Původ křesťanství a hledání historického Ježíše Krista - Acharya S - (část 2)

16. prosince 2009 v 11:15 |  Náboženský fanatizmus
Osobnosti
Je zřejmé, že neexistovala žádná jedinečná historická osobnost, na níž bylo křesťanské náboženství založeno, a že "Ježíš Kristus" je kompilací legend, hrdinů, bohů a boholidí. Není zde potřebný prostor, abychom mohli jít do podrobností o každém bohu nebo bohočlověku, který přispěl k vytvoření židovského Ježíše; stačí říci, že existuje velké množství dokumentace, která ukazuje, že tento závěr není otázkou víry nebo domněnky. Je pravdou, že během éry, kdy tato postava údajně žila, existovala v Alexandrii rozsáhlá knihovna a neuvěřitelně čilá síť bratrstev, která se rozpínala od Evropy po Čínu a tato informační síť měla přístup k velkému množství rukopisů, které vyprávěly stejné příběhy, jež byly vylíčeny v Novém Zákoně s jinými místy, jmény a etnickým původem jednotlivých postav. Ve skutečnosti je legenda o Ježíšovi téměř identickou paralelou např. k příběhu Krišny, dokonce do podrobností, jak ukázal významný mytolog a učenec Gerald Massey více než před sto lety, stejně jako duchovní Robert Taylor před 160 lety a mnozí další. Příběh o Krišnovi se vypráví v hindských Védách, které jsou datovány minimálně do období 1400 let př. Kr. To samé může být řečeno o dobře sestaveném mýtu o Hórovi, který je rovněž prakticky do podrobností identický s příběhem Ježíše, ale který křesťanskou verzi předchází o tisíce let.
Pokud jde o klamné tvrzení, že analogie mezi mýtem o Kristu a mýty nastíněnými níže "neexistují", protože se nenalézají v "primárních zdrojích", obraťme se vlastním slovům raných církevních otců, kteří potvrdili, že hlavní důležité aspekty osobnosti Krista lze skutečně najít ve starších příbězích, "pohanských" božstvech, ale kteří zároveň tvrdili, že tyto podobnosti byly způsobeny tím, že evidentně předvídavý ďábel "tušil" příchod Krista a zasadil "předzvěst" jeho "příchodu" do pohanských myslí.
Ve své První obraně křesťanský otec Justin Mučedník (100-165) potvrdil podobnosti mezi staršími pohanskými bohy a náboženstvími a křesťanstvím, když se pokusil ukázat, na obranu proti výsměchu, že křesťanství není o nic směšnější než starší mýty:
"ANALOGIE K HISTORII KRISTA. A když my také říkáme, že Slovo, které je prvním zrozením Boha, bylo vytvořeno bez sexuální jednoty, a že On, Ježíš Kristus, náš Učitel, byl ukřižován a zemřel, a opět vstal a vystoupil na nebesa, neříkáme nic jiného než to, čemu vy věříte, když uctíváte syny Jupitera. Víte, kolik synů vaši uctívaní spisovatelé připisovali Jupiterovi: Merkur, který byl učitel všech; Aesculapius, který byl velkým lékařem, byl zasažen bleskem a vystoupil na nebesa; a také Bakchus, poté, co byl roztrhán na kusy; a Herkules, když sám skočil do plamenů, aby unikl své dřině; a synové Ledy a Dioskuros; a Perseus, syn Danae; a Bellerofon, který vstal z mrtvých a vystoupil na nebesa na koni Pegasovi. Vzpomeňte si na Ariadne a na ty, kteří jako ona byli posazeni mezi hvězdy. A co císařové, kteří zemřeli, a které považujete za hodné prohlášení za bohy, a v zájmu čehož vytváříte někoho, kdo přísahá, že viděl hořícího císaře, jak z pohřební hranice vystupuje na nebesa?"
Ve své nekonečné apologii Justin vyjmenovává podobnosti mezi jeho bohočlověkem a bohy jiných kultur:
"Na námitku, že náš Ježíš byl ukřižován, říkám, že utrpení bylo běžné pro všechny výše zmíněné syny Jupitera… Co se týče toho, že byl zrozen z panny, odpovídám, že pro vyváženost máte svého Persea. Pokud jde o vyléčení chromého a ochrnutého a mrzáka od narození, toto je jen o trochu víc než vy říkáte o svém Aesculapiovi."
Když srovnával křesťanství s se svým předchůdcem, pohanstvím, však Mučedník zlověstně prskal:
"Když se k Ďáblovým uším doneslo, že proroci předpověděli příchod Krista, Syna Boha, shromáždil pohanské básníky, aby upozornili na mnoho těch, kteří by se měli nazývat syny Jupitera. Ďábel vymyslel tento plán proto, aby si lidé mohli představit, že pravdivý příběh Krista měl stejné rysy jako úžasné pověsti o synech Jupiterových."
Ve svém díle Dialog s Židem Tryphoem, Mučedník opět připouští předkřesťanskou existenci křesťanského příběhu a tehdy standardně používá iracionální a samoúčelnou apologii, tj. "ďábel se tam dostal dřív":
Buď dobře ujištěn, Trypho, že jsem seznámen s věděním a vírou v posvátných knihách těchto podvodníků, které ten, kdo se nazývá ďábel, rozšířil mezi Řeky; stejně jako některé byly zpracovány mágy v Egyptě a jiné falešnými proroky v době Eliášově. Proto když říkají, že Bakchus, syn Jupitera, byl zplozen obcováním Jupitera se Semele,a že byl objevitelem vína; a když líčí, že byl roztrhán na kusy a zemřel, opět povstal a vystoupil na nebesa; a když zavedli víno do svých mystérií, já nechápu, že (ďábel) imitoval proroctví oznámené patriarchou Jakobem a zaznamenané Mojžíšem? A když říkají, že Herkules byl silný a putoval po celém světě a byl zplozen Jupiterem a vstoupil do nebe, když zemřel, já nechápu, že Písmo, které hovoří o Kristu, "silný jako obr, aby běžel jako o závod", byl stejným způsobem napodoben? A když on (ďábel) předkládá Aesculapia jako zvedajícího mrtvé a léčitele všech nemocí, nemám říkat, že v tomto případě podobně napodobil proroctví o Kristu? … A když slyším, Trypho, že Perseus byl zplozen pannou, chápu, že podvodný had to také napodobil."
A v díle Octavius křesťanský spisovatel Minucius Felix (c. 250 n.l.) popírá, že křesťané uctívali "zločince a jeho kříž" a ostře odvětil, že pohané uctívali ukřižovaného člověka:
"Kapitola XXIX - argumentuje: Ani není více pravda, že je křesťany uctíván člověk přibitý na kříž za jeho zločiny proto, že byl nevinný, ale z důvodu, že byl Bohem. Ale na druhé straně pohané vzývají božské síly králů, které sami povýšili na bohy. Oni se modlí k obrazům a prosí své duchy.
Tyto a podobné nechvalně známé věci my nesmíme ani slyšet; je dokonce potupné bránit se více slovy takovým nařčením. Protože předstíráte, že tyto věci dělají cudné a umírněné osoby, o nichž bychom neměli věřit, že se vůbec dějí, pokud neprokážete, že je to pravda, pokud jde o vás. Když tvrdíte, že naše náboženství uctívá zločince a jeho kříž, velmi se vzdalujete pravdě, pokud si myslíte buď, že si tento zločinec trest zasloužil, nebo že by pozemská bytost mohla být pokládána za Boha… Kříže mimoto vůbec neuctíváme. Vy, kteří posvěcujete dřevěné bohy, možná uctíváte dřevěné kříže jako součásti vašich bohů. Pokud jde o vaše korouhve, stejně jako vaše prapory; a vlajky vašich táborů, co jiného jsou než ozdobné a pozlacené kříže? Vaše vítězné trofeje nejen že napodobují vzhled jednoduchého kříže, ale také člověka na něm přibitého…"
Příběh Ježíše spojuje prvky z příběhů jiných božstev, zaznamenaných v této široké oblasti, jako například mnoha následujících zachránců světa a "synů Boha", většina nebo všechny jsou staršího data než mýtus o Kristu a mnoho z nich bylo ukřižováno nebo popraveno:
  • Adad of Assyria
  • Adonis, Apollo, Heracles ("Hercules") and Zeus of Greece
  • Alcides of Thebes
  • Attis of Phrygia
  • Baal of Phoenicia
  • Bali of Afghanistan
  • Beddu of Japan
  • Buddha of India
  • Crite of Chaldea
  • Deva Tat of Siam
  • Hesus of the Druids
  • Horus, Osiris, and Serapis of Egypt, whose long-haired, bearded appearance was adopted for the Christ character34
  • Indra of Tibet/India
  • Jao of Nepal
  • Krishna of India
  • Mikado of the Sintoos
  • Mithra of Persia
  • Odin of the Scandinavians
  • Prometheus of Caucasus/Greece
  • Quetzalcoatl of Mexico
  • Salivahana of Bermuda
  • Tammuz of Syria (who was, in a typical mythmaking move, later turned into the disciple Thomas35)
  • Thor of the Gauls
  • Universal Monarch of the Sibyls36
  • Wittoba of the Bilingonese
  • Xamolxis of Thrace
  • Zarathustra/Zoroaster of Persia
  • Zoar of the Bonzes

Hlavní hráči

Buddha

Přestože si většina lidí myslí, že Buddha je osoba, která žila v pátém století př.n.l., stejně jako v případě postavy Ježíše lze ukázat, že je kompilací boholidí, legend a rčení různých svatých mužů předcházejících nebo následujících po době, v níž údajně Buddha žil.
Postava Buddha měl s Ježíšem Kristem následující společné rysy:
  • Buddha se narodil panně jménem Maya, která byla považována za "Královnu nebes."
  • Buddha pocházel z královského rodu.
  • Rozdrtil hlavu hada.
  • Buddha měl 12 učedníků.
  • Konal divy a zázraky, léčil nemocné, nakrmil 500 lidí z "malého košíku koláčů" a chodil po vodě.
  • Zrušil modlářství , byl "rozsévačem slova" a zvěstoval "zřízení království spravedlnosti."
  • Kázal cudnost, zdrženlivost, toleranci, slitování, lásku a rovnost všech lidí.
  • Byl proměněn a hoře.
  • Sakya Buddha byl ukřižován na usmíření hříchů, trpěl tři dny v pekle a byl vzkříšen.
  • Vstoupil do Nirvány nebo "nebe".
  • Buddha byl považován za "Božího pastýře", "tesaře", "nekonečného a věčného".
  • Byl nazýván "Spasitelem světa" a "Světlem světa".
Pokud jde o buddhistický vliv na příběh z evangelia, v roce 2003 buddhistický učenec a znalec sanskrtu dr. Christian Lindtner napsal následující:
"Rukopisy v Sanskrtu bez stínu pochybností dokazují, že:
Vše, co Ježíš řekl nebo vykonal, řekl nebo udělal před ním Buddha. Ježíš je tudíž pouhou literární fikcí.
  • "Poslední večeře byla poslední večeří Buddhy.
  • Křest ve jménu Otce, syna a Ducha Svatého byl křest ve jménu Buddhy, Dharmy a Samghy.
  • Všechny zázraky, které vykonal Ježíš již před ním vykonal Buddha.
  • Dvanáct učedníku Ježíše bylo vlastně dvanáct učedníků Buddhy.
  • Byl to král Guayana, kdo byl ukřižován, nikoli Ježíš.
  • Byl to Tathâgata, kdo vstal z mrtvých, nikoli Ježíš.
  • V Evangeliích není nic, žádné osoby, žádné události, které nemají analogické osoby, události nebo okolnosti v buddhistických evangeliích.
  • Ježíš je Buddha převlečený jako nový židovský zákonodárce, učitel, mesiáš a král Izraele.
Evangelia, tvořící základy křesťanství, jsou tudíž typickou buddhistickou literaturou, fikcí, napsanou pro misionáře, jejichž rodným jazykem byla řečtina.
Co se týče "ukřižování" Buddhy, popisovaného v buddhistických textech datovaných do prvního století př.n.l., Ken Humphreys tvrdí:
V tomto příběhu svatého muže Gautamy je náš hrdina neprávem odsouzen k smrti na kříži za vraždu kurtizány Hadry. Gautama je přibit na kříž a jeho učitel Krišna Dvapayana jej navštíví a vstoupí s ním do dlouhého dialogu, na jehož konci Gautama umírá na místě lebek dvou zplozených potomků - prapředků dynastie Ikshavaku."
Humphreys dále líčí, že "mrtvý Buddha je zpopelněn a v kouř jeho těla stoupá vzhůru - pravé 'vzkříšení'."
Podle dr. Burkharda Scherera, klasického filologa (jazykovědce), indologa a lektora náboženských (buddhismus a hinduismus) studií na univerzitě Kristovy církve v Canterbury, byl fakt, že buddhismus měl masivní vliv na evangelia, dlouho velmi dobře znám mezi elitními učenci. Dr. Scherer říká:
"…je velmi důležité věnovat pozornost faktu, že buddhismus měl masivní vliv na evangelia…
"Buddhistický vliv na evangelia je znám a uznáván více než sto let učenci z obou stran. Duncan McDerret napsal vynikající knihu The Bible and the Buddhist (Sardini, Bornato [Italy] 2001). S McDerretem jsem přesvědčen, že v Evangeliích je mnoho buddhistických příběhů."

Egyptský Hór

Příběhy Ježíše a Hóra jsou velmi podobné, Hór dokonce přispěl ke jménu Ježíše Krista. Hór a jeho otec Osiris jsou v mýtech často zaměnitelní ("já a můj otec jedno jsme"). Legendy o Hórovi jdou zpět o tisíce let a ten má následující společné rysy s Ježíšem:
  • Hór se narodil panně Isis-Meri 25. prosince v jeskyni/jesličkách, jeho narození bylo oznámeno hvězdou na Východě a provázeno třemi mudrci.
  • Byl dětským učitelem v Chrámu byl pokřtěn, když mu bylo třicet let.
  • Hór byl pokřtěn "Anupem Křtitelem", který se stal "Janem Křtitelem".
  • Měl 12 učedníků.
  • Konal zázraky a nechal ožít mrtvého muže jménem El-Azar-us.
  • Chodil po vodě.
  • Hór se proměnil na Hoře.
  • Byl zabit, pohřben v hrobce a vstal z mrtvých.
  • Byl také "Cestou, Pravdou, Světlem, Mesiášem, Bohem pomazaným Synem, Synem Člověka, Dobrým pastýřem, Beránkem Božím, Slovem", atd.
  • Byl také "rybářem" a byl spojován s Beránkem, Lvem a Rybou ("Ichthys").
  • Hórovým osobním přízviskem bylo "Iusa", "stále se stávající syn Ptaha", "Otec".
  • Hór (nebo Osiris) byl nazýván jako "KRST" dlouho předtím, než křesťané tento příběh okopírovali.
Katakomby v Římě jsou vlastně vyzdobeny obrazy dítětem Hórem, kterého drží panenská matka Isis - původní "Madona s dítětem" - samotný Vatikán je postaven na papežství Mihtry, který má s Ježíšem mnoho společných vlastností a který existoval jako božstvo dlouho předtím, než byla vytvořena postava Ježíše. Křesťanská hierarchie je téměř identická s mithrovskou verzí, kterou nahradilo. Doslova všechny prvky katolického rituálu, od mitry po oplatku, oltář a doxologii, jsou přímo převzaty od ranějších pohanských mysterijních náboženství.

Mithra - sluneční bůh Persie

Příběh o Mithrovi předchází křesťanskou báji nejméně o 600 let. Podle Whelesse byl kult Mitry krátce před křesťanskou érou "nejoblíbenějším a velmi rozšířeným 'pohanským' náboženstvím té doby." Mithra má následující společné vlastnosti s postavou Ježíše:
  • Mitra se narodil 25. prosince.
  • Byl považován za velkého potulného učitele a mistra.
  • Měl 12 společníků nebo učedníků.
  • Konal zázraky.
  • Byl pohřben v hrobce.
  • Po třech dnech vstal z mrtvých.
  • Jeho vzkříšení bylo každoročně slaveno.
  • Mitra byl nazýván "Dobrým Pastýřem".
  • Byl pokládán za "Cestu, Pravdu a Světlo, Vykupitele, Spasitele, Mesiáše".
  • Byl ztotožněn se lvem i beránkem.
  • Jeho posvěceným dnem byla neděle, "Den Pána", a to stovky let před objevením se Krista.
  • Mitra měl svůj hlavní svátek na památku jeho vzkříšení, z něhož později vznikly Velikonoce.
  • Jeho náboženství mělo eucharistii nebo "Večeři Páně".

Krišna - božstvo Indie

Podobností mezi hlavní postavou křesťanství a indickým mesiášem je mnoho. Massey skutečně nalézá mezi hinduistickým a křesťanským spasitelem 100 podobností a Graves, který do své analýzy zahrnul různá nekanonizovaná evangelia, našel více než 300 podobností. Poznamenejme, že dřívější běžný anglický pravopis jména Krishna bylo "Christna", což odhaluje jeho příbuznost s "Kristem" (anglicky "Christ"). Také poznamenejme, že - podobně jako v případě židovského bohočlověka - mnoho lidí věřilo v existenci historického, sexualizovaného Krišny.
  • Krišna se narodil panně Devaki ("božského původu").
  • Jeho otec byl tesař.
  • Jeho narození bylo oznámeno anděly, mudrci a pastýři a byl zobrazován se zlatem, kadidlem a myrtou.
  • Byl pronásledován tyranem, který nařídil zabít tisíce nemluvňat.
  • Byl potomkem královských předků.
  • Byl pokřtěn v řece Ganze.
  • Konal divy a zázraky.
  • Oživoval mrtvé a léčil nemocné leprou, hluché a slepé.
  • Krišna používal podobenství, aby naučil lidi milosrdenství a lásce.
  • Žil prostě a miloval chudé.
  • Byl přeměněn před zraky svých učedníků.
  • Podle některých tradic zemřel na stromě nebo byl ukřižován spolu se dvěma zloději.
  • Vstal z mrtvých a vstoupil do nebe.
  • Krišna je nazýván "Božím Pastýřem" a "Pánem pánů" a byl považován za "Vykupitele, Prvorozeného, oběť pro odpuštění hříchů, Osvoboditele, univerzální slovo."
  • Je druhou osobou svaté trojice a prohlašoval se za "Vzkříšení" a "Cestu k Otci".
  • Byl považován za "Začátek, Střed a Konec" (Alfa a Omega), stejně jako byl vševědoucí, všudypřítomný a všemohoucí.
  • Jeho učedníci mu udělili titul "Jezeus", což znamená "čistá podstata".
  • Krišna se má vrátit vybojovat bitvu s "Princem Zla", který zpustoší zemi.

Řecký Prométheus

Řecký bůh Prométheus údajně pocházel z Egypta, ale jeho drama se odehrává v pohoří Kavkaz. Prométheus má několik zarážejících podobností s postavou Krista:
  • Prométheus pocházel z nebe jako Bůh vtělený do lidského těla, aby zachránil lidstvo.
  • Byl ukřižován, trpěl a vstal z mrtvých.
  • Byl nazýván jako Logos nebo slovo.
Pět století před začátkem křesťanské éry vážený řecký básník Aischylos napsal hru Prométheovo pouto, která, podle Tailora, byla hrána v divadle v Aténách. Tailor tvrdí, že Prométheus je ve hře ukřižován na "osudném stromě" a obloha potemněla:
"Temnotu, která uzavírala scénu s trpícím Prométheem, bylo možno na jevišti snadno vytvořit zhasnutím lamp; ale když se drama mělo stát historií a fikce se měla změnit na skutečnost, denní světlo nebylo snadné odstranit. Ani nemůže být popřeno, že zázračná temnota, kterou evangelisté tak vážně popisují, že doprovázela ukřižování Krista, pracuje s přesně stejnou osudovostí a absolutním nedostatkem důkazů."
Tradice uvádí, že Prométheus byl přikován ke skále, přesto některé zdroje mínily, že existuje i verze legendy, kde byl ukřižován na stromě a že křesťané příběh popletli a/nebo zkomolili text, stejně jako to provedli s pracemi mnoha starověkých autorů. V každém případě se slunce skryté za temnotou podobá křesťanskému příběhu o temnotě doprovázející Ježíšovo ukřižování. Tento pozoruhodný jev není v historii zaznamenán, ale je vysvětlitelný pouze ve sféře mýtů a jako součást opakující se hry.

Vytvoření mýtu
Křesťané pokračovali v cenzurním běsnění, které doslova vedlo k negramotnosti o starověkém světě a zajistilo, že jeho tajemství bylo před masami ukryto, ale učenci jiných škol/sekt nikdy nevzdali své polemiky proti historizování každého mýtu, vytvořeného ve starověku. Důkazy těchto učených opozičníků se ztratily, protože křesťané zničili všechny stopy po jejich práci. Nicméně křesťané uchovali důkazy o těchto sporech v pracích samotných křesťanů, kteří v nich polemizovali se svými ideovými odpůrci.
Například raný církevní otec Tertullian (160-220 n.l.), bývalý "pohan" a biskup z Kartága, ironicky připouští pravý původ příběhu Krista a všech ostatních podobných boholidí, když v polemice se svými kritiky tvrdí. "Vy také říkáte, že uctíváme slunce." Je zajímavé, že dříve silně věřící a ostrý obránce víry Tertullian se později zřekl křesťanství.

"Syn" Boha je "sluneční" Bůh
Důvodem, proč jsou všechny příběhy tak podobné, s bohočlověkem, který je ukřižován a vzkříšen, který dělá zázraky a má 12 učedníků, je to, že tyto příběhy jsou založeny na pohybu slunce po obloze, na astro-teologickém vývoji, který můžeme nalézt po celé planetě, protože slunce a 12 znamení zvěrokruhu můžeme pozorovat po celé zeměkouli. Jinými slovy, Ježíš Kristus a všichni ostatní jemu podobní boholidé jsou personifikacemi slunce a příběh evangelia je pouhým odvarem předchozích mýtů, točících se kolem pohybu slunce po nebi.
Například mnoho ukřižovaných boholidí po celém světě má tradičně narozeniny 25. prosince ("Vánoce"). Je to proto, že starověcí lidé poznali (z pozemské perspektivy), že slunce každoročně sestupuje k jihu až do 21. nebo 22. prosince, zimního slunovratu, kdy na tři dny zastaví svůj pohyb na jih a potom se opět vrací k severu. Během této doby podle starověkých lidí "Božské slunce" "zemřelo" a po třech dnech, 25. prosince, se "znovuzrodilo". Starověcí lidé si dobře uvědomovali, že potřebují, aby se slunce každoročně vracelo zpět na sever, a že by se dostali do velkých potíží, kdyby slunce ve svém pohybu pokračovalo stále na jih a směr svého pohybu neobrátilo. Proto mnoho různých kultur slavilo 25. prosinec jako narozeniny "Božského slunce". Jeho charakteristiky jsou následující:
Slunce 22. prosince, v den zimního slunovratu, na tři dny "zemře", když zastaví svůj pohyb na jih, aby se znovuzrodilo nebo vzkřísilo 25. prosince, když se začne pohybovat na sever.
V některých oblastech kalendář původně začínal ve znamení Panny a slunce se tedy "zrodilo z Panny".
  • Slunce je "Světlo světa".
  • Slunce "přichází a oblacích a každé oko ho vidí."
  • Slunce vycházející ráno je "Spasitelem lidstva."
  • Slunce má kolem sebe korónu, "korunu z trnů" nebo svatozář.
  • Slunce "chodí po vodě."
  • "Následovníky", "pomocníky" nebo "učedníky" slunce je 12 měsíců a 12 znamení zvěrokruhu, jimiž slunce během roku prochází.
  • Slunce v poledne, ve 12 hodin, je v domě nebo v chrámu "Nejvyššího", takže začíná svou "Otcovu práci" ve "věku" 12.
  • Slunce vstupuje do každého znamení po 30°; tudíž "sluneční bůh" začíná svou vládu ve "věku" 30.
  • Slunce je pověšeno na kříži nebo "ukřižováno", což představuje jeho průchod rovnodenností, jarní rovnodenností, kdy jsou velikonoce, v době, kdy je vzkříšeno.
V protikladu k oblíbené domněnce, lidé ve starověku nebyli nevědomí a pověrčiví hlupáci, kteří doopravdy věřili, že jejich božstva jsou skutečné postavy. Ve skutečnosti byla tato hanlivá propaganda součástí spiknutí, jehož cílem bylo dosáhnout toho, aby lidé věřili, že starověk byl opravdu temný a že v něm žila tupá chátra, která potřebovala "světlo Ježíše." Skutečností je, že lidé ve starověku nebyli v morálce a duchovní praxi za křesťany pozadu a v mnoha případech byli značně před nimi. Křesťanská ideologie a pokusy o historičnost jsou ve skutečnosti degradací starověkých mýtů. Na rozdíl od "nadřazených" křesťanů, příslušníci pravé starověké inteligence si byli velmi dobře vědomi, že jejich bohové byli astronomické a atmosférické povahy. Sokrates, Platón a Aristoteles jistě věděli, že Zeus, postava boha a nebeského otce, která se přemístila z Indie a/nebo z Egypta, nikdy nebyl skutečnou osobou, navzdory skutečnosti, že Řekové na Krétě postavili jeskyni, kde se Zeus narodil a jeskyni, kde zemřel. Kromě toho, na celém světě se nacházejí místa, kde se tento bůh údajně narodil, chodil, trpěl, zemřel atd. Jejich výskyt je běžný a nepozoruhodný a křesťanství na ně nemá monopol.

Přeložil Ladislav Kopecký


 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Mírumilovné Křesťanství Mírumilovné Křesťanství | E-mail | 12. září 2010 v 10:34 | Reagovat

Křesťanství není mírumilovné náboženství, stejně jako Islám nebo Judaismus. Doporučuji se kouknou na vše, co udělali křesťané. Nebo vzít jejich svatou knihu Bibli a přečíst si třeba tyhle verše:

Příkaz k zabíjení nevěřících: Deuteronomium 13:7-10

Mojžíšovo vraždění dětí mužského pohlaví: Numeri 31:17-18

Vztah k ženám: Soudců 19:23-30

Mírumilovný Ježíš? : Matouš 10:33-36

Další věci z nového zákona: Lukáš 14:23, Lukáš 19:27

POPŘENÍ NUTNOSTI DODRŽOVÁNÍ DESATERA: Matouš 12:31-32

A tak dále

2 YahLive YahLive | 16. února 2011 v 17:02 | Reagovat

To je ale slátanina, kam se hrabe zeitgeist. Většina jsou účelové lži. Jeden příklad za všechny - Buddha byl taky ukřižován... hahahahahaha.
Hahahahahahaaa.
Nevěř všemu,co kde zkopíruješ chlape.
Chce to nejdřív udělat aspoň malinkatý historický research, než se začneš pouštět do něčeho tak fundamentálního.
Ale dejme tomu, že některá z těch pohanských bájí/božstev nese podobné znaky. Pak je třeba hledat, na kterém církevním koncilu byla ustavena podobná (nebiblická) dogmata a asimilace Římem. Že by Nicea? Nešlo jenom o změnu kalendáře, nahrazení soboty nedělí a cenzuru Božího jména. Ježíš se nenarodil na vánoce - to snad víš. Variace Babylonských náboženství se podobně odvíjí od uctívání Baala. Co se týče doby před Kristem, byla např. některými patriarchy zmiňována ještě jedna věc - satanova manipulace. Pokud je pro Tebe představa satana manipulujícího falešná náboženství skrze falešné proroky a média, třeba za účelem diskreditace pravého mesiáše nepředstavitelná, tak se do toho snad radši ani nepouštěj.

3 Pavel Pavel | 17. prosince 2012 v 3:30 | Reagovat

[1]:

Křesťanství je mírumilovné náboženství.

Citované části bible v kometáři jsou nepochopené a vytržené z kontextu.
Např. Matouš 10:33-36 - tam jde o to, že meč symbolizuje rozdělení lidí, kteří žijí v pravdě (v Kristu) od lidí ostatních. Lukáš 14:27 - Ježíš cituje nějakého krále v nějakém podobenství.

Ježíš říká milujte své nepřátele a činte jim dobře a všechno ze Starého zákona neplatí.
Viz Matouš 5:41-48

http://www.obohu.cz/bible/index.php?primyodkaz=Matou%C5%A1+5%2C41-48&kam=zobrazit&styl=CSP

4 Pavel Pavel | 17. prosince 2012 v 3:32 | Reagovat

respektive Matouš 5:38-48

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama