produkční kapacitu vzniklou zvýšením kapacity k vytváření další kapacity. Jistěže to odsune soudný den o několik roků, ale ten soudný den přichází a bude to v roce 2010. Světová spotřeba zboží nejen že nedosáhla úrovně z roku 2007 (a Čína je dnes schopná produkovat mnohem více zboží než v roce 2007), ale spotřeba, která dnes zůstala, je nyní jednotlivými státy mnohem více hlídána a objevuje se snaha uspokojovat tuto potřebu z domácích zdrojů. Čína reaguje jako kůň s klapkami na očích nebo jako rozmazlený spratek zvyklý na to, že se mu každý podbízí. Vypověděla EU, Americe a Rusku obchodní válku. Samozřejmě - tohle ještě více oslabí potřebu dovozu z Číny, kde stále ještě roste výrobní kapacita. Soudný den je za dveřmi. Většina čínských občanů, národ tvořený bosými dělníky v téměř otrockých podmínkách továren a produkčních linek, si nikdy nebude moci dovolit to, co vyrábějí.

Takže jak tenhle proces celosvětově pokračuje, státy skupují americký dolar v mylném domnění, že je stabilnější než vlastní měna. To jej obratem posiluje a současně zabíjí jakékoliv případné oživení lokálního průmyslu, navíc to dává vládám nástroj k dalšímu zadlužování. Američané úpravami svých zákonů (jejich nová, socialistická zdravotní péče a Cap and Trade) ještě více utlumí vlastní průmysl a vytvoří další miliony nezaměstnaných. To zvýší zlobu a napětí mezi lidmi k bodu varu - vhodně před parlamentními volbami v listopadu 2010. Vláda ve snaze snížit napětí alespoň před volbami nedokáže odolat touze utrácet.

Následky - nejprve je pocítí Američané a později každý, kdo je jejich věřitelem, což je skoro každý - dopadnou v lednu 2011 a budou tak mrazivé, že v porovnání s nimi každý rok za posledních 1000 let bude vypadat jako teplý jarní den.

Článek Why Strong US Dollar Foreshadows Economic Doom in 2010 vyšel na serveru Pravdu.ru 22. prosince. Překlad editor.


Kodaňský summit zlikvidovala Čína

23. prosince 2009 v 3:02 Globálne oteplovanie, modifikácia počasia, chemtrails
Došlo k závažné geopolitické změně: Žijeme v čínském století

V Kodani se stalo toto, píše v deníku Guardian Mark Lynas: Čína zlikvidovala rozhovory, mezinárodně znemožnila Baracka Obamu a trvala na nepřijatelné "dohodě", aby si západní politikové odnesli břemeno viny. Vím to, protože jsem byl přítomen v místnosti a viděl jsem, jak se to děje.

Strategie Číny byla jednoduchá: Blokovat čtrnáct dní vyjednávání a pak to narafičit tak, aby dohoda uzavřená za zavřenými dveřmi vyvolávala dojem, že se Západ znovu vykašlal na chudé země. Všichni jim na to skočili. Bylo to ale přesně obráceně. Byl jsem svědkem toho, jak se Obama zoufale snaží dohodu zachránit, a čínský delegát neustále opakoval "ne".

Když ostře kritizoval kodaňský summit súdánský delegát Lumumba Di-Aping, který kodaňský summit odsoudil jako "sebevražedný pakt, pakt, který nás spálí, aby si pár zemí udrželo nadvládu," byla to čínská manipulace. Súdán jedná jako loutka Číny. Súdán je jedna ze zemí, které dělají za Čínu špinavou práci na veřejnosti. Čína dohodu v Kodani zlikvidovala a pak si zařídila, aby to její slouhové veřejně zkritizovali.

Při vyjednávání v pátek v noci se čínský premiér Wen Jinbao osobně vyjednávání neúčastnil a vyslal úředníka z čínského ministerstva zahraničí, aby seděl proti Obamovi. Diplomatická urážka to byla zjevná a byla brutální, stejně jako to, že nejmocnější politikové světa museli sedět a čekat, zatímco čínský delegát šel vedle telefonovat se svými "nadřízenými".

Byla to Čína, která trvala na tom, aby se z dohody odstranila konkrétní emisní minima západních průmyslových zemí, předem dohodnutá jako 80procentní snížení emisí do roku 2050. "Proč se nesmíme zmínit ani o vlastních sníženích emisí?" dotazovala se zuřivá Angela Merkelová. Australský premiér Kevin Rudd byl tak rozčilen, že praštil svým mikrofonem. Brazilský zástupce poukázal na to, že se Čína chová nelogicky. Proč nesmějí bohaté země oznámit ani to, že chtějí snížit své emise? Čínský delegát opakoval "Ne" a já jsem se zhrozil, když jsem viděl jak se Merkelová v zoufalství vzdala a ustoupila. Teď víme proč - protože Čína si správně vypočítala, že za neúspěch summitu bude svět obviňovat Obamu.

Čína, kterou občas podporovala Indie, pak odstranila z dohody všechna čísla, na kterých záleželo. Nechtěl to nikdo, možná s výjimkou Indie a Saúdské Arábie.

Jak se Číně podařilo tohoto dosáhnout? Byla v nesmírně silném postavení. Čína se nepotřebovala dohodnout. Západní politikové naproti tomu zoufale potřebovali z Kodaně úspěch.

Vážnou otázkou je: Jakou hru tu hraje Čína? Proč Čína nejen odmítla sama jakékoliv závazné cíle, ale dokonce zabránila všem ostatním zemím, aby se zavázaly ke konkrétnímu snížení emisí? Jeden britský analytik si myslí, že Čína chce oslabit regulaci globálního oteplování, aby se vyhnula riziku, že by se od ní za pár let požadovalo, aby byla při regulaci emisí ještě přísnější.

To neznamená, že Čína se nestaví vážně ke globálnímu oteplování. Má silný větrný i solární průmysl. Ale hospodářský růst Číny je především založen na levném uhlí. Čína ví, že se stává největší světovou supervelmocí, s níž nikdo nebude schopen soupeřit. Její na uhlí založená ekonomika se každé dvě desetiletí zdvojnásobuje. Čínští politici nechtějí změnit tuto magickou formuli, pokud nebudou absolutně muset.

Kodaň byla horší než jiná selhání, protože Kodaň ilustrovala hlubokou změnu v globální geopolitice. Žijeme v čínském století a pro Čínu není multilaterální ekologická správa země prioritou a čínští politikové na ni pohlížejí jako na překážku rozvoje Číny.


Začíná se karta obracet?

23. prosince 2009 v 2:58 Pandémia chrípky, očkovanie
Pandemie prasečí chřipky stejně jako celé slavné očkování proti ní je podvod. Obrovský podvod. O tom už píše nejen Jane Bürgermeister (http://www.theflucase.com/), polský, německy píšící server Polskaweb.eu (http://prasecichripka.blog.cz/0912/polaci-nabizeji-azyl-uprchlikum-pred-ockovanim) nebo dánský tisk (http://prasecichripka.blog.cz/0911/dansky-tisk-lobbiste-ve-who-zamerne-siri-chripkovou-paniku), ale nyní také německé tištěné noviny a informační portály.

Ty informují o tom, že bývalý poslanec německého parlamentu Wolfgang Wodarg, lékař a imunolog, vedoucí výboru pro zdravotnictví Rady Evropy, označil tzv. pandemii prasečí chřipky za "jeden z největších zdravotnických skandálů století". V návrhu výborem jednohlasně přijatém kritizuje ovlivňování vědců a úřadů farmaceutickou lobby, v jehož důsledku "jsou miliony zdravých lidí zbytečně vystavovány riziku nedostatečně testovaných vakcín, a to u nemoci, která je "podstatně méně nebezpečná" než všechny chřipkové vlny předchozích let a která oproti nim "nezpůsobila ani desetinu úmrtí".

Rada Evropy se podle něj musí zabývat především rolí WHO, která poprvé vyhlásila nejvyšší stupeň pandemie nikoli podle skutečné nebezpečnosti nemoci, ale jen podle počtu nakažených, a dosáhla tím toho, že vlády nakoupily mnoho milionů nedostatečně testovaných vakcín.

Není možné, říká Wodarg, aby WHO, která evidentně podléhá vlivu farmaceutické lobby a není parlamentně kontrolována, sama definovala pandemii. Mnohá rozhodnutí WHO mají původ u průmyslové lobby. - Vyšetřit je třeba také úlohu některých německých ústavů, které se v Německu nejvíc zasadily o nákup vakcín a očkování obyvatelstva.

Zdá se tedy, že i politici se začínají probírat z ohromení a ochromení tzv. pandemií a že se karta zřejmě již začíná obracet. Snad se brzy dočkáme toho, že se celou věcí budou zabývat i kriminalisté a soudy. - A že začneme všichni víc přemýšlet o tom, jakou hru s námi někteří ministři a jejich náměstkové hrají a jak a proč jim přitom jdou na ruku (některá) média...


Stránky dr. Wodarga, na kterých se hodně píše o podvodu prasečí chřipky (NJ): http://www.wodarg.de/
a text jeho návrh pro Radu Evropy, který byl jednohlasně přijat zdravotním výborem (AJ): http://www.wodarg.de/show/2948122.html


USA zaútočily na Jemen

22. prosince 2009 v 4:57 Barack Obama
obama-valka
Laureát Nobelovy ceny za mír, prezident Barack Obama, nařídil útok na Jemen. Stalo se tak pouhý den poté, co USA veřejně popřely, že by jejich ozbrojené síly útočily na sever země.
Raketové útoky byly koordinované s vládou jemenského prezidenta Alího Abdalláha Sáliha a podle svědků po nich zbylo více než 120 mrtvých, mnoho z nich civilistů. Prezident Obama po náletech zatelefonoval Sálihovi a "poblahopřál" mu, nejspíš k počtu obětí, či co.
Navzdory oficiálním stanoviskům americké strany Jemen jakoukoli účast amerických ozbrojených sil v konfliktu na svém území popřel. Totéž ovšem učinil už v případě, kdy se do bojů na severu Jemenu vložila saúdská armáda, a to i navzdory tomu, že Saúdové ke svým náletům pořádali tiskové konference.
Jistý jemenský činitel ale přiznal, že byl zabit lokální "zástupce" hnutí Al Kajda Muhammad Sálih Alí Kázimí a že při útocích zahynuly "desítky" dalších bojovníků hlásících se k Al Kajdě.
Boj se stoupenci tohoto hnutí je v současnosti jen jedním z konfliktů, které se v Jemenu odehrávají. Vláda tam čelí na jihu separatistům i povstání šíitských klanů na severu. Čistě technicky tak Bílý dům nelhal, když ve středu popřel americký vstup do konfliktu v Jemenu, neboť byl obviňován z účasti právě ve válce na severu země.
Jemen se tak vedle Afghánistánu a Iráku stává třetím americkým bojištěm na Blízkém východě. Po 11. září 2001 do těchto svých válek USA podle svého ministerstva obrany vyslaly celkem dva miliony vojáků, z nichž 798 tisíc absolvovalo více než jednu "misi".


Postmoderní Kosovo nebo islamistická Albánie?

22. prosince 2009 v 4:49 Kosovo
Ilustrace
V souvislosti s vyhlášením nezávislosti Kosova a jeho uznáním ze strany USA a řady evropských států se vyrojily obavy, že se tím posílí odštěpenecké tendence a vznik nových státních útvarů i v jiných částech světa (Abcházie, Osetie, Baskicko, Vlámsko, Palestina). Jakkoli je tento argument pádný, jeho opakované zdůrazňování zastínilo jiné stinné stránky vzniku, slovy G. Bushe, "nezávislého kosovského státu". Plynou z faktu, že ve skutečnosti žádný nezávislý kosovský stát nevznikl.
Takzvané suverénní Kosovo je postmoderní fikcí. Stejně jako budoucí evropský superstát je i nové Kosovo státem bez národa. Kdo si pozorně prohlédl fotografie slavících obyvatel Kosova, nemohl si nevšimnout, že naprostá většina vlajek v jejich rukou byla albánská, nikoli kosovská. Kosovská vlajka, stejně jako stát Kosovo, jsou artefaktem postnárodní Evropské unie. Proto státní vlajku tvoří šest bílých hvězd na modrém podkladu, vyjadřujících svoji odvozenost od projektu "společného evropského domu". Není proto ani žádným překvapením, že hymnou, hranou při oficiální ceremonii vyhlášení nezávislosti, byla hymna EU, Beethovenova 9. symfonie.
Obyčejní "Kosované", oslavující odtržení od Srbska, po žádném samostatném Kosovu neprahnou, jejich dlouhodobým cílem je vytvoření Velké Albánie. Zcela v souladu se současnou americkou zahraniční politikou, jejíž údajný boj proti islamismu a Al Kajdě přispěl výraznou měrou (bez přímé podpory USA by k odštěpení Kosova nedošlo) ke vzniku druhého muslimského státu na Balkáně. Tzv. mezinárodní společenství, tato další fikce postmoderní politiky, si může přát, podobně jako v případě Bosny a Hercegoviny, vznik odnárodněných států bez vlastní identity. Tento cíl však bude moci prosadit pouze silou, neboť odporuje přirozeným danostem vzniku a vývoji lidských společenství.
Podobně jako v Bosně a Hercegovině bude na papíře a v politických proklamacích stvrzená suverenita nových státních institucí popřena faktickou mocí institucí bruselských. Čili žádné "nezávislé Kosovo", ale jen satrapa Evropské unie. Nechají si to albánští muslimové líbit? V Případě Kosova tu tedy máme výbušnou směs dvou křesťanství nepřátelských ideologií - islámu a postmoderního liberalismu. Která z nich převáží? Stane se Kosovo rejdištěm radikálních islamistů a vývozcem "náboženství míru" do jiných evropských států nebo tu zvítězí multietnicko-multikulturní sociální inženýrství sekularizovaných politických elit Evropské unie?
Kosovští Albánci se v posledních letech museli tvářit, že je možné po obou cestách kráčet současně. Budu s napětím sledovat, zda a jak dlouho se jim to bude dařit. Vejde v platnost návrh ústavy, na němž spolupracovaly různé nevládní organizace a který předpokládá odstranění všech bariér, chránících nenarozený lidský život? Bude "kosovský národ" souhlasit s návrhem na přiznání zvláštních práv na základě "menšinové sexuální orientace"? Ať už zvítězí kterákoliv z obou možností, bude to jen další z hřebíků do rakve křesťanské Evropy.


V klimatologii není konsenzus. Ambiciózní předpovědi jsou neopodstatněné

22. prosince 2009 v 4:48 Globálne oteplovanie, modifikácia počasia, chemtrails
Ilustrace
Je důvod, proč by nás měly vyhlídky globálního oteplování znepokojovat? Průměrná teplota Země se mění neustále. Někdy stoupá, někdy klesá a občas - např. v posledních zhruba deseti letech - je téměř konstantní.

Výroky, že se klimatické změny zrychlují, jsou absurdní. Existuje všeobecný konsensus o tom, že v posledních 150ti letech průměrná teplota Země vzrostla o necelých 1.5°F. Data jsou ale nekvalitní a - vzhledem k tomu, že změny jsou malé - je snadné je libovolně modifikovat až o několik desetin procenta. Několik emailů z britského Climate Research Unit (CRU) na University of East Anglia, které způsobily takový skandál, pojednávalo právě o tom, jak tyto změny maximalizovat.

Všeobecný konsensus týkající se "oteplování" není založen ani tak na kvalitě dat jako spíše na faktu, že jsme zde mezi 15. a 19. stoletím měli menší dobu ledovou, po které se Země začala přirozeně oteplovat. S koncem menší doby ledové korespondoval i počátek průmyslové éry doprovázené zvýšenou produkcí skleníkových plynů, např. kysličníku uhličitého, methanu a kysličníku dusičného. Nejvýznačnější z těchto plynů je právě CO2, jehož množství v atmosféře vzrostlo za posledních 150 let o cca 30%.

Definiční charakteristikou skleníkového plynu je jeho relativní prostupnost pro sluneční světlo, ale i absorpce infračerveného záření, které Země vyzařuje do prostoru. Obecně lze říci, že čím více je v atmosféře skleníkových plynů, tím větší je absorbce tepelného záření a tím větší je oteplování zeměkoule.

K tomu ovšem nedojde, jelikož hlavní součástí zemské atmosféry nejsou "škodlivé" skleníkové plyny, ale vodní pára a mraky. I kdyby došlo ke zdvojnásobení množství CO2 v atmosféře, rovnováha mezi slunečním a infračerveným zářením ze Země by se změnila o pouhá 2%.

Tyto výše uvedené závěry jsou předmětem všeobecné shody. Neexistuje zde žádný důvod k obavám, bez ohledu na to, zda může vzniknout nějaký vztah mezi oteplováním a zvýšením hladiny dalších skleníkových plynů či nikoliv. Nicméně právě toto zkoumání možného vztahu zůstává předmětem zájmu Mezivládního panelu OSN pro změny klimatu (IPCC). Neúspěšné, více než dvacetileté pokusy o prokázání souvislosti mezi těmito jevy svědčí o tom, že se nemusíme znepokojovat.

Hodnotící zprávy IPCC mají většinou cca 1000 stran textu, shrnutí pro politiky jich má dvacet. Je samozřejmě nemožné dosáhnout přesného shrnutí tisíce stran textu na pouhých dvaceti stranách, řada detailů a nuancí musí být vynechána. Moje zkušenost je ale taková, že i těmto shrnutím bývá jen zřídkakdy věnována pozornost. Ve většině případů bývá celá zpráva shrnuta do jednoho jediného hesla či sloganu.

Hlavní závěr, který byl publikován po poslední hodnotící zprávě IPCC před dvěma lety, přisuzoval největší podíl na oteplování Země od roku 1957 (kdy bylo obzvláště chladno) člověku. K tomuto závěru dospěl IPCC poté, co se ukázalo, že modely Mezivládního panelu nedokáží reprodukovat oteplování z let cca 1978 až 1998 bez další proměnné, a jedinou proměnnou, kterou vymysleli, byl člověk. I tato argumentace předpokládá, že modely berou v potaz přirozenou variabilitu klimatického systému (natural internal variability), kam patří např. přirozeně se vyskytující cykly El Niňo, pacifická dekadická oscilace, atlantická vícedekádová oscilace a jiné jevy.

Články hlavních výzkumných center připouštějí, že neúspěch modelů IPCC uchopit "oteplování" uplynulých deseti let, bylo způsobeno skutečností, že nebraly v potaz právě tuto přirozenou variabilitu. Samotný základ argumentu IPCC, že klimatické změny způsobuje člověk, se tak ukázal jako chybný.

Toto samozřejmě žádný z publikovaných textů nezdůrazňoval. Místo toho poukazovaly na to, že podle modifikovaných modelů, které braly přirozenou variabilitu v potaz, dojde v letech 2009, 2013 a 2030 na Zemi k opětovnému oteplení.

I kdyby byl ale závěr IPCC správný, nebyl by důvod k panice. O možné panice je možné mluvit až v souvislosti s tzv. "citlivostí klimatu" (climate sensitivity), veličinou, která vyjadřuje kolik oteplování CO2 způsobí. Je obecně známo, že zdvojnásobení CO2 způsobí změnu cca 2°F za předpokladu, že všechny ostatní veličiny zůstanou neměnné. To je málo na to, abychom se tím znepokojovali.

Nicméně, současné klimatické modely předpovídají mnohem větší citlivost, neboť v těchto modelech hlavní skleníkové substance (vodní pára a mraky) zesilují působení CO2. Říká se tomu "pozitivní zpětná vazba" (positive feedback). Dle vyjádření IPCC jsou ale mraky v současných modelech i nadále zdrojem nejistot, což - s ohledem na jejich bezprostřední souvislost s vodní párou - velmi zpochybňuje další tvrzení, že jsou si jistější, pokud jde o vodní páru.

Důkazy efektu pozitivní zpětné vazby vodní páry v oblastech bez mraků sice existují, pokud si ale uvědomíme neustálé změny, které zde probíhají, zůstává vše velkou neznámou. Jen málo vědců by souhlasilo s tím, že v této věci existuje konsensus. Otázkou především zůstává "pozitivnost" či "negativnost" zpětné vazby u vodní páry či mraků.

Názor, který říká, že v zemském klimatu převládá pozitivní zpětná vazba, je na první pohled nevěrohodný, což dokládá sama historie zemského klimatu. Před cca dvěma a půl miliardami let bylo slunce o 20 % - 30% méně jasné než nyní, a přece nedocházelo ani k zamrzání oceánů ani k přílišným teplotním výkyvům v porovnání se současností. Carl Sagan to v roce 1970 označil jako "Early Faint Sun Paradox."

Snahy vysvětlit paradox se skleníkovými plyny probíhají již více než 30 let. Někteří navrhovali CO2, ale potřebné množství by bylo více než tisícinásobně větší než je jeho současná úroveň a bylo by neslučitelné s geologickou dokumentací. Rovněž methan se ukázal jako nepravděpodobný. Ukazuje se, že větší množství řídkých beránkových mraků v tropech tento paradox snadno vyřeší, ale jen pokud o nich hovoříme v souvislosti s negativní zpětnou vazbou. V současné terminologii to znamená, že by mraky vliv CO2 nejenže nezvýšily, ale naopak snížily.

V odborné literatuře najdeme celou řadu studií, které na absenci pozitivních zpětných vazeb poukazují. Z ní vyplývající nízká citlivost je zcela kompatibilní s malým oteplením, které dnes pozorujeme. Jak tedy modely s vysokou citlivostí na CO2 dokáží vysvětlit současnou malou odezvu v realitě? Jeff Kiehl si v článku pro National Center for Atmospheric Research všímá, že modely využívají jinou veličinu, kterou IPCC označuje jako málo známou (konkrétně aerosoly), aby libovolně "potlačily" tolik skleníkového oteplování, kolik právě potřebují, aby jim seděla data, s tím, že každý model si vybírá jiný stupeň "potlačení", podle citlivosti toho kterého modelu.

Co má toto všechno společného s klimatickou katastrofou? Přirovnávat samotnou existenci globálního oteplování či skleníkového efektu ke katastrofě, je největším podvodem - větším než je ten, který naznačují publikované emaily z Climate Research Unit.

Názor, který říká, že klimatické "katastrofy" jsou jednoduše otázkou odezvy jednoho čísla, tzv. GATO, na zpětnou vazbu CO2 (příp. slunce), je v klimatologii obrovským krokem zpátky. Řada pohrom, závislých na součinnosti řady faktorů, je mylně považována za důkaz oteplování.

Podobné je i naše tradiční vnímání přírody a jejích občasných jevů - sucha, povodní, hurikánů, změn úrovně mořské hladiny, atd. - jako trest za naše hříšné činy (ztělesněné naší uhlíkovou "stopou"). I tyto úkazy závisejí na součinnosti četných faktorů.

Vezměme si následující příklad. Předpokládejme, že nechám na podlaze krabici a moje žena o ni zako pne, spadne na syna, který právě nese plato vajec, které následkem toho spadnou a rozbijí se. Náš současný postoj k emisím by byl analogický s rozhodnutím, že nejlepší způsob jak předejít rozbití vajec, je uzákonit zákaz ponechávání krabic na podlaze. Hlavní rozdíl je v tom, že v případě atmosferického CO2 a klimatické katastrofy je tento řetězec dedukcí a hypotéz delší a méně pravděpodobný než ve výše uvedeném příkladě.

Richard S. Lindzen, The Wall Street Journal, 30. listopadu 2009

Richard S. Lindzen je profesorem meteorologie na Massachusetts Institute of Technology.

(Překlad z angličtiny: Michaela Dvořáková)


Troje oficiální popření údajných telefonních hovorů Barbary Olson z paluby letadla 11.září 2001

22. prosince 2009 v 4:41 9/11
Na sklonku dne 11.září 2001 (9/11)vypustila CNN příběh, který začínal: "Barbara Olsonová, konzervativní komentátorka a právnička upozornila svého manžela, státního prokurátora Teda Olsona, že letadlo ve kterém letěla bylo v úterý ráno uneseno, řekl Ted Olson CNN." Podle tohoto příběhu Olson ohlásil, že mu jeho manželka měla "dvakrát volat mobilním telefonem z letu č. 77 American Airlines." Olsonová měla říci, že "všichni cestující a palubní personál, včetně pilotů byli zahnáni do zadní části letadla ozbrojenými únosci. Jediné zbraně, o kterých se zmínila byly nože a lepenkové ořezávače." (2)
Zpráva Teda Olsona byla velmi důležitá. Poskytla totiž jediný důkaz, že let č.77 American Airlines, který měl narazit do Pentagonu, byl pořád ve vzduchu i poté, co zmizel z obrazovek radarů kolem 9.00 hodin ráno (po jeho zmizení se totiž objevily zprávy, že letadlo havarovalo na hranicích Ohia a Kentucky) Kromě toho, Barbara Oslonová byla velmi známou komentátorkou CNN. Zpráva, že zemřela v letadle uneseném arabskými teroristy byla důležitým faktorem v získání mezinárodní podpory Bushovy administrativy ve " válce proti terorismu". Zpráva Teda Olsona byla důležitá ještě v další věci, byla jediným zdrojem široce přijímaného názoru, že únosci měli lepenkové ořezávače. (3)
Nicméně, i když je zpráva Teda Olsona o telefonních hovorech od jeho manželky ústředním pilířem oficiálního příběhu o 11.září (9/11) , tato zpráva byla naprosto zpochybněna.
Olsonovy vlastní rozpory
Olson začal proces zpochybňování svými vlastními rozpory. Nejdříve řekl CNN, jak jsme mohli vidět, že mu jeho manželka měla "dvakrát volat mobilním telefonem", ale toto tvrzení popřel 14.září, když řekl Hannity and Holmes, že se k němu dovolala tak, že zavolala na účet Ministerstva spravedlnosti. Proto musela použít "palubní telefon/telefon letadla" ("airplane phone") , domníval se Olson, protože "neměla z nějakých důvodů přístup ke svým kreditním kartám" (4). Nicméně tahle verze Olsonova příběhu mimo to, že odporovala první verzi, byla dokonce sama sobě odporující, protože kreditní karta je potřebná k aktivaci cestovního telefonu v sedadle.
Navíc v ten samý den Olson prozradil Larry King Live, že druhý telefonát od jeho manželky byl najednou přerušen, protože "signály mobilních telefonů nefungují v letadle dobře" (5). Po tomhle návratu ke své první verzi se nakonec rozhodnul pro verzi druhou, když řekl, že jeho manželka volala na účet a z toho důvodu musela požívat "telefon v místech/sedadlech pro cestující" protože neměla svou peněženku. (6)
Tímto nastavením svého příběhu se Olson nakonec vyhnul technologickým nástrahám. Daný systém mobilních telefonů použitý v roce 2001 totiž neumožňoval hovory uskutečněné ve velké výšce na palubách dopravních letadel, nebo přinejmenším doslova tak (Olsonův výrok, že "signály mobilního telefonu nefungují v letadlech dobře" byl značně zmírněný/zdrženlivý). Technologie umožňující mobilní hovory z dopravních letadel nebyly vytvořeny až do roku 2004. (7)
Nicméně, Olsonův druhý příběh, nehledě na vlastní rozpory, byl popřen samotnou leteckou společností American Airlines.
American Airlines popírají Olsonovu druhou verzi
Badatel ohledně 9/11, který věděl, že let č. 77 byl Boeing 757, si povšimnul, že webové stránky American Airlines (AA) ukazují, že tento typ letadla nemá telefony pro cestující v letadlech. Poté, co položil otázku pracovníkovi AA, tento tazateli odpověděl: "je to pravda, v našem Boeingu 757 nemáme palubní/sedadlové telefony. Cestující letu č. 77 používali své vlastní mobilní telefony pro uskutečnění hovorů během teroristického útoku." (8)
Zastánci oficiálního příběhu by mohli na toto odhalení odpovědět, že Ted Olson měl poprvé očidně pravdu: použila mobilní telefon, Nicméně mimo skutečnosti, že tento scénář je nepravděpodobný vzhledem k mobilní technologii používáné v roce 2001, toto bylo dále popřeno ještě samotnou FBI.
Olsonův příběh popřen FBI
Nejzávažnější oficiální popření příběhu Teda Olsona přišlo v roce 2006 při procesu se Zacariasem Moussaouim, takzvaným 20. únoscem. Důkaz představený o toho soudu FBI zahrnoval zprávu o telefonních hovorech ze všech čtyřech letů 11.září 2001. Ve své zprávě ohledně letu č. 77 přisoudila FBI Barbaře Olsonové jen jedno volání, které bylo "nespojeným hovorem" , trvajícím (samozřejmě) "0 sekund" (9) Podle FBI proto Ted Olson od své ženy nepřijal jediný telefonát ani z mobilu, ani z palubního telefonu.
Sama FBI Olsona ohledně 9/11 vyslechla. Zpráva z tohoto rozhovoru ukazuje, že Olson řekl agentům FBI, že ho manželka dvakrát volala z letu 77. (10) A přesto zpráva FBI o telefonátech z letu 77, vydaná v roce 2006 ukazuje, že žádné takové hovory nenastaly.
Byl to překvapivý vývoj: FBI je součástí Ministerstva spravedlnosti a přesto její zpráva zpochybnila široce publikované tvrzení bývalého generálního prokurátora, že přijal dva telefonní hovory od své manželky dne 11.září 2001.
Olsonův příběh byl odmítnut také historiky Pentagonu
Příběh Teda Olsona byl také tiše odmítnut historiky, kteří napsali Pentagon 9/11, pojednání o útoku na Pentagon vydaného Ministerstvem obrany. (11)
Podle Olsona jeho žena řekla, že "všichni cestující a palubní personál včetně pilotů byl zahnán do zadní části letadla ozbrojenými únosci," (12) Toto je přirozeně nepravěpodobný scénář. Máme uvěřit tomu, že 60 lidí, včetně dvou pilotů, bylo drženo v šachu třemi nebo čtyřmi muži (jeden nebo dva únosci mělio být v pilotní kabině) s noži a lepenkovými ořezávači. Tento scénář se stane ještě více nesmyslným, když si uvědomíme, že údajní únosci byli všichni malí, drobní a neatletických postav. (13). Zatímco pilot Charles "Chic" Burlingame byl boxér těžké váhy, popisován jedním ze svých bývalých soupeřů jako "opravdu tvrdý" (14). Také názor, že Burlingame měl předat letadlo únoscům byl odmítnut jeho bratrem, který řekl: "nevím co se stalo v kabině, ale museli by ho zneschopnit, nebo zabít, protože by udělal všechno, aby předešel takové tragédii, které postihla letadlo." (15)
Historici Pentagonu v každém případě nepřijali Olsonův příběh, podle kterého se Burlingame a druhý pilot vzdali letadla a byli vzadu s cestujícími a dalšími členy posádky. Místo toho napsali, že "útočníci buď zneschopnili nebo zavraždily dva piloty." (16)
Závěr
Toto odmítnutí Olsonova příběhu společností American Airlines, Pentagonem, a zvlášť FBI je velmi důležitým vývojem. Bez údajných telefonátů Barbary Olsonové totiž neexistuje důkaz, že se let 77 vrátil do Washingtonu. Kromě toho, pokud je tvrzení Teda Olsona nepravdivé, pak jsou jen dvě možnosti: buď lhal, nebo byl oklamám někým, který používal technologii napodobení hlasu, aby předstíral jeho manželku. (17) V každém případě je oficiální příběh o telefonátech od Barbary Olsonové založen na podvodu. A pokud je tato část oficiálního příběhu o 11.září založena na podvodu, neměli bychom mít podezření, že jiné části byly také?
Fakt, že zpráva Teda Olsona byla popřena jinými obhájci oficiálního příběhu o 11.září, poskytuje základ pro požadování nového vyšetřování 9/11. Tento vnitřní rozpor je navíc jen jedním z 25 takových rozporů, které jsou projednávány v mé poslední knize "9/11 rozpory: Otevřený dopis Kongresu a tisku.
Doporučuji také přečíst čerstvou informaci o zjištění organizace "Piloti za pravdu o 9/11", podle které dveře do pilotní kabiny letu 77 zůstaly po dobu celého letu zavřeny. Zdroj: http://911blog.yweb.sk/820/Dvere-do-pilotni-kabiny-zavreny-po-celou-dobu...
1 This essay is based on Chapter 8 ("Did Ted Olson Receive Calls from Barbara Olson?") of David Ray Griffin, 9/11 Contradictions: An Open Letter to Congress and the Press (Northampton: Olive Branch, 2008).
2 Tim O'Brien, "Wife of Solicitor General Alerted Him of Hijacking from Plane," CNN, September 11, 2001 (http://archives.cnn.com/2001/US/09/11/pentagon.olson).
3 This was pointed out in The 9/11 Commission Report, 8.
4 Hannity & Colmes, Fox News, September 14, 2001 (http://s3.amazonaws.com/911timeline/2001/foxnews091401.html).
5 "America's New War: Recovering from Tragedy," Larry King Live, CNN, September 14, 2001 (http://edition.cnn.com/TRANSCRIPTS/0109/14/lkl.00.html).
6 In his "Barbara K. Olson Memorial Lecture," delivered November 16, 2001
(http://www.fed-soc.org/resources/id.63/default.asp),
Olson said that she "somehow managed . . . to use a telephone in the airplane to call." He laid out this version of his story more fully in an interview reported in Toby Harnden, "She Asked Me How to Stop the Plane," Daily Telegraph, March 5, 2002 (http://s3.amazonaws.com/911timeline/2002/telegraph030502.html).
7 I discussed the technical difficulties of making cell phone calls from airliners in 2001 in Debunking 9/11 Debunking: An Answer to Popular Mechanics and Other Defenders of the Official Conspiracy Theory (Northampton: Olive Branch, 2007), 87-88, 292-97.
8 See the submission of 17 February 2006 by "the Paradroid" on the Politik Forum (http://forum.politik.de/forum/archive/index.php/t-133356-p-24.html). It is quoted in David Ray Griffin, 9/11 Contradictions: An Open Letter to Congress and the Press (Northampton: Olive Branch, 2008), 75.
9 United States v. Zacarias Moussaoui, Exhibit Number P200054 (http://www.vaed.uscourts.gov/notablecases/moussaoui/exhibits/prosecution...). These documents can be more easily viewed in "Detailed Account of Phone Calls from September 11th Flights"
(http://911research.wtc7.net/planes/evidence/calldetail.html).
10 FBI, "Interview with Theodore Olsen [sic]," "9/11 Commission, FBI Source Documents, Chronological, September 11," 2001Intelfiles.com, March 14, 2008,
(http://intelfiles.egoplex.com:80/2008/03/911-commission-fbi-source-docum...).
11 Alfred Goldberg et al., Pentagon 9/11 (Washington DC: Office of the Secretary of Defense, 2007).
12 O'Brien, "Wife of Solicitor General Alerted Him of Hijacking from Plane."
14 Shoestring, "The Flight 77 Murder Mystery: Who Really Killed Charles Burlingame?" Shoestring911, February 2, 2008 (http://shoestring911.blogspot.com/2008/02/flight-77-murder-mystery-who-r...).
15 "In Memoriam: Charles 'Chic' Burlingame, 1949-2001," USS Saratoga Museum foundation (available at http://911research.wtc7.net/cache/planes/analysis/chic_remembered.html).
16 Alfred Goldberg et al., Pentagon 9/11 (Washington DC: Office of the Secretary of Defense, 2007), 12.
17 Of these two possibilities, the idea that Ted Olson was duped should be seriously entertained only if there are records proving that the Department of Justice received two collect calls, ostensibly from Barbara Olson, that morning. Evidently no such records have been produced.
This article is based on Chapter 8 of Dr. Griffin's new book, "9/11 Contradictions: An Open Letter to Congress and the Press," (Northampton: Olive Branch, 2008).
This book reframes the central events of 9/11 as a series of 25 internal contradictions. The only way that its readers will be able to continue to accept the official story is to accept mutually contradictory accounts.
"9/11 Contradictions" may have the best chance of any of DRG's books (or indeed any book) of opening up a new investigation into 9/11.


Německý soudce Dieter Deiseroth: teorie o 11. září volají po vyšetření války v Afghanistánu

22. prosince 2009 v 4:36 9/11
Soudce Dieter Deiseroth: Je politováníhodné, že velká část médií není připravena nastolit téma 11. září a pokládat nezodpovězené otázky.
Dotaz: Pokládáte návrh na vytvoření nezávislé komise pro vyšetření 11. září za realistický?
Dieter Deiseroth: Považuji návrh za smysluplný a jeho realizaci za nezbytnou. Vždyť jde o vyšetření hlavního bodu odůvodnění války ("Operace Enduring Freedom") a také závažných přeměn právního systému USA takzvanou "Homeland security" legislativou.
Dotaz: To může být obtížné, protože žádný politik ani velká média se neodvažují pokládat kritické otázky k oficiální teorii o 11. září.
Dieter Deiseroth: Pokud bude oficiální verze 11. září nadále konformně rozšiřována všemi vládami - a ona bude - potom je v důsledku takto upevněného veřejného mínění velmi náročné a těžké znovu nastolovat otázky.
Jde o větší a nákladný průzkum a pro tyto nákladné rešerše musí být vyčleněny personální, časové a finanční prostředky, čehož není jednoduché docílit v dnešní době, kdy jsou mnohdy tyto prostředky redakcím z ekonomických důvodů ořezávány.
Přesto byla stržena pavučina lží ospravedlňujících válku v Iráku. Dnes víme, že Bushova administrativa, ve smyslu hodnověrnosti a pravdomluvnosti, byla vším, jen ne důvěryhodnou. Je nešťastné, že mnoho médií není ještě dostatečně připraveno na téma 11. září a otevírání nezodpovězených otázek. Možná také kvůli propasti, která by se tímto otevřela.
Dotaz: Není to tak dávno, kdy byla v japonském parlamentu diskutována alternativní vysvětlení teroristického útoku 11. září.
Dieter Deiseroth: Ano. Parlamentáři Demokratické strany Japonska, která zvítězila s převahou v posledních volbách a sestavila vládu, zhruba 2 roky v japonském parlamentu opětovně zpochybňovali oficiální Bushovu verzi 11. září velmi závažnými argumenty a požadovali vysvětlení. Něco takového bohužel v německém parlamentu, jestli vidím dobře, nenastalo.
Dotaz: Ovšem alternativní teorie o 11. září mají také mnoho závad.
Dieter Deiseroth:: To je úplná pravda. Můžu ale jen naléhavě varovat před nahrazením oficiální konspirační teorie Bushovy administrativy alternativními ukvapeně koncipovanými konspiračními teoriemi. Pokud kritici oficiální verze opravdu chtějí nové národní nebo mezinárodní vyšetření útoků 11. září, potom musí jednat s nejvyšší úrovní integrity, orientací ve faktech a s otevřeností k možným námitkám.
Je to jediný způsob jak mohou zabránit diskreditaci svých vlastních argumentů, například domýšlením a spekulacemi zaměňovanými za důkazy. Prohlašuji: na obou stranách, jak na straně oficiální presentace Bushovy administrativy a Zprávy Komise pro 11. září, i na alternativní straně s mnoha protichůdnými teoriemi je moře otázek a také moře výmyslů. Tento fakt přímo volá po vysvětlení.
Dotaz: Může být nasazení armády v Afghanistánu založeno mezinárodním právem - právem na sebeobranu? Nedalo 11. září Spojeným Státům právo k sebeobraně a k pomoci jejich spojenců?
Dieter Deiseroth: Musíme si uvědomit, že (vojenské) právo na sebeobranu, jak je garantováno článkem 51 Charty OSN, obecně vzniká jen v případě, je-li stát napaden vojensky ("dojde-li k ozbrojenému útoku"). Proto to musí být vojenský útok, který právě probíhá nebo bezprostředně hrozí. Dále, toto právo na sebeobranu může být směřováno jen proti státu, který útok zahájil, nebo kterému alespoň může být útok připsán.

Celý text rozhovoru v němčině:
http://www.heise.de/tp/r4/artikel/31/31729/1.html

Dieter Deiseroth, narozen 1950, studoval práva, sociologii a politické vědy. Od roku 1977 do 1983 byl asistentem na univerzitě v Giessenu a právníkem. Získal titul PhD v právech. Od roku 1983 soudce správního soudu v Düsseldorfu, od roku 1989 do 1991 na Ústavním soudu v Karlsruhe. Poté soudce Vyššího správního soudu v Münsteru a vedoucí odboru úřadu pro ochranu dat Severního Porýní-Vestfálska. Od roku 2001 je soudcem Nejvyššího správního soudu.


Kodaňský summit nastoluje světovou vládu

20. prosince 2009 v 11:51 Globálne oteplovanie, modifikácia počasia, chemtrails
Kodaňský summit nastoluje světovou vládu:
"Instituční rámec" dláždí cestu
pro nezvolenou mezinárodní byrokracii

Steve Watson
Prison Planet


Mezi zprávami mainstreamových médií o tom, že kodaňské rozhovory pokulhávají a že se nezdařily, podává lord Christopher Monckton zprávu o tom, že jediným cílem konference bylo nastolit rámec pro založení světové vlády - a jak tvrdí, tohoto cíle bylo dosaženo.

"To je jediná věc, která se jim zde jistě podaří a oni to samo o sobě ohlásí jako vítězství, a budou mít pravdu, protože toto je jediný cíl celé této konference o globálním oteplování - nastolit mechanismus, strukturu a zejména základy pro světovou vládu," řekl včera exkluzívně v show Alexe Jonese britský politik, obchodní konsultant a politický poradce lord Monckton.

"Od západních států vezmou na to požadované rozsáhlé finanční prostředky," řekl Monckton, a dodal: "Zamaskují to tak, že řeknou, že zakládají 100miliardový fond pro adaptaci na klimatické změny v zemích třetího světa, ale v zásadě tyto peníze budou pohlceny zejména mezinárodní byrokracií."

"První věc, kterou udělají, a jedinou, která se jim na této konferenci podaří udělat, je dosáhnout souhlasu o tom, co se delikátně nazývá "instituční rámec". Nyní je to kódové slovo pro světovou vládu.

Lord Monckton vysvětlil, že i když ze smlouvy bylo vynecháno slovo "vláda", v konceptu smlouvy jsou obsaženy veškeré byrokratické rysy světové vlády, která také ustanovuje legislativu pro globální daň na fianční transakce, která bude placena přímo Světové bance.

"Toto jsou nové entity, které oni založí, aby vytvořili tuto světovu vládu", řekl.

"Ban Ki Moon, šéf Spojených národů, jasně očekává, že část smlouvy projde, protože říká, že musíme nastolit strukturu globální správy proto, abychom mohli spravovat obrovské sumy peněz, které budou získávány od západních zemí, jakmile tato smlouva v Kodani projde," dodal Moncton.

Ban Ki Moon vyslovil tento komentář ve středu v interview pro LA Times, kde rovněž řekl, že formální smlouva bude podepsána v půli roku 2010.

"Očekávají, že to projde," řekl britský šlechtic, "takže veškeré zprávy, která vidite o tom, jak jednotlivé strany jsou fatálně na mrtvém bodě, Čína odešla, africké státy odešly ... všechny tyto věci jsou tradiční zástěrkou pokusit se odzbrojit ty z nás, kteří nechtějí, aby se jim tyto věci povedly, protože bychom si raději zachovali svou národní suverenitu."

Monckton vysvětlil, že existuje ještě hodně naděje v boji proti ustanovení nezvolené světové vlády.
"V posledních deseti letech se snažili zjistit, zda mohou dosáhnout zavazující smlouvy, a více či méně na začátku si uvědomili, že ji budou muset opustit, protože nikdy neprojde v americkém senátě.

"Pokud tomu říkají smlouva, vyžaduje to, aby pro ni hlasovaly dvě třetiny amerického senátu, ale tam je příliš mnoho demokratů i citlivých republikánů, kteří nebudou hlasovat pro destrukci americké ústavy, pro zničení Spojených států, pro zničení pracovních míst obyčejných lidí v průmyslu USA."

Na Obamovo prohlášení, že se pokusí obejít legislativní proces a obejít Kongres, aby dosáhl systému cap and trade o uhlíkových emisích, poznamenal lord Monckton: "Pokud se o to pokusí, bude volán k zodpovědnosti."

"Měl by se raději chovat velmi opatrně, nebo bude pryč z úřadu a ve vězení, než mu to dojde. Jsou ústavní omezení, která díky bohu mohou ještě zachránit nejen Ameriku, ale i zbytek světa z toho, čemu se právem dá říkat tyranie".

"Světová vláda přichází, protože představitelé západních zemí se vzdali. Nestarají se už o demokracii, nestarají se o pravdu ohledně klimatu," řekl Monckton. "Jsou ochotni jít se světovou vládou, protože vidí v ní role sami pro sebe, právě tak, jako to udělali vedoucí státníci Evropské unie."

"Jako nezvolení vůdci mohou získat více moci, než by měli doma," dodal Monckton.

Britský aristokrat rovněž mluvil a fyzických útocích na skeptiky v Kodani bezpečnostními složkami OSN, policií a dalšími demonstranty, a dodal, že i na něj bylo zaútočeno, byl sražen k zemi dánským policejním důstojníkem, konajícím pod záštitou OSN a nebyl mu umožněn přístup na fórum summitu.


Globální oteplování není věda, ale nové náboženství, prohlásil Klaus

20. prosince 2009 v 11:50 Globálne oteplovanie, modifikácia počasia, chemtrails
Delegáti na klimatickém summitu v Kodani ještě horečně rokovali o závěrečné dohodě, když se Václav Klaus opět ostře obul do globálního oteplování. Americké televizi Fox News řekl, že oteplování není vědou, ale "novým náboženstvím".
Václav Klaus (ilustrační foto)
foto: Lukáš Bíba, MF DNES
Václav Klaus (ilustrační foto)
V rozhovoru pro FoxNews.com český prezident světovým státníkům vzkázal, aby nenutili lidi žít podle zásad založených na iracionální ideologii, která je produktem politické korektnosti.
Kromě kritiky globálního oteplování český prezident reagoval i na summit v Kodani. Řekl, že zúčastněné strany získávají obhajováním myšlenky globálního oteplování a organizováním Kodaňského summitu "mnoho peněz a vlivu".

VÝSLEDKY SUMMITu V KODANI

Konference se těsně vyhnula úplné blamáži
Klaus v rozhovoru řekl, že po letech studia tohoto fenoménu je přesvědčen, že globální oteplování se ve skutečnosti netýká teploty.
"Jde o novou ideologii nebo nové náboženství. Náboženství klimatických změn nebo náboženství globálního oteplování. Tohle je náboženství, které nám říká, že lidé jsou odpovědní za současné, velmi malé zvýšení teploty. A že by měli být potrestáni," řekl prezident.

Za oteplováním jsou přirozené příčiny, zopakoval Klaus

Americký server v rozhovoru připomíná, že je druhý český prezident od pádu komunismu často nazýván Margaret Thatcherovou střední Evropy. V interview prý ale zněl spíš jako Winston Churchill a sliboval, že bude bránit svobodu a volnost před těmi, kdo by bránili globálnímu ekonomickému růstu.
Václav Klaus při rozhovoru pro televizi Fox News
Václav Klaus při rozhovoru pro televizi Fox News
"Jsem naprosto přesvědčen, že ono velmi malé globální oteplení, které zažíváme, je důsledkem přirozených příčin," řekl Klaus. "Je to periodický jev v dějinách Země. Úloha člověka je velmi malá, téměř zanedbatelná," zopakoval své názory Klaus pro americkou televizi.

Prezident věří, že přirozená lidská vynalézavost dokáže vytvořit nové technologie, které zmírní jakýkoli dopad, jež lidstvo může mít na životní prostředí planety. "Nemyslím si, že radikální opatření, která nyní zazněla v Kodani, jsou nezbytná," řekl Klaus.

Oteplováním odvádí pozornost od problémů

Podle Klause politici a jejich souputníci, sdělovací prostředky a podnikatelská komunita jednoduše chápou, že tohle je velmi dobrý námět, kterého se mohou chopit.
"Je to skvělý nápad uniknout z nynější reality. Neřešit krizi, ale mluvit o světě v roce 2050, 2080, 2200. Je to pro ně skvělá práce. Voliči je nepotrestají za to, že udělali úplně špatné rozhodnutí, špatnou předpověď," dodal.
Prezident také naznačil, že závazné dohody o globálním oteplování zničí civilizaci tak, jak ji známe. "Všichni budeme obětí iracionální ideologie. Budou nám diktovat jak žít, co dělat a jak se chovat," řekl Klaus.
Na závěr hlava státu uvedla, že je pro "zelené" technologie, ale vývoj těchto technologií nesmí diktovat vlády. "Žil jsem v komunismu, kde nám politici říkali, co máme dělat," řekl Klaus. "Nemyslím si, že by politici nebo prezidenti měli firmám navrhovat, co mají dělat. To byla vždy chyba," uzavřel prezident.


Lžete o globálním oteplování, obvinili OSN japonští klimatologové

20. prosince 2009 v 11:49 Globálne oteplovanie, modifikácia počasia, chemtrails
K starověké astrologii přirovnal názor většiny západních klimatologů, že lidé významně ovlivňují globální oteplování, Kanya Kusano, který stojí v čele skupiny pro modelování klimatu v rámci Japonské agentury pro výzkum moře a technologii (JAMSTEC). Japonští vědci vydali zprávu, která zpochybňuje opakovaná tvrzení klimatického panelu OSN.

Japonská studie však získala jen mizivou publicitu a tak její autoři "upustili od diplomatického jazyka" a v podstatě obvinili své kolegy ze šarlatánství. Tři z pěti vědců totiž nesouhlasí se široce medializovaným tvrzením klimatického panelu OSN (IPCC), že oteplování pozorované v posledních desetiletích souvisí s lidskou činností a především emisemi skleníkových plynů.

Růst teplot není anomální

Japonští odborníci tvrdí, že oteplování, které nabralo na síle přibližně v polovině minulého století, nyní zpomaluje. Tři z pěti japonských vědců s tvrzením o člověkem vyvolaném oteplování nesouhlasí. Japonci zdůrazňují, že podle nich je oteplování ovlivňováno přirozenými přírodními cykly. "Tvrzení IPCC, že nás čeká stálý, nepřetržitý růst teplot, by měla být vnímána jako neprokazatelná hypotéza," napsal japonský vědec.
Šuniči Akasofu, šéf International Arctic Research Center na Aljašce kritizoval panel OSN již dříve. Hlavně se mu nelíbí tvrzení, že zaznamenávané nárůsty průměrných teplot představují nějaké anomálie: "Musíme být opatrní, tvrzení IPCC, že od roku 2000 se zvyšuje teplota v atmosféře, není nic jiného než hypotéza. A než jsme si to stačili uvědomit, tak se hypotéza začala vydávat za nezpochybnitelnou pravdu."
Z větší časové perspektivy trvala mezi lety 1400 až 1800 malá doba ledová, pak začalo pozvolné oteplování, které podle Akasofua vyvrcholilo na přelomu tisíciletí.

Disidentů přibývá

Japonští vědci nejsou samotní. Komunita disidentů, kteří veřejně zpochybňují tvrzení, že lidská činnost vede ke globálnímu oteplování narůstá - v současnosti existuje již na 650 odborníků, což je mnohem více, než v roce 2007, kdy byla v americkém senátě předložena zpráva reprezentující názory 400 vědců. Přitom zprávu OSN o oteplování, která doporučuje změnu politiky světovým státníků zaštítilo pouze 52 vědců.
Globální klima se však stalo velkým byznysem a dnes připadají jen v USA na jednoho kongresmena čtyři klimatičtí lobbysté.
Disidenti teorie globálního oteplování nezpochybňují potřebu účelného a šetrného využívání zdrojů, nebo samotný fakt oteplení klimatu. Nicméně nesouhlasí, že jde o nezadržitelný trend vyvolaný průmyslovou činností. Nelíbí se jim, že stoupenci teorie člověkem vyvolaného oteplování umlčují své odpůrce, a ignorují fakta, která zpochybňují jejich závěry.

V Arktidě je proměnlivé zalednění

Jednou z takových předpovědí bylo v květnu 2008 tvrzení amerického Národního centra pro údaje o sněhu a ledu (NSIDC), že během roku 2008 zmizí ledová pokrývka severního pólu, protože kvůli globálnímu oteplování odtaje. Nyní museli uznat, že v oblasti zůstalo půl miliónu čtverečních kilometrů ledu.
Chybný odhad prý způsobila chyba v nastavení senzoru na jednom satelitu na oběžné dráze. Nová zpráva navíc ukazuje, že rozsah mořského ledu je v roce 2009 větší než v letech 2005 až 2008.


The Story of Cap & Trade - ako sa obchoduje s emisiami (video EN)

19. prosince 2009 v 21:50 Globálne oteplovanie
Ďalší krátky film od autorky Story of Stuff, v ktorom stručným a vtipným spôsobom vysvetľuje ako sa obchoduje s emisiami, ako západné štáty zneužívajú rozvojové krajiny a aké nespravodlivé a neefektívne sú "ekologické opatrenia", ktoré chcú schváliť v Kodani.


10 nafúknutých bublín

19. prosince 2009 v 21:46 FED, peňažné otroctvo
- 10 nafúknutých bublín
Rok po tom, ako v Amerike prepukla ekonomická katastrofa, ľudia naďalej spomínajú na "bubliny", ktoré zapríčinili finančný chaos.

Čo nás teda čaká ďalej?

Kým sa rozprávame, v ekonomike sa bez akýchkoľvek pochýb formujú nebezpečné "bubliny". V tejto súvislosti bývalá hlava Federálneho rezervného systému Alan Greenspan nás tento týždeň varoval: "Finančné krízy sa nikdy nepodobajú jedna na druhú, ale majú jeden fundamentálny zdroj, - povedal. - To je neodmysliteľná zvláštnosť človeka, ktorá spočíva v tom, že počas dlhých období prosperity si myslí, že to bude pokračovať navždy."

Celá komplikácia pravdaže spočíva v tom, aby sme spoznali "bubliny". Spravidla si ich väčšina ľudí nevšíma, kým sa nesformujú a neprasknú.

Uvádzame 10 bublín, voči ktorým je treba sa mať na pozore:

1.Čínska bublina: Aj napriek slabej svetovej ekonomike, čínsky trh cenných papierov rástol počas týchto rokov závratnou rýchlosťou. Ale mnohí si myslia, že jedinou príčinou daného rastu sa stala likvidita, poskytovaná vládou, a nie fundamentálne ukazovatele. Vyvoláva obavy to, že spoločnosti majú veľa peňazí, ale postrádajú možnosť ich investovať do reálneho sektoru ekonomiky, a preto ich nosia do "kasína" fondového trhu. Vyzerá to, že trh s nehnuteľnosťami sa v Číne posúva po stúpajúcej trajektórii.

2. Zelená bublina: "Zelení" sú všade. Keď experti začnú tvrdiť, že "Éra čistých technológií a biotechnológií" sa stane ďalšou mimoriadne dôležitou ekonomickou revolúciou a Washington bude vkladať miliardy dolárov do projektov alternatívnych zdrojov energie, budeme si môcť povedať, že táto bublina sa už sformovala. Ale ako sme písali
túto jar, to sa ešte neudialo. Prinajmenšom z investičného hľadiska.

Ale predsa, ako sa bude ekonomika uzdravovať, investori v nádeji, že prídu k značným ziskom v budúcnosti, môžu investovať do sektoru alternatívnej energetiky nadmerné peniaze.

Okolo alternatívnych zdrojov energie je ešte stále veľa reklamného rozruchu a ak sa u investorov znovu objavia prostriedky na vstup do hry, nestane sa potom alternatívna energia novou internetovou alebo nehnuteľnostnou bublinou?

3. Zlatá bublina: Zlato sa stáva drahším a drahším. Jeho ceny rastú už sedem rokov po sebe a nedávno presiahli úroveň 1000 dolárov za uncu.

Nafúkla sa na trhu zlata bublina? Momentálne všetko nevyzerá až tak zle. Zlato zohráva dôležitú rolu ako počas inflačného, tak aj počas deflačného obdobia, pomáhajúc zachovať si blahobyt. A ako sa píše v novinách Telegraf, existuje naň veľký dopyt, obzvlášť zo strany Číny.

Keď však, podľa niektorých prognóz, sa jeho cena zdvojnásobí na 2000 dolárov za uncu, na zlato môže vzniknúť horúčkovitý dopyt, čo privedie k ďalšiemu rastu ceny tohto drahocenného kovu. Psychológia "večného rastu" zvyčajne vedie k nepríjemnostiam.

4. Bublina Federálneho rezervného systému: Zachraňuje Federálny rezervný systém finančný systém alebo vykupujúc hypotekárne cenné papiere nafukuje novú nebezpečnú úverovú bublinu?
Na prvý pohľad úsilia Federálneho rezervného systému "vyčistiť" hypotekárne cenné papiere prinášajú úspech. Ale v skutočnosti, podotýka Heidi Moore v časopise Big Money, FRS vytvára novú bublinu, podobnú tej, následky ktorej sa teraz pokúša odstrániť. Snažiac sa zachrániť banky a stabilizovať trh nehnuteľností, Washington sa púšťa do nezvládnuteľnej úlohy: odkúpenia hypotekárnych cenných papierov na sumu 1,25 trilióna dolárov, vrátane problematických aktív a hypoték. Kto teraz zachráni Federálny rezervný systém? Vy.

5. Bublina "odpadových" akcií: "Odpadové" akcie sa predávajú na dračku. V auguste na akcie takých spoločností ako Fannie Mae, Freddie Mac, AIG a dokonca aj GM (General Motors) bol pozorovaný obrovský dopyt - v priebehu mesiaca obchod s "odpadovými" finančnými produktmi tvoril takmer tretinu spoločného objemu tržieb na newyorskej fondovej burze.

Prečo teda ľudia kupujú "odpadové" akcie? Podľa slov Charlieho Gasparina, dopyt na akcie takých spoločností ako Fannie Mae, Freddie Mac, AIG, Citi a Bank of America je vyvolaný "krátkodobým stlačením" (situácia, keď kupujúci cenných papierov, zahrávajúci sa s klesaním ceny sú nútení kupovať akcie za vysoký kurz z obáv, že kurz ešte viac vzrastie - pozn. prekl.). Wall Street Journal z toho podozrieva "vysokofrekvenčných" traderov ("vysokofrekvenčný" obchod - využívanie výkonných výpočtových systémov na obchodovanie na burze USA - pozn. prekl.). Iní si myslia, že to maloobchodní a jednodňoví špekulanti (jednodňoví špekulanti realizujú otvorenie a zavretie jednej alebo niekoľkých pozícií v priebehu jedného dňa) využili situáciu, kým Wall Street má dovolenku.

6. Bublina vzdelávania: Mnohí mladí ľudia sa idú znovu vzdelávať a robia si obrovské dlhy, hoci zostáva otázka, či má toto vzdelávanie zmysel.
Minulý rok celková suma, ktorú si požičali študenti a získali vzdelávacie inštitúcie tvorila
75,1 miliárd dolárov, čo je o 25%
viac ako rok pred tým. Je to obrovská suma, obzvlášť ak vezmem do úvahy to, že za momentálnych ekonomických podmienok perspektíva uchádzačov nájsť si prácu v odbore a tým viac vysoko platenú nie je vysoká.


Celková suma úverovej zadĺženosti študentov je neuveriteľne vysoká. Aj napriek našim nádejam, že financovanie univerzít sa zvýši, tušíme, že v praxi
dostupnosť študentských úverov sa výrazne zníži a zmenší sa chuť brať si nové.

Ak nebudeme odhovárať deti ísť na univerzitu, niečo iné im zabráni tam študovať.

Je možné, že bublina už začína praskať. Ako oznamuje informačná agentúra Bloomberg, budúci školský rok tretina respondentov zo súkromných univerzít očakáva zníženie počtu študentov. Približne 40
percent týchto univerzít vyhlásilo, že niektorí z ich študentov zanechali štúdium z osobných ekonomických dôvodov, а štvrtina oznámila, že študenti z prezenčného štúdia prestupujú na diaľkové. Okrem toho polovica vyhlásila, že rodiny sú nútené znižovať vklady na investičné vzdelávacie účty, pretože ich rentabilita sa minulý rok znížila o 21%.

7. Bublina
subštandardného úverovanie, verzia 2.0
*: Čo robia banky s vysokorizikovými hypotekárnymi úvermi? Spájajú ich s menej rizikovými - dochádza k "novej sekuritizácii ** spoločností, ktoré sa špecializujú na investície do nehnuteľností" - a predávajú.

Ako sme sa už zmieňovali, táto schéma je prakticky identická so zložitými investičnými balíkmi minuloročnej finančnej krízy. Minulý rok však problém spočíval nielen v sekuritizácii, ale aj v bubline nehnuteľností, ktorá tvorila jej základ. Takže návrat zložitého tovaru nemusí nutne znamenať koniec sveta.

8. Bublina
sekuritizácie životných poistiek: Hľadajúc nové zdroje zisku, Wall Street vsádza na sekuritizáciu takzvaných Life Settlements (doživotné zabezpečenie) - životných poistiek, ktoré starí a chorí ľudia môžu predať, kým sú nažive - rovnako ako predtým boli sekuritizované vysokorizikové hypotekárne úvery. Denník New York Times varuje, že je možné, že sa znovu blížime k takzvanému subprimu (úvery pre klientov
s problematickou úverovou minulosťou - pozn. prekl.)

Je to možné. Ako sme už spomínali, príčinou
krachu finančného trhu nebola sekuritizácia, ale prasknutie bubliny na trhu nehnuteľností. Áno, existovala aj spätná väzba, pri ktorej sekuritizácia prispela k ešte väčšiemu
prílivu prostriedkov na trh nehnuteľností, ale zdá sa nám málo pravdepodobné, že
Life Settlements sa premenia na čosi väčšie, schopné negatívne vplývať na celý finančný svet.

9. Bublina komerčných nehnuteľností: Táto bublina sa už pripravuje na prasknutie, ak už nepraská.

V čase keď stav ekonomiky sa zlepšuje a predaj domov ožíva, situácia na trhu komerčných nehnuteľností sa môže závažne zhoršiť. Podľa novín New York Times, "aj napriek
tomu, že lobisti dokázali presvedčiť Kongres aby predlžil program úverovania, ktorého cieľom je oživenie paralyzovaného trhu sekuritizácie, niektorí analytici pochybujú o tom, že sa podarí zabrániť sérii defaultov, vymáhania pohľadávok a bankrotov, ktorá môže prekonať ničivý krach trhu nehnuteľností z prvej polovice 1990-tých rokov."


Ako podotýka informačná agentúra UPI, do konca tohto roka množstvo defaultov na trhu komerčných nehnuteľností môže dosiahnuť
4,1%, oproti 2,25% v prvom kvartáli. Podľa výpočtov spoločnosti

Real Capital Analytics, v roku 2009 sa udiali defaulty, bankroty alebo vymáhanie splácania úverov poskytnutých na komerčné objekty na celkovú sumu 83 miliárd dolárov.

Môžu výrazne utrpieť obchodné centrá. "Ďalšie cunami, ktoré prepukne, budú hromadné neplnenie si záväzkov vrátiť úvery, ktoré boli vydané na budovanie obchodných centier", - povedal pre televíziu CNBC Peter Monroe, spolupredseda REOMAC, nekomerčnej obchodnej asociácie.

"Komerčné úvery na celkovú sumu pol trilióna dolárov, ktoré boli vydané s bezprecedentne nízkymi úrokovými sadzbami, musia byť refinancované počas najbližších troch rokov, - hovorí Monroe. - Negatívny vplyv úverov, poskytnutých na budovanie obchodných centier, je obrovský."

10. Bublina rozvojového trhu: A nielen v Číne. Investori, ktorí majú sklon riskovať, nadhadzujú hodnotu akcií rozvojových trhov na rekordné za posledných 9 rokov úrovne. Za priemerného koeficientu P/E (cena/zisk) na úrovni 20х, akcie sa zatiaľ ešte nachádzajú mimo zóny formovania sa bubliny. Buďte však na pozore
- situácia sa môže dostať spod kontroly.

Vysvetlivky:

* subštandardného úverovanie -
poskytovanie úverov klientom, ktorí majú nedostatočne vysoký úverový rating, aby sa mohli považovať za "prvotriednych"; za takéto úvery sa stanovuje vyššia úroková sadzba, než za prvotriedne úvery, čo má kompenzovať veriteľovi vyššie úverové riziko


**
sekuritizácia - finančný termín, označujúci jednu z foriem získavania financovania prostredníctvom tlačenia cenných papierov, krytých aktívami, generujúcimi stabilné peňažné toky

Zdroj: The Business Insider


Obama je celkom priemerný

19. prosince 2009 v 21:43 Barack Obama
- Obama je celkom priemerný
V interview pre časopis Spiegel hlavný hovorca amerických intelektuálov-konzervatívcov Charles Krauthammer hovorí o Nobelovej cene za mier, ktorá bola udelená Barackovi Obamovi, о prezidentových fiaskach a neúspechoch a taktiež o situácii v Organizácii spojených národov a svetovom spoločenstve.

Spiegel: Pán Krauthammer, čo dosiahla Nobelová komisia v Oslo, keď odmenila Obamu cenou za mier - preslávila ho, alebo odsúdila na neúspech celé jeho prezidentovanie?

Charles Krauthammer: Je to také smiešne. Absurdné. Tie ceny, ktoré dostali Kellogg a Briand, Le Duc Tho a Arafat, Rigoberta Menchú a nakoniec Obama, hovoria samy za seba. Pre Obamu to nie je príliš dobré, pretože jeho cena potvrdzuje stereotypy, ktoré vznikli okolo jeho osoby - že je celebrita-bublina.

- Prečo je to tak?

- Je to človek nekonečných sľubov. Kedysi bol obľúbený taký trocha hrubý vtip, že Brazília je krajina budúcnosti a navždy ňou zostane. Obama je taká istá Brazília spomdzi súčasných politikov. Je celkom očividné, že nič nedosiahol. A v USA sa stať hrdinom dňa pre piatich Nórov, ktorí sa pridržiavajú ľavicových názorov - to nie je celkom pozitívne z politického pohľadu.

- Je sotva rozumné obviňovať ho z toho, že ešte nedávno utŕžil neúspech s olympijskou žiadosťou USA a dnes dostal Nobelovu cenu za mier.

- Mal jednoducho povedať: "Je to veľmi príjemné, mimoriadne si cením toho gesto, ale zatiaľ som nedosiahol to, čo chcem dosiahnuť." Ale nie je to taký typ človeka, takého skutku nie je schopný.

- Mal sa teda zriecť ceny?

- Nikdy by to nespravil. Jeho prezidentovanie je celé iba o ňom. Len si spomeňte na prejav, s ktorým vystúpil v Berlíne. Je na tom čosi nehorázne, že kandidát na prezidenta USA vystupuje s prejavom v Berlíne. A tento prejav bol plný všetkých tých všeobecných klišé, ktorými nás kŕmi už deväť mesiacov.

- Prečo však Európania reagovali naňho tak pozitívne?

- Pretože Európa si z celkom pochopiteľných dôvodov v priebehu 60 rokov spokojne nažívala pod ochranou a taktiež pod nadvládou USA - tajnou alebo zjavnou, podľa toho z ktorého uhlu pohľadu sa na to pozrieme. Európanom sa páči sledovať, ako veľký chlapík slabne. Viete, Európa vládla svetu 400 alebo 500 rokov - až po samovraždu civilizácie, ku ktorej došlo počas dvoch svetových vojen. A potom sa objavila Amerika v roli svetového hegemóna a nemala už ani konkurentov, ani ťažké výzvy. Paradox spočíva v tom, že Amerika - to je jediná popredná veľmoc, ktorá sa nikdy neusilovala o hegemóniu na rozdiel od, napríklad, napoleonovského Francúzska. Američania od prírody nemajú imperiálne ambície, ale v konečnom dôsledku sme sa stali dominantným národom pre neprítomnosť konkurentov. Európa zmizla po Druhej svetovej vojne, Sovietsky zväz zmizol v roku 1991 a tak sme zostali sami. Pravdaže sa Európanom páči pozorovať to, ako chradne hegemón a Obama sa stal tým ideálnym človekom, ktorý sa do toho pustil.

- Možnože Európania jednoducho chcú vidieť inú Ameriku, Ameriku, ktorú znovu budú môcť obdivovať?

- Obdivovať? Len si spomeňte na vystúpenie Obamu na Generálnom zhromaždení OSN: "Ani jedna krajina nemôže a nemala by sa pokúšať dominovať nad inými krajinami." Pozriete sa na prvú polovicu tohto vyhlásenia: Ani jedna krajina nemôže dominovať nad inou. Ani osemročné dieťa nepovie čosi také, natoľko je to nezmyselné. A druhá polovica? Akási pubertálna utópia. Obama hovorí rečou banalít. Ale ponúka svetu vizuálny obraz oslabenej a skľúčenej Ameriky, je pripravený deliť sa o líderstvo, robiac to tak, ako by nekonal ani jeden prezident, ani jedna silná veľmoc. Predstavte si v roli hegemóna Rusov, Číňanov alebo Nemcov. Povedali by čosi také?

- Moc Ameriky sa vari nezmenšila?

- Vo vzťahu k čomu?

- Vo vzťahu k štátom, ktoré sú na vzostupe.

- Číňania sa rozvíjajú, Indov čaká ešte dlhá cesta. Ale som dosť starý a pamätám si koniec 80-tých rokov, "Vzlet a pád veľkých veľmocí" Paula Kennedyho a prevládajúci vtedy názor o tom, že Amerika prežíva úpadok a Japonsko je na vzostupe. Teraz je však moderné hovoriť o tоm, že Ameriku predbehnú Číňania. Ako aj v prípade paniky ohľadne Japonska, existuje tu množstvo príčin, kvôli ktorým k tomu nedojde.

Áno, časom americká hegemónia oslabne. Časom, ale nie teraz. V ekonomike máme dnes závažné problémy, nahromadil sa obrovský dlh, ktorý si nemôžeme dovoliť, ktorý môže znížiť kurz dolára a dokonca vyvolať hyperinfláciu. Ale to vôbec nie je nevyhnutné. Ak spravíme správne rozhodnutia, ak urobíme poriadok vo vlastnej ekonomike, môžeme odvrátiť ekonomický krach. Môžeme si vybrať: či chceme slabnúť a chradnúť, alebo chceme zostať silní.

- Naozaj si myslíte, že Obama schválne chce oslabiť Spojené štáty?

- Liberálne predstavy o Amerike spočívajú v tom, že musí byť menej arogantná. Menej jednosmerná a viac internacionalistická. Podľa Obamovho názoru sa Amerika musí zaradiť do kategórie krajín, kde vládne milý a príjemný internacionalizmus, kde svetové spoločenstvo, ktoré považujem za fikciu, spravuje samé seba prostredníctvom OSN.

- Je to nočná mora?

- Ešte horšie: je to celkom absurdné. Nemôžem si ani predstaviť, že existujú seriózni ľudia, ktorí v toto všetko veria. Ale myslím si, že Obama v to verí. Áno, Amerika sa môže ocitnúť v úpadku - ak sa rozhodneme najprv vyvolať krach našej ekonomiky a potom si zviazať ruky, podrobiť sa medzinárodným inštitúciám, ktoré sú na 90 percent zbytočné a na 10 percent škodlivé.

- Naozaj neexistuje žiadne percento užitočnosti?

- Nie. OSN je horšia ako živelná pohroma. OSN vytvára konflikty. Pozrite sa na neslávnu Radu pre ľudské práva OSN. Šíri normy a pravidlá, ktoré sú škodlivé, zamerané proti slobode a majú okrem iného antisemitský charakter. Svetu by bolo lepšie bez OSN.

- A Obama z vášho pohľadu…

- Obama sa stáva obyčajným. V priebehu svojho prezidentovania sa už premenil z takmer magickej charizmatickej osobnosti na priemerného politika. Celkom obyčajného. Rating popularity Obamu sa približne vyrovnal ratingom jeho predchodcov za rovnako dlhé obdobie prezidentovania. Niektorí už dokonca hovoria, že Obama skončil, pretože jeho plány v oblasti zdravotníctva narazili na prekážky. Ale chcem povedať, že títo ľudia sa mýlia. Prežije to, spraví niečo so zdravotníctvom, nepochybne. Urobí chybu, nejako ho rehabilitujú v politickom ohľade, ale nedokáže nič presadiť v oblasti klimatických zmien. Nestane sa tým veľkým reformátorom, za akého sa považuje. Bude len prezidentom podobným iným prezidentom - so svojimi úspechmi a zlyhaniami.

- Každý prezident, ktorý prichádza do Bieleho domu musí čeliť realite a sklamať voličov.

- Je to tak. Ale Obama je unikátny v tom, že je veľmi charizmatický politik - najneznámejší nováčik, akému sa kedy podarilo stať prezidentom USA. Nikto nevedel, kto je to Obama, objavil sa odnikiaľ, ale mal tak neuveriteľnú osobnosť, že sa mu dokonca podarilo dostať nad celou volebnou šarvátkou, potopiť Hillary, prevziať velenie v Demokratickej strane a stať sa prezidentom. Je to v skutku prípad, ktorý nemá obdoby: úplná nula, mladý bezvýznamný človek, ktorý nemal za sebou žiadne veľké úspechy, ani známych stúpencov, absolútne mediálne neznámy - sám sa stal tým, kým je.

Bola tam obrovská náklonnosť ľudu voči nemu, dokonca aj vo mne to v deň volieb vyvolalo pohnutie, hoci som hlasoval proti Obamovi a vystupoval proti nemu.

- A čo vás tak dojalo v ten deň?

- Bolo to záchranné vykúpenie pre krajinu, ktorá začala svoje dejiny hriechom otroctva. Táto krajina zažila tento slávny deň. Nemyslel som si, že sa dožijem dňa, keď zvolia prezidenta čiernej pleti.

Nebol to však môj kandidát. Bol by som radšej, keby prvý prezident - černoch bol človek, ktorý by mi bol blízky duchom, svojou ideológiou. Povedzme, Colin Powell (to ja som ho vyzýval kandidovať v roku 2000), alebo Condoleezza Rice. Ale keď mal Obama inauguráciu, bol som naozaj pyšný na to, že som Američan. Doteraz som pyšný na tento historickú úspech.

- Aké boli hlavné Obamove chyby?

- Neviem, či to treba nazývať chybou, ale tak to vyšlo, že je ľavicový liberál, a nie pravicový centrista, akým bol Bill Clinton. Zvyknem uvádzať takúto analógiu: u seba v Amerike začíname hru od stredu hracieho poľa а v Európe musia hrať od brány k bráne, prechádzajúc dlhšiu vzdialenosť. Vy máte komunistické strany, máte fašistické strany. My nič také nemáme, máme veľmi centristické strany.

A Obama nás chce odviesť ďalej od stredu poľa, ale pre Ameriku je to príliš ďaleko. Ihneď po svojom zvolení vystúpil v Kongrese a sľúbil radikálne prestavať základy americkej spoločnosti - vzdelávací systém, energetiku a zdravotníctvo. Všetko to by priblížilo Ameriku k sociálnej demokracii v európskom štýle. Ale to pre ňu nie je normálne.

- Aj napriek tomu však počas volebnej kampane sľúbil uskutočniť tieto reformy.

- Pochybujem o tom. Momentálne presadzuje reformu energetiky, ktorá obnáša prísnejšiu kontrolu nad emisiami. A počas kampane hovoril, že to vyvolá prudký rast komunálnych poplatkov. Pokiaľ ide o zdravotníctvo, tu Obama narazil na taký prudký odpor z toho dôvodu, že sľuboval reformu, ale realizuje radikálne prerobenie celého systému.

- Takže neočakával taký masívny odpor?

- Obama nesprávne pochopil svoje právomoci. Bol zvolený šesť týždňov po mimoriadne silnom finančnou krachu, aký sme nevideli už 60 rokov, po ôsmich rokoch vlády, ktorá krajinu unavila. Zvolili ho uprostred dvoch vojen, kvôli ktorým sa krajina postavila proti republikánskej vláde, ktorá nás do nich zatiahla. Zvolili ho, pretože jeho súperom bol celkom nekompetentný a nevhodný oponent John McCain. A aj napriek tomu ho Obama predbehol iba o 7 percent. Ale usúdil, že krajina mu poskytla neobmedzené právomoci a že sa môže pustiť do realizácie svojho sociálno-demokratického programu.

- Čiastočne problém s reformou zdravotníctva spočíva v neprítomnosti solidarity v americkom spôsobe myslenia. Môže prezident zmeniť svoju krajinu?

- Môže. Franklin D. Roosevelt to dokázal. Vtedy sme nemali štát všeobecného blahobytu, nemali sme starobné dôchodky, nemali sme poistenie nezamestnanosti. Kým neprišiel Roosevelt, táto krajina bola Divoký Západ. Áno, charakter Ameriky sa dá zmeniť.

- Ak je Obama natoľko radikálny, prečo je s ním tak nespokojné ľavicové krídlo Demokratickej strany?

- Boli sklamaní, pretože Obama ignoroval časť ich sociálneho programu, napríklad, v oblasti práv ľudí s netradičnou orientáciou. Pokračuje v niektorých smeroch Bushovej politiky, hoci pred tým ich odsudzoval - napríklad vo väznení teroristov bez súdu a vyšetrovania. Taktiež boli sklamaní z jeho rozsiahleho programu v oblasti vzdelávania a energetiky, kde nedosiahol žiadne úspechy.

- Ako sa predsa len Obamovi podarilo získať podporu republikánov pri realizácii reformy zdravotníctva?

- Musel pochopiť, že nutne potrebujeme reformu nášho nenormálneho systému s jeho zvártenými postupmi. USA míňajú 60 až 200 miliárd dolárov ročne na obhajobu v súdnych procesoch. Pracoval som ako lekár a viem, koľko peňazí míňame na "prepoisťovaciu medicínu" s jej prebytočnými analýzami a konzíliami. Všetci, s kým som pracoval, míňali množstvo času a peňazí na úplne zbytočné testy, diagnostiku a procedúry - len aby sa vyhli súdnym procesom. Demokrati to meniť nebudú. Keď sa Howarda Deana (predsedu Demokratickej strany USA, pozn. prekl.) opýtali prečo nie, čestne a otvorene povedal, že demokrati nechcú poštvať proti sebe súdnych advokátov, ktorí prispievajú strane obrovské sumy.

- Aké riešenie navrhujete vy?

- Donútil by som Američanov, aby platili daň o výške pol percenta zo svojej zdravotnej poistky a vytvoril špeciálny fond, z ktorého by sa hradili výdavky na medicínske chyby. To by umožnilo ušetriť stovky miliárd dolárov, ktoré sa dajú minúť na poistenie nepoistených osôb. A po druhé, zrušil by som nezmyselný zákaz kúpy zdravotného poistenia v inom štáte. Znižuje to konkurenciu a privádza k umelému zvyšovaniu ceny poistky.

- Ale je predsa potrebné aj znižovať výdavky na zdravotníctvo...

- Je to absolútne šialenstvo, že v Amerike zamestnanci dostávajú zdravotné poistenie od svojich zamestnávateľov a zároveň daňové úľavy na zdravotné poistenie od federálnej vlády. Spôsobuje to dieru v rozpočte o výške 250 miliárd dolárov ročne. Ak zdaňujete benefity na zdravotné poistenie, máte dosť prostriedkov na to, aby ste ich poskytli človeku na kúpu vlastnej poistky. Ak by sa zrealizovali aspoň tieto dve reformy, získali by sme východzie podmienky na vytvorenie v Amerike cenovo dostupného zdraveného poistenia.

Vyzerá to však, že cieľom demokratov je čosi iné. Vláda získava kontrolu nad systémom zdravotníctva sprostredkovane: nastoľuje tvrdé regulačné normy pre poisťovacie spoločnosti, poskytuje subsídia nepoisteným. Reforma takéhoto druhu tiež bude fungovať, ale menej efektívne. Kvôli neúnosne vysokým stratám v konečnom dôsledku budeme musieť prejsť na prídelový systém, taký ako majú Briti a Kanaďania. Iné východisko neexistuje. Ale Obama o tom nič nehovorí, pretože pojem "prídelový systém" je príliš nepopulárny.


- Pán Krauthammer, môže držiteľ Nobelovej ceny za mier posielať ďalšie vojská do Afganistanu?

- Pravdaže, prečo by aj nie. Táto cena môže mať dva protikladné následky. Môže mu poskytnúť podnet poslať tam viac vojsk. Vtedy ukáže vlastnému národu, že nie je hračkou v rukách piatich Nórov s ľavičiarskymi názormi. A môže mať aj efekt celkom opačný. Aby nestratil popularitu, ktorej sa zjavne teší v Európe, Obama si môže rozmyslieť zvyšovať početnosť vojsk v Afganistane. Myslím si, že impulzy, ktoré vychádzajú z týchto dvoch možností, sa navzájom neutralizujú. Nobelova cena podľa mňa nijako neovplyvní Obamovo rozhodnutie.

Zdroj: spiegel.de


Čaká dolár pád?

19. prosince 2009 v 21:41 FED, peňažné otroctvo
- Čaká dolár pád?
O výmene epoch vo svetovej ekonomike svedčí nečakané rozhodnutie slávneho londýnskeho obchodu Harrods zahájiť predaj zlatých tehál. Ešte nikdy žiadny londýnsky obchod neponúkal svojim zákazníkom tak exotický tovar. Zlaté tehly sa dalo kúpiť iba v banke a aj to len po absolvovaní zvláštnej procedúry.

Ale od minulého štvrtka každý, kto chce, si môže kúpiť na prvom poschodí obchodného domu Harrods štandardnú zlatú tehlu o hmotnosti 12,5 kg. Jej cena je 285 tisíc libier (456 tisíc dolárov USA). Skutočnosť, že zlato začali predávať v obchode ohromil londýnsku City (štvrť v Londýne, ktorá je jeho finančným centrom, - pozn. prekl.). Obchodný svet sa utvrdil v názore, že na finančnom trhu a celkovo v ekonomike prebieha výmena epoch - čas dolára v roli poprednej valuty vypršal.

Podľa informácií, ktoré získal korešpondent agentúry ITAR-TASS v obchodných kruhoch, v priebehu posledných niekoľkých dní sa konali intenzívne tajné konzultácie najväčších západných finančných inštitúcií, vrátane Centrálnych bánk. V dôsledku týchto porád dospeli k záveru, že v priebehu najbližších 2-3 rokov americký dolár stratí svoju pozíciu hlavnej rezervnej meny sveta. Túto rolu bude najprv plniť balík valút, pozostávajúci zo sady popredných pevných valút krajín Ameriky, Európy a Ázie.

Na začiatku tohto týždňa svetové valutové trhy znovu otriasol ďalší pád kurzu amerického dolára vo vzťahu k popredným valutám - dosiahol svoje 14-mesačné minimum. "Dôvera voči doláru je podkopaná celkovým rozvojom situácie v ekonomike USA," - povedal korešpondentovi ITAR-TASS zástupca jednej z najväčších bánk Európskej únie - britskej HSBC.

Zároveň v londýnskej City bola uverejnená správa britskej banky Royal Bank of Scotland Group, v ktorej sa písalo, že počas najbližšieho týždňa môžeme očakávať ďalšie znehodnocovanie dolára USA, keďže Federálny rezervný systém (FRS) Spojených štátov neponecháva nádej na zväčšenie diskontnej sadzby dolára. Analytici banky si myslia, že neexistujú podmienky pre zmenu tendencií a kurz americkej valuty bude naďalej klesať.

V londýnskej City poukazujú na to, že kým bude zachovaný súčasný kurz administrácie prezidenta Spojených štátov Baracka Obamu podporovať americkú ekonomiku s pomocou obrovských štátnych úverov a zväčšenia obrátok tlačiarenského lisu, dolár bude sále viac slabnúť. Pritom slabnutie dolára bude mať vzostupný charakter. Takto v súlade s výpočtami vlády USA, deficit štátneho rozpočtu Spojených štátov z dnešných 11,9 trilióna dolárov stúpne do roku 2019 na 23,3 trilióny. Zároveň prudko vzrastie štátny dlh USA. Ak v roku 1999 tvoril 61,4 percent HDP krajiny, v roku 2009 dosahuje úroveň 90,4 percenta a v roku 2011 prekročí hodnotu 100 percent HPD.

Aktuálna a celková zadĺženosť už teraz oslabujú a v budúcnosti vôbec podkopú pozície dolára ako najspoľahlivejšej valuty. V dôsledku gigantických dlhov dolár stratí status rezervnej valuty, myslia si v londýnskej City.

Ako uviedol bývalá hlava Federálneho rezervného systému USA Alan Greenspan, USA a dolár "draho príde" rýchlo stúpajúci štátny dlh. "Celé ekonomické dejiny Spojených štátov ukazujú, že schopnosť vlády financovať štátny dlh predstavuje základňu, na ktorej stojí dolár v roli dôležitej svetovej valuty," - vyhlásil. "Niet pochýb, že táto základňa sa teraz stenčuje а keď dlhodobá percentuálna sadzba sa začne zvyšovať a zosilní sa nátlak inflácie, už bude neskoro," - varoval Greenspan.

Centrálne banky mnohých krajín sa snažia v priebehu posledných mesiacov zbaviť amerických dolárov a v čoraz väčších množstvách nakupujú eurá a japonské jeny. V súlade s údajmi, ktoré sa rozšíri v londýnskej City, v druhom kvartáli tohto roku na európsku a japonskú valutu pripadalo 63 percent nových prírastkov bankových aktív.

Ako podotýkajú v londýnskom obchodnou svete, administrácia prezidenta USA Baracka Obamu realizuje politiku slabého dolára so zámerom pokúsiš sa zvýšiť export a znížiť zahraničnú zadĺženosť USA cestou znehodnocovania národnej valuty. Trhy ignorujú vyhlásenia členov vlády USA o snahe mať silný dolár, keďže všetky kroky finančných kruhov tejto krajiny svedčia o opaku, povedal korešpondentovi ITAR-TASS predstaviteľ britskej banky Barclays.

Teraz podiel amerického dolára v nových valutových nákupoch Centrálnych bánk krajín sveta poklesol na 37 percent v porovnaní so 63 percentami v roku 1999. Centrálne banky aktívne diverzifikujú svoje valutové zásoby, zmenšujúc v nich podiel dolára, podotýka bývalý pracovník FRS Steven Englander.

V priebehu posledných 12 mesiacov FRS zväčšil o 108 percent dolárovú peňažnú masu, ktorá sa nachádza v obehu a dosiahla rozmeru 16 percent HDP. Táto bezprecedentná kampaň emisie nových dolárov má jednak podporovať rast v americkej ekonomike a jednak nepripustiť defláciu.

"Svetová ekonomika sa topí v dolároch, ktoré fakticky bezplatne rozdávajú banky a spoločnosti", - vyhlásil v tejto súvislosti pracovník nemeckého investičného fondu Franfurkt Trust Krištof Kind. V dôsledku toho sa dolár stal objektom obrovskej medzinárodnej špekulatívnej hry: fondy si berú úvery v amerických dolároch a kupujú za ne austrálske a novozélandské doláre, banková diskontná sadzba ktorých značne prevyšuje sadzbu stanovenú americkým FRS. Takto špekulanti prichádzajú k značnému zisku zo stredne dlhých vkladov v bankách Austrálie a Nového Zélandu. Následkom tejto špekulatívnej hry sa však stáva čoraz viac stúpajúci tlak na dolár USA, podotýkajú odborníci.

Aj napriek tomu sa však minulý týždeň taktiež upevnilo pochopenie toho, že krach kurzu dolára počas najbližších mesiacov nebude. Čína a iné veľké štáty disponujúce valutovými rezervami nie sú teraz pripravení na uskutočnenie ich reštrukturalizácie a masový predaj amerických dolárov, povedal jeden z predstaviteľov nemeckej banky Deutsche Bank. Všetci chápu, že takáto akcia by priviedla k bankrotu americkej ekonomiky a vrhla svet do hlbokej ekonomickej depresie. Ďalej zhromažďovať doláre však ani Čína ani Saudská Arábia tiež nemôžu, pretože táto cesta je slepá ulička, podotkol bankár.

V súlade s informáciami, ktoré korešpondent ITAR-TASS získal od obchodných kruhov, popredné svetové krajiny-exportéri už uskutočnili predbežné konzultácie a dospeli k záveru, že je nevyhnutné postupne prechádzať na novú rezervnú valutu. Teraz je však takúto rolu schopný plniť iba balík pevných valút, do ktorého rovnako ako dolár musí patriť aj euro, japonský jen, čínsky juan, budúca jednotná mena krajín Perzského zálivu, valuty najväčších ťažobných štátov sveta, vrátane ruského rubľa a taktiež kanadský a austrálsky dolár. Iba podobná kompozitná valuta dokáže naplniť kľúčovú rolu vo vyrovnávaní obchodno-ekonomickej nerovnováhy, ktorá vznikla v priebehu posledného desaťročia vo svetovej ekonomike v dôsledku nesporného líderstva amerického dolára.

Dnešný opatrný prístup krajín s novou ekonomikou k reforme svetového finančného systému predstavuje záruku toho, že znehodnocovanie amerického dolára neprivedie k všeobecnej kríze americkej valuty.

Podľa zverejnenej 14. októbra správy veľkej súkromnej banky USA Bank of America Corp., dolár držia nad vodou tri dôležité faktory: odhodlanie Centrálnych bánk popredných priemyselných krajín poskytovať podporu americkej valute, neželanie mnohých štátov realizovať reštrukturalizáciu svojich valutových zásob na úkor dolára a neprítomnosť vo svetovej ekonomike inflácie. "Nevidíme dôvody pre dolárovú krízu v súvislosti s infláciou alebo nečakaným krachom svetového dopytu na doláre", - písalo sa v správe banky, ktorá sa rozšírila v londýnskej City. Podľa mienky analytikov Bank of America, na svetovom finančnom trhu existuje snaha Centrálnych bánk udržiavať výmenný kurz dolára.

Súčasné oslabené pozície dolára však majú nielen ekonomické, ale aj dlhodobé geopolitické dôsledky. Ako sa píše v londýnskom vydaní amerických novín Wall Street Journal Europe ", prudký pád kurzu dolára vyvoláva zvýšené znepokojenie ohľadne statusu USA ako dominujúcej sily v globálnej ekonomike a politike. USA riskujú, že budú nasledovať osud Britského impéria, ktoré upadlo zároveň s fatálnym oslabením libry, zdôrazňujú noviny.

Vo svojom poslednom čísle z 18. októbra vplyvný londýnsky týždenník Sunday Times nevylučuje, že úpadok Spojených štátov bude prebiehať podľa schémy Britského impéria. Vtedy vyplienenej Druhou svetovou vojnou Veľkej Británii Spojené štáty poskytli úver o veľkosti 5 miliárd dolárov za veľmi tvrdých podmienok - dolár musí slúžiť ako "dvojník" libry na svetových trhoch. Vtedajšia britská vláda, ktorá počítala s nezištnou pomocou zo strany spojenca - poskytnutím 3 miliárd dolárov bez náhrady, bola nútená pristúpiť na tieto podmienky, čo priviedlo k tomu, že libra stratila status hlavnej svetovej rezervnej valuty. Teraz, píše týždenník, takýmto "géniom zla" sa pre USA stáva Čína.

Peking momentálne nemá záujem, aby dolár v stredne dlhej perspektíve sa rozlúčil so svojim statusom svetovej rezervnej valuty. Dúfa, že Spojené štáty budú pomaly a stále hlbšie viaznuť v zadĺženosti voči Číne. Podľa slov Sunday Times, to poskytne ČĽR mimoriadne silný nástroj pôsobenia na svetovú veľmoc, ktorá si ešte zachová časť svojho globálneho vplyvu. Minister financií Timothy Geithner bude musieť chodiť do Pekingu s tým, aby prosil čínsku vládu nepredávať obligácie ministerstva financií USA, ktorými disponuje. Čína však vydvihne podmienky, ktoré privedú k postupnému odovzdaniu svetového líderstva do ich rúk, myslí si týždenník.

Posledné udalosti sa rozvíjajú práve podľa takéhoto scenára, tvrdí Sunday Times. Súčasný kurz administrácie prezidenta Baracka Obamu spočíva v tom, aby s pomocou protekcionizmu a lacného dolára skrátili objem importu a zväčšili rozmery exportu. V dôsledku toho, podľa mienky vládnych ekonomických poradcov, dôjde k zväčšeniu počtu pracovných miest v národnej ekonomike. To všetko však nebude prispievať k zníženiu bremena dlhu. Administrácia chápe, že v istej chvíli bude nútená zaoberať sa "úverovým problémom". Ale udalosti sa vyvíjajú tak rýchlo, že USA riskuje, že zopakuje osud Argentíny, ktorá bola nútená vyhlásiť default svojich štátnych obligácií. Čína je však pripravená držať Spojené štáty "nad vodou" len dovtedy, kým to zodpovedá jej záujmom, zdôrazňuje týždenník.


Zdroj: ITAR-TASS


Prezident EÚ a Bilderberg

19. prosince 2009 v 20:27 NWO, Illuminati, Bilderberg
- Prezident EÚ a Bilderberg

Herman Van Rompuy a Bilderberg

Irina Lebedeva
19. novembra o deviatej večer Európska únia oznámila, že zatvára voľné pozície. Ako sa aj očakávalo, prezidentom reformovanej EÚ sa stal belgický premiér Herman Van Rompuy, meno ktorého je natoľko neopočúvané u svetovej verejnosti, že dokonca európske rozhlasové stanice ho vyslovujú rôzne.
Jediné, o čom písali a rozprávali zhodne rôzne západné médiá v súvislosti so zamestnaním "technického" prezidenta EÚ s ročným príjmom 300 tisíc eur, boli vohľady kandidáta v Bilderbergskom klube. Vohľady prebiehali neďaleko Bruselu, v zámku Val Duchess, kde ešte v roku 1957 členovia Bilderbergu diskutovali o Rímskej zmluve, ktorá sa stala nečistopisom pre vznik EÚ.
O výlete Hermana Van Rompuya na "pracovný pohovor" do Bilderbergskej skupiny, uzavretého nadnárodného elitného klubu finančníkov a priemyselných magnátov, o ktorom sa ešte prednedávnom s pohoršením písalo ako o zločineckej tieňovej vláde, podkopávajúcej demokratické princípy alebo ako o sprisahaní svetového zákulisia, informovali popredné západné noviny - britský denník Guardian, francúzska les Echos, belgická informačná agentúra Belga a desiatky iných médií.
Hlavným aktérom ceremónie bol 77-ročný vikomt Etienne Davignon, popredný nadnárodný podnikateľ, spojenec technického zakladateľa NATO a prvého prezidenta Valného zhromaždenia OSN Belgičana Paula-Henriho Spaaka. "Odporúčanie súčasnému predsedovi Rady riaditeľov Spaakovho fondu dal sám Henry Kissinger. Ako sa ukázalo, pre Angelu Merkelovú a Nicolasa Sarkozyho, voľba belgického premiéra na post prezidenta EÚ už bola dávno rozhodnutá vec.
Svojho času v OSN, ešte pred založením NATO, Jean-Paul Henri Spaak, ktorý rovnako ako nový prezident EÚ písal básne, prečítal "občanom sveta" nejednu svoju "báseň v próze". Už keď sa chystal vyhlásiť založenie NATO, hovoril z tribúny Generálneho zhromaždenia: "Nepotrebujeme inú komisiu. Máme ich aj tak veľa. Všetko, čo potrebujeme, je človek, ktorý je dosť silný na to, aby zachoval nám všetkým vernosť a vytiahol nás z ekonomického močiara, v ktorom sme uviazli. Pošlite nám takého človeka, a nech by to bol Boh alebo diabol, prijmeme ho."
V rámci hľadania verných ľudí už bolo založených nemálo komisií a teraz sa znova zamiešala sada kariet pragmatikov pre reformovanú EÚ - nepovieme, že pozostáva z diablov, ale rozhodne z ľudí, ktorí bohumilých skutkov veľa nevykonali. Nový prezident Európskej únie sa už poponáhľal odprisahať vernosť topiacim sa v močiari krízy a podporil myšlienku globálnej "zelenej dane", ktorú sa chystajú presadiť na summite v Kodani na konci tohto roka jeho zamestnávatelia. Táto jeho "prísaha vernosti" vyznela natoľko priamočiaro, že tlačové agentúry boli nútené nediplomatické vyhlásenia nového prezidenta EÚ preformulovať do eufemizmov.

Zložitý diplomatický rezort EÚ bol tiež zverený "vernej osobe", ale nováčikovi v zahraničnej politike - 53-ročnej Britke Catherine Ashton. V Británii jej menovanie na tento post vyvolalo začudovanie: tam ju prakticky nepoznajú, zato však je vrúcne odporúčaná z Bruselu. Medzi jej zásluhy vo funkcií komisárky európskej komisie pre obchod patrí vyriešenie konfliktov so Spojenými štátmi o hormónoch v hovädzine, dohoda o voľnom obchode s Južnou Kóreou a priblíženie sa k vyriešeniu colného "banánového konfliktu" s Latinskou Amerikou. Nie je to bohviečo na predstaviteľku vysokej diplomatickej misie.

Zato má Catherine Ashton úspešnú skúsenosť práce v lobistických skupinách. Šesť rokov vo Veľkej Británii bola riaditeľkou "občinového biznisu", v praxi presadzujúc myšlienky, obzvlášť dôležité pre princa Charlesa. Ten pestuje vlastný program... mobilizácie podnikov na sociálne aktivity. V roku 1999 Catherine Ashton bola vďaka prosbe Labouristickej strany získala titul barónka a stala sa členkou komory lordov s ich statusom, nevyžadujúcim účasť vo voľbách. Gordon Brown prakticky okamžite po príchode na Downing Street spravil z pani Ashton líderku labouristov v komore lordov, aby uľahčil schvaľovanie vládnych rozhodnutí aj v najvyššej komore. Prednosťou Catherine Ashton ako verného "tímového hráča" je aj užitočná profesia jej manžela - politického komentátora a prezidenta Inštitútu verejnej mienky YouGov.
Zdroj: fondsk.ru


Pravda o Kodanskom summite

19. prosince 2009 v 20:12 NWO, Illuminati, Bilderberg
- Pravda o Kodanskom summite


Kodanský summit: Šou globálnych špekulantov


Oľga Četverikova



Po výročnom stretnutí členov Bilderberského klubu, ktoré sa konalo v máji 2009, budovanie systému inštitúcií globálneho riadenia začalo naberať na obrátkach a pripomína scény amerických apokalyptických trhákov.

Po tom ako sa finančná špička nakoniec rozhodla v prospech vleklej, etapovite sa rozvíjajúcej krízy, bojovníci globálneho manažmentu dostali príkazy na realizáciu dvoch hlavných dejových línií jednotného scenára: podpora mýtu o nebezpečenstve prasacej chrípky, aby sa nastolila kontrola nad národnými systémami zdravotníctva (so zmenou WHO na globálne ministerstvo zdravotníctva) a zvýšená hrozba eskalácie globálneho oteplenia, aby sa umožnila medzinárodná kontrola nad prírodnými zdrojmi a zavedenie jednotnej svetovej "zelenej" dane (s vytvorením nového orgánu nadnárodnej kontroly - medzinárodného ministerstva ekológie).

Jedným z najdôležitejších cieľov obidvoch operácií je zastrašovanie obyvateľstva, ktoré umožňujú zaviesť osobité právomoci medzinárodných organizácií, čo napríklad vyhlásil predseda Rady guvernérov British Petroleum Peter Suterlan, ktorý otvorene priznal, že chce využiť roznecovanie strachu pred globálnym otepľovaním na zvýšenie daní a kontroly životného štýlu ľudí.

Realizácia prvej etapy Bilderberského scenára je súčasnosti v plnom prúde. Po tom, ako 11. júla WHO v rámci plnenia naliehavých objednávok vyhlásila 6. (pandemickú) fázu chrípky H1N1, globálne médiá spustili ozajstnú hystériu, predpovedajúc hromadné ochorenie, počínajúc novembrom a pripravujúc verejnosť na nutnosť povinnej vakcinácie počas pandémie (ešte v roku 2005 v stanovách WHO bol vnesený bod, podľa ktorého táto organizácia v čase pandémie neposkytuje odporúčania, ale priame nariadenia alebo príkazy. Pokiaľ ide o vakcíny, má byť vyrobených 4,6 miliárd dávok).

Operácia dosiahla vrchol koncom septembra, keď Barack Obama podpísal nariadenie o zavedení v USA, kde epidémia vyvolala ozajstnú paniku, mimoriadneho karanténneho stavu v súvislosti s pandémiou, ktorý v prípade nutnosti umožňuje násilnú vakcináciu obyvateľstva.

V podmienkach vyprovokovanej paniky sa začala hromadná imunizácia Američanov a Západoeurópanov, čo odhalilo objednaný charakter pandémie, využívanej ako prostriedok obohacovania sa farmaceutických spoločností a ako nástroj militarizácie zdravotníckeho systému s cieľom odstránenia "prebytočného" obyvateľstva (čo predstavujú vakcíny proti prasacej chrípke je už dobre známe) a ako "inovačný" mechanizmus riadenia politických procesov, ktorý zvlášť efektívne používa ukrajinská vláda. V týchto podmienkach WHO dosiahla dodatočné právomoci a výrazne posilnila svoje postavenie.

Teraz sa stávame svedkami inscenovania ďalšieho dejstva politickej hry pod názvom Kodanská konferencia na odvrátenie globálneho otepľovania a klimatických zmien. Konferencia sa koná v Kodani 7. až 18. decembra 2009 a je venovaná vypracovaniu nového dokumentu na obmedzenie emisií, ktorý nahradí Kjótsky protokol, ktorého termín uplynie v roku 2012. Pribudne sem 30-tisíc ľudí, vrátane 60 hláv štátov a vlád.

Ešte predtým Európska únia, ktorá je jedným z hlavných organizátorov summitu dostala nového prezidenta, o ktorom médiá neskrývali, že je "človekom" Bilderberského klubu. Mnohé oficiálne noviny oznámili, že 15. novembra (niekoľko dní pred zvolením) Herman Van Rompuy sa stretol s vedením tohto klubu na predmestí Bruselu Val Duchesse. Vystúpil tu s prejavom, v ktorom napríklad podčiarkol nevyhnutnosť premyslieť realizáciu štrukturálneho financovania EÚ a ako jedno z možných opatrení navrhol zavedenie jednotnej "zelenej" dane, ktorá prichádza priamo do Bruselu. Otvorené osvetlenie tejto udalosti médiami, ktoré obvykle taja všetko, čo sa týka činnosti tieňových štruktúr, mnohí hodnotia ako bezprostredný signál členov Bilderberského klubu o tom, že sú ozajstnými pánmi Európy a nepovažujú ďalej za nutné to skrývať.

Takáto otvorenosť popudila jednotlivých poslancov Europarlamentu tak, že jeden z nich, Talian Mario Borghese vyhlásil: "Všetci traja kandidáti (na post prezidenta EÚ) sa často zúčastňujú na zasadnutiach Bilderbergu a Trojstrannej komisie. Myslím si, že musíme uplatňovať princíp transparentnosti - musíme jasne stanoviť, či sú kandidátmi politických síl svojich vlastných krajín, alebo sú iba kandidáti týchto tajných skupín, ktorí sa schádzajú za zatvorenými dverami, aby prediskutovali otázky, týkajúce sa ľudstva".

Ďalšieho poslanca , Angličana Nigela Feredzha, kritizujúceho menovanie Rompuya, ktorý je podľa jeho slov "iba bábkou v Barossových rukách", dôrazne napomenuli. Angličan sa odvážil vyhlásiť, že EÚ je totalitná diktatúra, ktorú riadi nikým nezvolená byrokracia. Dotknúc sa Lisabonskej zmluvy N. Feredzhu poslancom vmietol do tváre: "Potrebovali ste osem a pol roka zastrašovania, lži a neúcty k demokratickému referendu, aby ste pretlačili túto zmluvu!"

Okamžite po svojom zvolení na post prezidenta EÚ Van Rompuy ktorý bol európskej verejnosti predstavený ako veľký "majster kompromisov", sa poponáhľal ubezpečiť svojich pánov, že správne chápe úlohy, ktoré pred ním stoja. Na vystúpení na tlačovej konferencii Herman Van Rompuy vyhlásil, že rok 2009 sa stal "prvým rokom globálneho riadenia (máme na mysli objavenie sa Veľkej dvadsiatky) a konferencia o klíme v Kodani je ďalšia etapa na ceste ku globálnemu riadeniu našej planéty".

Potrebné opatrenia týkajúce sa personálneho zabezpečenia uskutočnila aj dánska vláda, ktorá delegovala na post predsedu konferencie o klíme prorektora Kodanskej univerzity a člena Trojčlennej komisie Lykke Friisovú, ktorá v tejto funkcii vystriedala Connie Hedegaarovú, členku Bilderberského klubu. Hedegaarová postúpila funkčne vyššie na post hlavného komisára EÚ v oblasti klímy. Funkcia bola vytvorená v októbri 2009, špeciálne na kontrolu emisií oxidu uhličitého. Hedegaarová je členom viacerých rád a organizácií, vrátane Združenia dánskej asociácie Severoatlantickej aliancie, vedenej poradcom RAND Corporation Robertom Guntherom, úzko spolupracujúceho s NATO.

Aké konkrétne ciele majú organizátori ďalšej politickej inscenácie v Kodani? V tejto súvislosti sa jasne vyjadril lord Moncton, bývalý poradca M. Thatcherovej v oblasti vedy, ktorý je oboznámený s obsahom pripravovanej zmluvy: "Čítam tento dokument a hovorí sa v ňom doslovne o tom, že bude vytvorená svetová vláda. Slovo "vláda" je fakticky prvým z troch cieľov nového združenia. Druhým cieľom je presmerovanie bohatstva západných krajín do krajín tretieho sveta, aby sa splatil, ako sa placho hovorí, tzv. klimatický dlh - pretože my spaľujeme oxid uhličitý a oni nie, My meníme klímu, a oni nie. A tretí cieľ uvedeného združenia je administratívny nátlak" Lord Moncton súčasne zdôraznil, že novú zmluvu podporia všetci: "väčšina krajín tretieho sveta ju podpíše, lebo si myslia, že na to dostanú peniaze" a americký prezident to urobí, bez vyžadovania ratifikácie zmluvy dvomi tretinami Senátu USA (čo vyžaduje americká ústava) a nebude sa snažiť dosiahnuť schválenie Kongresu.

"Svetová vláda", ktorá má mať právomoci na priame zásahy do ekonomiky a ekológie jednotlivých krajín a administratívny nátlak - to všetko je iba mechanizmus na zabezpečenie "prevodu aktív", pod rúškom ktorého prebieha takáto "prestavba" nezápadných krajín, ktorá pomocou "progresívnych" technológií umožňuje zabezpečiť úplnú kontrolu zdrojov, v rámci Západom povolenej spotreby a zabezpečujúcej realizáciu plánovaného zníženia obyvateľstva planéty.

Ako vieme, práve vďaka myšlienke globálneho otepľovania, zavedenej do vedeckého obehu, ktoré vzniklo vraj vplyvom antropogénnych príčin, bolo možné prijatie Rámcovej zmluvy OSN o zmene klímy v roku 1992 a doplnenie, v ktorom bol v roku 1997 prijatý Kjótsky protokol. Tento protokol zaväzuje rozvinuté a vyspelé štáty, ako aj štáty s prechodnou ekonomikou znížiť alebo stabilizovať emisie skleníkových plynov (GHG) v období rokov 2008-2012. Pritom Spojené štáty, ktoré majú najvyšší podiel emisií, protokol neratifikovali a hlavné záväzky na seba zobrala EÚ (kam teraz patria aj štáty východnej Európy a Pobaltska), ktorá musí znížiť emisie o 8%, Japonsko a Kanada, znižujúce emisie o 6%. Rusko a Ukrajina musia zachovať emisie na úrovni roku 1990 a rozvíjajúce sa krajiny (vrátane Číny a Indie) záväzky na seba nezobrali.

Výsledkom realizácie Kjótskej dohody bolo riešenie ekologických problémov a to, že sa na medzinárodnom trhu objavil virtuálny tovar - kvóty na emisie skleníkových plynov - obchod, ktorý nadobudol čisto špekulatívny charakter a umožnil svetovému finančnému kapitálu dostať do svojich rúk najdôležitejší mechanizmus riadenia životne dôležitého energetického odvetvia hospodárstva rozvíjajúcich sa krajín.

Keďže v dôsledku "dokonalosti" priemyslu vyspelých krajín nemôžu realizovať jej modernizáciu a znižovať škodlivé emisie, našiel sa iný spôsob ako splniť záväzky: vyspelá krajina pomocou svojho kapitálu vyrába zníženie emisií skleníkových plynov v rozvíjajúcich sa krajinách a potom prevádza znížené na cudzom území tony skleníkových plynov na rovnováhu vlastnej krajiny. Takto krajina- získavateľ dostáva nový produkt na export - Jednotku zníženia emisíí (JZE) a darcovská krajina dostáva možnosť financovať rôzne modernizačné projekty na cudzom území, neznižujúc pritom emisie na svojom území. Do zápasu za obohatenie sa o "zelené" kvóty sa zapojilo veľa hráčov - majitelia projektov, investori-nákupcovia JZE, spoločnosti, nezávislé medzinárodné auditorské spoločnosti, sprostredkovateľské organizácie, brokeri, atď.

Medzinárodný "ekologický" trh sa takto široko rozrástol. Ak spočiatku na ňom boli iba traja veľkí zákazníci - Svetová banka, holandská a japonská vláda, v súčasnosti tento počet prudko stúpol a tento strmý rast uhľovodíkových búrz viedol k tomu, že podiel profesionálnych špekulantov na nich, podľa niektorých hodnotení predstavuje 20 až 40%.

Keď Rusko na seba prevzalo isté záväzky, ocitlo sa vo veľmi zraniteľnom postavení, fakticky v ohrození. Krajina sa vyznačuje veľkými zásobami "voľných" skleníkových plynov, ale tieto zásoby sú podmienené tým, že pri stanovení ročného limitu antropogénnych emisií sa za východiskový termín bral rok 1990, keď ruský priemysel prežíval najťažšiu krízu a všetky ďalšie emisie sa znižovali nie zásluhou modernizácie, ale deindustrializácie a rozkladu ekonomiky a v súčasnosti dosiahli mínus 30%.

"Svetové spoločenstvo" plánuje zaviesť nové normy pre emisie, obmedzujúce rozvoj priemyslu. Tie by mali priniesť západné ekologické normy, vyžadujúce si veľmi drahé projekty, ktoré sa neuhrádzajú predajom "zelených" kvót. Berúc do úvahy fakt, že v podmienkach ruského podnebia sa zabezpečenie životaschopného ekonomického rozvoja sa vyžadujú zvýšené energetické náklady, možno urobiť záver, že Rusko bude mať zahatanú cestu nielen k rozvoju, ale aj k obnove svojho priemyselného potenciálu, ktorého demontáž napreduje rýchlym tempom a ktorá nezaostáva za tempom znižovania obyvateľstva.

Skupina vyspelých krajín pripravila na Kodanský summit úplne nový dokument, ktorý vychádza z toho, že pred dvadsiatimi rokmi prijaté rozdelenie štátov na vyspelé a rozvojové, nezodpovedá dnešným reáliám, musí zaviazať znížiť emisie už všetky štáty a rozpracovať nové opatrenia finančnej a technologickej "pomoci" chudobným. Zároveň sa plánuje, ž dohoda bude mať nielen politicky ale aj právne zaväzujúci charakter, pri ktorom štáty budú musieť prijímať adekvátne vnútorné zákony o nových obmedzeniach emisií. Avšak nejednotný názor na rokovaniach medzi zúčastnenými štátmi viedol k tomu, že bolo prijaté rozhodnutie obmedziť sa zatiaľ iba na vypracovanie politického dokumentu a presné čísla pre obmedzenie emisií dohodnúť neskôr.

Efektívnejšie ako právne mechanizmy sa však ukázali sľuby finančnej pomoci a veľkých investičných injekcií. Tesne pred začiatkom summitu hneď za západnými krajinami, úlohu znížiť emisie do roku 2020 zobrali na seba predstavitelia popredných ekonomík rozvojových krajín. Hneď za EÚ, ktorá sľúbila znížiť skleníkové emisie o 20% v porovnaní s úrovňou v roku 1990 a Spojené štáty, ktoré ohlásili zníženie o 17% v porovnaní s úrovňou roku 2005. Svoj zámer dosiahnuť zníženie emisií ohlásili aj India ( o 20-25%), Južná Kórea (o 30%) a Čína (o 40-45%).
Nezaostáva ani Rusko. Ako oznámili ruskí zástupcovia WWF, Greenpeace a Ekoochrany, Rusko musí na rokovaniach hrať úlohu lídra. Môžeme a musíme ďalej udržiavať úroveň emisií skleníkových plynov na stabilnej úrovni - na úrovni mínus 30% od roku 1990. A neskôr začať reálne znižovať emisie. Na novembrovom summite Rusko - Európska únia, ruský prezident oznámil, že krajina sa bude snažiť do roku 2020 znížiť emisie o 25% a nie na 15%, ako sa plánovalo v lete, keď Medvedev oznámil, že v roku 2050 Rusko je pripravené znížiť emisie nie
menej ako o 50% v porovnaní s rokom 1990.

Takýto jednotný hlas popredných účastníkov summitu má zakryť reálne rozpory a serióznosť problémov v súvislosti s "ekologickou" prestavbou a má napomáhať všeobecnému presvedčeniu o "katastrofickom" charaktere globálneho otepľovania. Napríklad nedávno, britský princ Charles, ktorý sa pripravuje vystúpiť so svojou prednáškou na konferencii, upozornil na to, že ľudstvo stojí nie viac ako 100 mesiacov pred okamihom, keď klimatické zmeny sa stanú nezvratné.

Globálny manažment robí všetko pre to, aby utajil reálny stav vecí. Ignoruje alebo blokuje informácie o vedeckých výskumoch a koncepciách, vychádzajúcich z alternatívnych hľadísk, ktoré buď dokazujú absenciu reálneho otepľovania (nedávne odhalenia, súvisiace s únikom dokumentov z centra klimatického výskumu na Univerzite vo východnom Anglicku, s názvom Klima-Gate), alebo odmietajú jeho katastrofický charakter a antropogénne príčiny. Za dvadsať rokov bola vytvorený silný priemysel "ekologickej" osvety, ktorá musí zabezpečiť prosperitu "zeleného" biznisu, umožňujúceho svetovému finančnému kapitálu držať pod kontrolou prírodné zdroje Zeme. V svojich pokusoch udržať v hypnóze obyvateľstvo celej planéty, globálni špekulanti a politici, ktorí ich obsluhujú, sa dostávajú už za rámec rozumného úsudku. Chtiac-nechtiac sa v tejto súvislosti vynára staré ruské príslovie: čert je strašný, keď ho nevidieť, keď je vidieť je smiešny".

Zdroj: fondsk.ru

© Autorské práva na preklad tohto textu patria vydavateľstvu Sergeja Chelemendika Slovanský dom, ktoré prevádzkuje stránku chelemendik.sk

Aby ste sa vyhli konfliktu v súvislosti s autorskými právami, prosíme všetkých, ktorí preberajú tento text, nemazať toho varovanie na konci každého článku.