Šéf IPCC Rádžendra Pačaurí má z „ochrany“ klimatu dojnou krávu – vítejte v klimatickém průmyslu

5. ledna 2010 v 17:33 |  Globálne oteplovanie, modifikácia počasia, chemtrails
autor: Oldřich Klimánek



Rádžendra Pačaurí (Wikimedia/Evstafiev)
foto: Rádžendra Pačaurí

Šéf Mezivládního klimatického panelu při OSN, Rádžendra Pačaurí, není žádným klimatologem ani "zeleným skautem", kterému by šlo o blaho Modré planety a odvrácení "katastrofických klimatických změn". Je úspěšným obchodníkem, jenž ve světě vybudoval ohromnou a mocnou chobotnici, či její část, jejíž chapadla spojují řadu korporací, státních i mezivládních těles a různých komerčních skupin majících společného jmenovatele: "klimatický průmysl", bilionové obchody s CO2 a s různými pseudoekologickými zdroji. A to vše za podpory OSN i Evropské unie.
Setkání v Kodani (které bylo vším možným, jen ne "vědeckou konferencí klimatologů") sice skončilo blamáží - závěr je, jako by se vlastně ani žádné setkání nekonalo -, ale o "globálních změnách klimatu způsobených člověkem" a novém božím desateru v podobě zákonů o obchodování s emisními povolenkami budeme slýchat patrně ještě dlouho.
Zatímco světová média v posledních měsících řešila a řešit budou jeden z největších odhalených podvodů ve vědeckých (klimatologických) kruzích s přímým dopadem na politiku nastolovanou (doporučovanou) Mezivládním panelem pro změny klimatu (IPCC pod OSN) - aféru ClimateGate, která zákonitě musí něco odstartovat, a pokud ne, něco je sakra špatně -, v Česku masová média příznačně masivně mlčí a dále předou svou: otiskují přeložené účelové zprávy nebo úryvky z jakýchsi fantasmagorických katastrofických scénářů, za které by se nemusel stydět ani Roland Emmerich.
Mnozí novináři zahraničních médií v souvislosti s klimatickou hysterií a jejím pozadím (včetně ClimateGate) odvádějí výtečnou investigativní práci, která je ukázkou pravého novinářského řemesla - a světová média konečně dávají prostor i klimatickou hysterií pobouřeným vědcům. Patrně by bylo naivní si myslet, že je teď možné zabrzdit zběsile rozjetý propagandistický vlak s vlajkou "ochrany klimatu", avšak dobrou zprávou je, že se konečně dává prostor i těm lidem, kteří už léta nevěřícně kroutí hlavou nad jedním z největších globálních podvodů, za který platíme a platit budeme my všichni.
Jedním z dílků skládačky pozadí "boje proti klimatickým změnám způsobených člověkem" jsou informace o šéfovi Mezivládního panelu pro změny klimatu Rádžendrovi Pačaurím: znepokojivá fakta o jeho napojení na ohromný počet institucí a firem, které mají své velké obchodní zájmy v "boji s klimatem", přinesli na konci prosince Christopher Booker a Richard North v britském deníku Telegraph.
Obraz, jenž se vynořuje z dostupných faktů, Pačaurího neznázorňuje jako spasitele světa, který by snad na vlastní pěst a z přesvědčení bojoval s hrozbou přírodní katastrofy, přírodní, leč jak neustále slýcháme odstartované člověkem. Rádžéndra Pačaurí totiž ve světle souvislostí uveřejněných v deníku Telegraph má ze šíření obav o budoucnost lidí a planety dojnou krávu: jím (skrze jeho IPCC) doporučované zásahy, jež jsou součástí boje s klimatickými změnami, totiž jdou na ruku řadě firem a obrovských korporací diktujících chod obchodu a vlád, v nichž on osobě zastává vlivné posty.
Slyšte tedy, kterak se pod závojem ušlechtilých řečí o blahu Země a odvrácení klimatických katastrof ukrývají promyšlené obchodní taktiky a obchody placené i z kapes daňových poplatníků.
Následující text je takřka doslovným překladem původního článku, s několika změnami a upřesněními.
Na světě bychom nenašli člověka s větší mocí nad událostmi spojenými s konferencí v Kodani. Doktor Rádžéndra Pačaurí, šéf Mezivládního panelu pro změny klimatu, organizace Spojených národů (IPCC, OSN), je mimo jiné hlavním strůjcem obsahu hlášení, které tato organizace vydala v roce 2007. Ovšem jeho vazby na různé oblasti průmyslu a korporace, které z hlášení a návrhů profitují, jsou více než znepokojivé.
Třebaže Pačaurí je často prezentován jako vědec (BBC jej jednou dokonce popsala jako "špičkového světového klimatologa"), coby bývalý drážní inženýr s doktorátem z ekonomie nemá v klimatologii pražádnou kvalifikaci.
Co však taktéž málem uniklo pozornosti, je, že Pačaurí po celém světě vybudoval neskutečně rozsáhlé portfolio obchodních aktivit a vlivů, s vazbami na mnoho skupin investujících miliardy dolarů do dalších organizací, jež jsou závislé na politice doporučované právě jeho Klimatickým panelem.
Do těchto skupin patří banky, ropné a energetické společnosti a investiční fondy - všechny aktivně zapojené do "obchodu s uhlíkem" (emisními povolenkami) a "trvale udržitelnými technologiemi" (zdroji). Tato odvětví přitom představují nejrychleji rostoucí komoditní trh na světě s odhadovanou cenou v řádu bilionů dolarů ročně.
Kromě toho, že je Pačaurí předsedou Klimatického panelu OSN, sedí na řadě dalších vysokých postů, působí jako ředitel nebo poradce mnoha skupin hrajících ústřední roli v tom, čemu se dnes říká mezinárodní "klimatický průmysl".
Je pozoruhodné, jak v poslední době vyplouvají na povrch Pačaurího vazby šokujících rozměrů na mnohé z takových koncernů. Nevyhnutelně tak vyvstávají otázky, jak může přední světový "klimatický představitel" být zároveň osobně angažován do množství organizací, jež bezpochyby mají prospěch z doporučení IPCC.
Možný Pačaurího střet zájmů se na světlo dostal poprvé v polovině prosince - tehdy mu byl po přednášce na Kodaňské univerzitě předán dopis dvou eminentních "klimatických skeptiků". Jedním z nich byl Stephen Fielding, australský senátor, jenž ve své zemi odstartoval vlnu odporu, jež nedávno vedla k porážce vládního návrhu pro obchodování s emisními povolenkami (cap and trade). Druhý "skeptik" Lord Monckton je dlouholetý kritik IPCC a v poslední době sehrál klíčovou úlohu při utužování opozice proti emisním povolenkám v americkém senátu.
V otevřeném dopise zprvu zpochybňovali vědeckou poctivost grafu, který má prominentní postavení v hlášení IPCC z roku 2007 a jejž během přednášky z rukávu opět vytáhl i Pačaurí. Stephen Fiedling a Lord Monckton Pačaurího žádali, aby tento graf proto nadále pro svou argumentaci (a tak i IPCC) nepoužíval. Ovšem vznesli také otázku, proč hlášení IPCC neobsahovalo i deklaraci Pačaurího osobních zájmů v takovém množství organizací, které ze závěrů hlášení zjevně profitují.
Dopis, v němž se objevila informace prvně uvedená v polovině prosince v Sunday Telegraph, obešel všech 192 národních delegátů účastnících se konference. Pisatelé v něm po delegátech požadovali, aby kvůli nedávnému odhalení střetu zájmů doktora Pačaurího zbavili jeho funkce předsedy IPCC.
Kolébkou Pačaurího moci je firma Tata Energy Research Institute se sídlem v Dillí, díky níž během uplynulých deseti let dokázal vybudovat svou celosvětovou mocenskou síť. Jejím ředitelem se stal v roce 1981 a generálním ředitelem roku 2001. Institut TERI, dnes přejmenovaný na The Energy Research Institute, byl založen v roce 1974 největším indickým soukromě vlastněným obchodním impériem Tata Group, jenž se pyšní opravdu širokou paletou zájmů: přes ocel, automobily a energii k chemikáliím, telekomunikacím i pojišťovnictví (v současnosti v Británii je tento moloch znám jako vlastník značek Jaguar, Land Rover, Tetley Tea a Corus, největší britské ocelárenské společnosti. Českého čtenáře bude zajímat, že prostřednictvím Tetley Tea tento konglomerát vlastní i českou firmu Jemča Jemnice.)
Ačkoli TERI od změny jména pole svého patronátu dále rozšířila, oba koncerny zůstávají úzce propojené.
Skupina Tata má v Indii nesmírnou politickou moc, což kromě jiného dokázala tím, jak se postarala o vystěhování stovek tisíc chudých domorodých vesničanů ve východních státech Urísa a Džhárkhand - a to kvůli zahájení rozsáhlé těžby železa a nastartování ocelárenských projektů.
Když v 80. letech Pačaurí převzal kontrolu nad TERI, hlavní oblastí jeho zájmů byl ropný a uhelný průmysl - což dnes na člověka, který se později proslavil díky svému odporu k fosilním palivům, může vypadat poněkud podivně. Kupříkladu do roku 2003 byl ředitelem Indian Oil Ltd. (OIL), největšího indického soukromého podniku, a do roku 2009 zastával pozici ředitele Národního podniku pro výrobu tepelné energie (National Thermal Power Generating Corporation), největšího národního výrobce elektřiny.
Roku 2005 založil GloriOil, firmu se sídlem v Texasu, která se specializuje na technologii umožňující z ropných polí, které už jinak dosluhují, vyextrahovat poslední zbývající rezervy.
Nicméně jakmile se roku 1997 Pačaurí stal místopředsedou IPCC, TERI obrovskou měrou rozšířila pole své působnosti, institut se začal zajímat také o obnovitelné neboli trvalé technologie. V těchto oblastech jsou zároveň angažované rozličné divize Tata Group - například se chystá investovat 1,5 miliardy dolarů (28 miliard korun) do projektu rozlehlých farem větrných elektráren.
TERI, Pačaurího impérium, expandovalo i do světa, jeho chapadla sahají do Spojených států, Evropské unie i několika asijských zemí. TERI Europe, s centrálou v Londýně, v níž Pačaurí figuruje jako člen správní rady (společně se Sirem Johnem Houghtonem, jedním z klíčových hráčů raného období IPCC a bývalým šéfem britského Met Office, instituce věnující se předpovědím počasí a změn klimatu…) v současnosti dělá na projektu bioenergie (biomasa, biopaliva, bioplyn, bionafta…), projektu, který je financován Evropskou unií.
Další projekt, spolufinancován britským ministerstvem životního prostředí, potravin a zemědělství a německou pojišťovací firmou Munich Re, studuje, jak indický pojišťovací průmysl, včetně Tata, může těžit z využití domnělých rizik spojených s klimatickými změnami. Ovšem proč by britské ministerstvo a britští daňoví poplatníci měli finančně podporovat projekt, který má zvýšit zisky indických pojišťovacích společností, není vůbec jasné.
Ještě podivnější je role severoamerické odnože TERI, neziskové organizace sídlící ve Washingtonu, v níž Pačaurí figuruje jako prezident. Příhodně leží na Pennsylvania Avenue, napůl cesty mezi Bílým domem a Capitolem - tato skupina se bez jakéhokoli studu hlásí k tomu, že se věnuje lobbingu a že jejím cílem je "přimět výkonné představitele v Severní Americe k větší všímavosti vůči koncernům v rozvojových zemích, koncernům věnujících se energii a životnímu prostředí."
Severoamerická odnož TERI je financována smetánkou úřednických a korporativních sponzorů včetně čtyř byrokratických poboček Spojených národů; dále čtyřmi americkými vládními agenturami; ropnými giganty jako Amoco; dvěma hlavními dodavateli amerického ministerstva obrany; molochem Monsanto, největším světovým výrobcem geneticky modifikovaných plodin; WWF (Světovým fondem na ochranu přírody - environmentalistickou aktivistickou skupinou, jejíž chod je z velké části financován zase Evropskou unií) a dvěma světovými lídry v mezinárodním "trhu s uhlíkem", kteří hospodaří s více než jedním bilionem amerických dolarů (dnes v přepočtu cca 18,5 bilionů korun, což je zhruba pětinásobek hrubého domácího produktu České republiky).
Tohle všechno jde bez pochyb na ruku indické skupině Tata, která rýžuje nejen na bioenergii, obnovitelných zdrojích a pojišťovnictví, ale jež má prsty také v "uhlíkovém obchodu", ve světovém trhu nakupování a prodeje práv vypouštět CO2. Mnoho z toho se ziskem spravuje OSN v rámci CDM (Clean Development Mechanism, Mechanismus čistého rozvoje), který byl ustanoven Kyotským protokolem, jehož ještě lukrativnějším nástupcem měla být na míru ušitá Kodaňská smlouva.
Jak diktuje Mechanismus čistého rozvoje, firmy a spotřebitelé ve vyspělém světe (do kterého patří i Česká republika) platí za právo překročit "uhlíkové limity" (limity na emise oxidu uhličitého), a to nákupem certifikátů (povolenek) od firem v zemích, jako je Indie a Čína, jež získaly "uhlíkový kredit" za každý vyvinutý zdroj obnovitelné energie - nebo jen za to, že ukážou, že nějak snížily své vlastní "uhlíkové emise".
Právě jeden z těchto obchodů, o kterém v polovině prosince psal Sunday Telegraph, umožnil skupině Tata přesunout produkci tři milionů tun oceli z továrny Corus v anglickém městě Redcar do nové továrny v indickém městě Urísa, čímž skupina získala potenciálních 1,2 miliardy liber (více než 35 miliard korun) v "uhlíkovém kreditu" (a rovněž tím o práci přišlo 1 700 obyvatel města Teesside).
Právě tímto způsobem má z více než tři čtvrtin světového "uhlíkového obchodu" prospěch Indie a Čína. Samotná Indie má v provozu 1 455 projektů CDM (založených na "mechanismech čistého rozvoje") v hodnotě 33 miliard dolarů (více než 603 miliardy korun), z nichž většina je podporována skupinou Tata - a už asi nikoho nepřekvapí, že Pačaurí sedí v dozorčí radě Chicago Climate Exchange, Chicagské klimatické burzy, největší a nejlukrativnější burzy na světě zabývající se obchodem s uhlíkem, které při zakládaní uhlíkové burzy v Indii asistovala firma TERI.
Ovšem tohle je jen slabý odvar ve srovnání se záplavou dalších postů, do kterých byl doktor Pačaurí dosazen během let od chvíle, co jej Spojené národy vybraly do role hlavního světového "představitele pro problémy klimatických změn".
Kupříkladu v roce 2007 byl dosazen do dozorčí rady firmy Siderian se sídlem v San Franciscu, což je investiční firma poskytující rizikový kapitál (venture capital) a specializující se na "trvale udržitelné technologie". Ta od něj očekávala, že opatří kapitál pro "přístup, postavení a průmyslový vliv na té nejvyšší úrovni".
V roce 2008 byl jmenován do funkce poradce pro obnovitelnou a trvale udržitelnou energii banky Credit Suisse a Rockefeller Foundation (Rockefellerovy nadace). Stal se rovněž členem rady islandské banky Glitnir, když založila svůj Fond pro obnovitelnou budoucnost s cílem zvýšit krytí na 4 miliardy liber (takřka 120 miliard korun). Stal se předsedou Indočínského fondu pro trvale udržitelnou infrastrukturu (Sustainable Instrastructure Fund), jehož výkonný ředitel byl přesvědčený, že kapitál by mohl brzy vzrůst na 100 miliard liber (takřka 3 biliony korun).
V tomtéž roce se stal ředitelem International Risk Governance Council (Mezinárodní rady pro správu rizik) - zřízené společnostmi EDF a E.On, dvěma největšími evropskými výrobci elektrické energie -, kde jeho úkolem byla propagace "bioenergie". Letos se Pačaurí přidal k newyorskému investičnímu fondu Pegasus coby "poradce pro strategické otázky" a byl dosazen do křesla předsedy dozorčí rady Asian Development Bank (Asijské rozvojové banky), která zásadně podporuje obchodování CDM (obchodování založené na mechanismu čistého rozvoje) a jejíž výkonný ředitel varoval, že neuzavření dohody v Kodani povede ke kolapsu uhlíkového trhu.
Seznam postů, na kterých v současnosti doktor Pačaurí sedí a jež jsou výsledkem jeho čerstvě vybudovaného světového postavení, pokračuje dál a dál. Stal se šéfem Institutu pro klima a energii Yaleovy univerzity (Yale University's Climate and Energy Institute), který se těší milionům dolarů na dotacích od Spojených států i korporativní sféry. Je členem dozorčí rady Deutsche Bank pro otázky klimatických změn. Je ředitelem japonského Institutu pro globální environmentální strategie (Institute for Global Environmental Strategies) a donedávna byl poradcem Toyota Motors. Když už tedy ve svých počátcích byl drážní inženýr, nesmíme zapomenout, že se dokonce stal poradcem pro strategické otázky ve SNCF, státní francouzské drážní společnosti (Francouzské dráhy).
Podíváme-li se zpět do jeho domoviny, Indie, i tam působí v řadě vlivných vládních skupin včetně Ekonomického poradního výboru premiéra, zastává několik rozličných akademických postů a záhadným způsobem si ve svém zaneprázdněném životě našel čas na napsání dvaadvaceti knih.
Doktor Pačaurí se nikdy nezdráhá dávat světu upřímné rady ohledně všech záležitostí souvisejících s hrozbou globálního oteplování. V posledním vydání TERI News je citován, kterak americkému Úřadu na ochranu životního prostředí říká, že musí začít regulovat americké emise oxidu uhličitého, že nemůže čekat na to, až americký kongres schválí návrh zákona "cap and trade" (limity na CO2 a další obchodování s povolenkami).
Mluví se v něm také o skutečnosti, jak ještě před zahájením konference v Kodani volal po tom, aby rozvojové země, které mají být historicky zodpovědné za "oteplovací" krizi, provedly "konkrétní závazky" vůči (aby se poddaly) těm rozvojovým státům, které jim pomáhají - tj. Indii -, státům disponujícím financemi a technologiemi - přičemž požaduje, aby Indie měla právo nesouhlasit s jinak povinnými emisními cíli (limity). Indie, řekl, musí vyjednat objemné dotace od Západu, dotace pro vývoj solární energie, a západní finanční prostředky musí být po ruce pro geoinženýrské projekty, jejichž úkolem je odsávat CO2 z atmosféry Země.
Coby vegetariánský hinduista Pačaurí zopakoval svou výzvu světu, aby lidé jedli méně masa, to proto, aby klesly emise metanu (jako obvykle se ani náznakem nezmínil o tom, co dělat se zhruba 400 miliony posvátných krav). Dále žádá zákaz podávání ledu v restauracích a také chce, aby se hotelové pokoje označily metrovou výměrou, to aby hosté poté zaplatili uhlíkovou daň za (velikosti pokoje úměrnou) spotřebu energie, energie potřebné k vytopení místnosti a naopak na klimatizaci.
Ovšem o čem upovídaný doktor Pačaurí zavile mlčí, je, kolik peněz dostává za všechny své důležité posty - částky přitom musejí šplhat do milionů dolarů. Žádná z těchto skupin, pro které pracuje, nezveřejňuje jeho plat ani honoráře - co je však pozoruhodné, do těchto skupin patří i samotná OSN, Spojené národy, které odmítají ukázat, kolik my všichni Pačaurímu, coby jednomu z jejich nejvyšších představitelů, platíme.
Co se týče TERI samotné, hlavního Pačaurího zaměstnání po skoro 30 let, ta je natolik nesdílná ohledně peněz, že dokonce ani nezveřejňuje své účetnictví - finanční prohlášení se skládá ze dvou koláčových grafů s příjmy a výdaji, grafů, která neobsahují žádná podrobná čísla.
Pačaurí je stejně tak mlčenlivý o vazbách TERI na skupinu TATA, která TERI založila v 70. letech a propůjčovala ji jméno až do roku 2002, kdy bylo kosmeticky pozměněno na The Energy Research Institue ("Tata" bylo nahrazeno za "The"). Tiskový mluvčí tehdy prohlásil, že "s Tata jsme nepřerušili náš vztah z minulosti, změna [ve jménu] je jen pro pohodlí."
Ovšem opravdový otazník nad generálním ředitelem TERI visí s ohledem na souvislost mezi jeho vysoce lukrativními komerčními pozicemi a rolí coby šéfa Mezivládního panelu.
TERI se kupříkladu stala hlavním kandidátem na získání lukrativních kuvajtských smluv k uklizení nepořádku, který zanechal Saddám Husajn v ropných polích v roce 1991. Náklady spojené se smlouvami ve výši 3 miliard amerických dolarů (více než 55 miliard korun) jsou pokryty ze strany Spojených národů. Pokud to TERI nakonec opravdu vyjde, bude to podesáté, co tato společnost profitovala ze smlouvy financované OSN.
Služeb TERI si jistě necení víc nikdo jiný než Evropská unie, která komerční institut vedený Pačaurím pasovala do role partnera a začlenila ho do celkem dvanácti projektů, jež mají pomáhat při vytváření návrhů pro strategii Evropské unie pro zmírňování efektů globálního oteplování, (katastrofických) efektů, které předvídá právě IPCC, Mezivládní panel pro změny klimatu při OSN vedený Pačaurím.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama