Ruský Roswell

23. března 2010 v 12:05 |  UFO fenomén

Pravděpodobně žádný příběh nevyšrouboval lidskou představivost do tak velkých nebeských výšin než příběh zřícené vesmírné lodi poblíž Roswellu v Novém Mexiku. Většina informací o zřícených létajících discích a nalezených tělech mimozemšťanů pochází z amerických zdrojů. Ne tak často slýcháváme podobné příhody z jiných zemí. Tento příběh však pochází z ruských pramenů, z výzkumné stanice ruských ufologů Nikolaje Subotina a Emila Bachurina. Událost se odehrála v oblasti hor Tien Šan východně od Kirgizstánu.

Takový divný objekt

Po 4 minutách v 16:46 zavolali pracovníci stanice kosmodrom Kasputin Jar a zeptali se, zdali tam nevypustili něco, co nebylo v plánu. Z kosmodromu záhy přišla odpověď: "Ne, ale náš radar také pozoruje divný objekt."

Tato informace byla okamžitě odeslána do Kaspické základny, kde je protiletadlová zóna a odtud byly odkloněny z hlídkového letu dva Migy-29 a navedeny na jih Ševčenka a další dva Migy byly poslány z aerodromu K.

Bojový úkol pro piloty zněl: identifikovat objekt, a když bude evidentně technologicky pod inteligentním řízením, přimět jej k přistání na volném aerodromu K. V případě neuposlechnutí zahájit palbu a zničit jej. Všichni se soustředili na okamžik zachycení objektu nad západním pobřežím Aralského moře, které se odehrálo v přesně naplánovaný čas v 17:12. Piloti měli vizuální kontakt a objekt se objevil i na radaru. Vzhledem k tomu, že objekt vůbec nereagoval na jakýkoli typ vysílání signálu, byla vydána nová série identifikace s rozkazem pro piloty seřadit se a letět za vedoucím stíhacím letounem.



Podle zprávy vypadal jako mohutná řiditelná vzducholoď, ale bez jakýchkoli vnějších podrobností. Povrch neodrážel slunce a vypadal jako šedá kalná ocel. Na vrchní části každé strany objektu byly dva kulaté "světlíky" v průměru 1,6 m výšky objektu. Objekt nepodnikl žádnou nepřátelskou akci.

Velitel skupiny svolal poradu personálu a navrhl, aby jedna dvojice stíhaček zaujala bojovou pozici na každé straně objektu. Pak by mohly, až se dostanou k objektu blíže, vypálit souběžně z kulometů bezpečnostní střely do kursu objektu, ve snaze přinutit jej klesat na přistání. Plán byl schválen a v 17:14 osádky stíhaček tyto manévry uskutečnily. Přiblížily se k objektu na 800 m, každá z jedné strany.

Z této vzdálenosti měli oba piloti čas zahlédnout nějaké zelené symboly na "ocase" plavidla. Veškeré operace odříznout plavidlu cestu však skončily velmi rychle. Oběma stíhacím pilotů totiž úplně selhal palební ovládací panel, jakmile se snažili zahájit palbu, zatímco se přiblížili k objektu na 600 - 500 m. Jejich motory vysadily a veškeré vybavení vypovědělo funkci. Objekt sám udělal několik krátkých manévrů typu cik-cak a začal zvyšovat rychlost na 3200 pak na 5400 až na konečných 6800 km/h, a to vše během dvou až tří minut. Údaje radarových hlášení z několika stanic se shodovaly (Bajkonur, Alma-Ata, Bišjek atd.)

UFO zmizelo za jezerem

Pronásledování stíhačů přestalo od okamžiku, kdy objekt pokračoval v letu východním směrem s malým poklesem odhadované výšky na 4500 m přes civilní letovou zónu Alma-Aty. Letový dispečeři museli vyslat varování všem civilním letadlům i úředníkům leteckých sil o nebezpečí kolize s velkým UFO, ale naštěstí se nic nebezpečného nepřihodilo. V 17:27 objekt zmizel za všech radarů ve výšce 4400 m a asi 4400 km od oblasti jezera Išik-Kul.

…ale ne nadlouho

Na konci září 1991 prosákly informace, že v horách východně od města Prževalk (nyní Karakol) se zřítilo obrovské UFO. Bachurinovi kolegové zorganizovali pátrací skupinu a vydali se do oblasti nehody u řeky Šary Ďas do Šaitan Mazar (Ďáblův hrob). Tento region má již delší dobu mezi místními obyvateli špatnou pověst.

První pátrací skupina strávila více jak 15 dní v horách, ale do místa nehody nikdy nedošla. I když měla dostatečně zkušené badatele, včetně horolezců, bylo příliš mnoho sněhu na to, aby se hledači dostali do místa bez problémů přes hornatý masiv a přes údolí Šary Ďas. Nebezpečí laviny bylo totiž příliš vysoké.


21. října se vrátili do hlavního města Bišeku. Někteří měli lehké trauma a omrzliny. Skupinu vedl ředitel místní skupiny UFO SAKKUFON Elsin. Tajné úřední informace obdrželi zároveň v SAKKUFON i v její Karachské pobočce: Vojenské transportní helikoptéry učinily pokus odstranit objekt a převést jej z této oblasti, ale přitom jeden havaroval.

Členové SAKKUFON začali pečlivě připravovat šířeji zaměřenou expedici, která začala v červnu 1992 a skládala se ze tří skupin, které se střídaly po dvou týdnech po práci v horách. Účastníci věděli o nebezpečí v bezprostřední blízkosti objektu. Všichni měli za sebou zvláštní trénink i instrukce a každý souhlasil zúčastnit se zcela dobrovolně. Všichni měli dobrou fyzickou i psychickou přípravu, byli zdatnými horolezci a odborníky v různých oblastech, prošli psycho-technologickými testy způsobilosti, adekvátními k jejich reakcím ve vypjatých situacích atd. Expedice byla vybavena různými přístroji, fotoaparáty, videokamerou a měla dobrou horolezeckou výstroj.

První setkání provázel šok

Expedici vedl G. Ševčenko, vedoucí Kazachského odvětví SAKKUFON a zároveň penzionovaný major. První skupina dorazila na místo 12. 6. 1992. Její členové začali rozbitím základního tábora na ploše vzdálené 2,5 km od místa zřícení na severním okraji úbočí, což částečně tvořilo blok proti případným vlivům ze zříceného UFO. Již první ohledání terénu kolem okraje jim poskytlo mnoho informací. Objekt ležel na zemi, byl ve zřetelně kritickém stavu a uprostřed přepůlen.


Tým hledačů však utrpěl jakýsi šok, jehož následky se projevily ihned. Už na vzdálenost 800 metrů a blíže ke zřícenému objektu přepadl všechny nevysvětlitelný pocit strachu spolu s depresí, letargií, zemdleností, ježily se jim chlupy po těle a elektrometry zaznamenaly nepatrné zvýšení statické elektřiny.

Pěšina ze základního tábora výhledem na hornatý masiv byla asi 1500 m od objektu. Z tohoto místa byl jasně vidět a odtud také začal produkovat šokové vlivy.

První pokusy určit azimut se nepovedly, neboť přístroj kolísal. Z toho důvodu byly zjištěny různé hodnoty, na které nebylo spoleh. Tým si přibral dva přesné zeměměřičské teodolity pro určení velikosti objektu, ale i tento nápad se ukázal jako bezcenný. Přístroje se daly použít pouze když členové týmu byli v přímé viditelnosti objektu na okraji hřebenu nebo na jeho jižním boku ze vzdálenosti 1500, 1200 a 800 m. Jejich magnetické ručičky okamžitě zaujaly pozici, která ukazovala "severojižní" směr, ačkoliv skutečná poloha objektu byla "západ-východ".

Všechny druhy kompasů ukazovaly stejnou chybu při stejné vzdálenosti. Magnetometry se chovaly dokonce ještě podivněji. Na výstupním bodě pěšiny (základna "A") ukazovaly téměř naprostý nedostatek magnetické intenzity. Postupné magnetometrické analýzy odhalily anomálně vytvořený tvar objektu. Ze vzdálenosti 800 - 820 m magnetické pole zcela zmizelo a nebyly zde naměřeny horizontální ni vertikální komponenty. Dokonce i vzorky kamene, posbírané ze vzdálenosti 800, 600 a 400 m od objektu (všichni totiž souhlasili, že se blíže přibližovat nebudou) byly zcela demagnetizovány. Otázka, co zapříčinilo tento demagnetizační efekt, zůstala otevřená, ale nesporné je, že objekt musel vydávat ohromnou kvantitu energie, aby se takový efekt vůbec mohl uplatnit. Expedice také již první pracovní den zdokumentovala intenzivní časovou anomálii, která procházela zónou přes okraj hor k severnímu úbočí naproti objektu a zasahovala za hranice, kde byl objekt viditelný.

Všechny elektronické hodiny, které byly v přímém pohledu na UFO ze vzdálenosti 1,5 - 1,2 km selhávaly (vždy se samy nastavily na "0"). Načtené rozdíly různých chronometrů v termostaticky řízených boxech činily v průměru od -34 min 20 sec až 41 min 44 sec za celý den. Šestero mechanických hodin vykazovalo také nesmyslné údaje. Všechny termostaty s hodinami a chronometry byly postaveny přibližně 450 m od objektu.

Přístroje jako by se zbláznily

Druhá skupina badatelů za týden nato zopakovala tento experiment s jinou sadou hodin a chronometrů. Jejich práce se prodloužila o celých pět dní, plných celodenního měření. Výsledky, které obdržely, byly srovnatelné pouze první den, pak časové údaje na všech hodinách a chronometrech poklesly, ale s jistým "kumulačním" efektem, který vyjadřoval v měřeném období vzrůst pouze o 10-15% denně. Tyto výsledky se nestřetávaly s jinými údaji jiných časových anomálií způsobených domnělými UFO např. v Bělomorie, Podrežkovu, Molebku a Chodežensku.
Selhaly také veškeré pokusy měřit křemíkovým generátorem i počítačem kmitočtů, které byly rozmístěny v přímé viditelnosti objektu 800 - 850 m. Elektrické napájení bylo položeno přes okraj hor, všechno vedení bylo pečlivě zkontrolováno, instalace byly kalibrovány a termostaticky vybaveny. Vše se konalo podle instrukcí. Jakmile se zapnul proud, generátor se okamžitě spálil a počítač kmitočtů ihned poskočil stupnicí k minimální oscilaci a pak také přestal fungovat.

Deníkové záznamy promlouvají

Následující podrobný popis vzhledu objektu a spekulace o důvodech nehody pocházejí z Bachurinových vlastních údajů (20. 4. 1998). Tyto údaje se shodovaly s expedicí z roku 1992.


Objekt se pohyboval vysokou rychlostí a narazil spodní částí svého trupu do skalnatého výčnělku 1700 m od místa nálezu vraku. Pak sklouzl po poměrně ploché, téměř horizontální ploše, která je stále pokryta masivními kameny. Letoun explodoval a rozlomil se do dvou skoro stejných částí a poté se pravděpodobně zastavil. Exploze nastala uvnitř centrální části plavidla, čemuž nasvědčuje charakter poškození. Rozmetané kameny do tvaru trychtýře naznačují explozi zevnitř, kovový trup nesoucí rám je rozlomen směrem ven z objektu. Kolem místa exploze jsou patrné i úlomky vraku. Promáčkliny a praskliny na přední části lodi nasvědčovaly tomu, že objekt narazil předkem. Kulatá díra uprostřed rozlomeného objektu se zdá asi 20 m široká a vysoká od domnělého středu 4,5 m. Za objektem začíná stopa po tom, jak objekt klouzal při šířce více jak 40 m po kamenitém povrchu.

Praskliny na levé straně spodku zádě jsou vertikální při výšce přibližně 1,3 m výšky trupu lodi, které zřejmě vznikly při nárazu na skálu, ale je možné, že se mohly vytvořit při nárazu plavidla na skálu.

Nejpozoruhodnější ze všeho jsou zeleně zbarvené symboly umístěné na ocasní části objektu a tmavě zbarvené kruhy obklopující záď. Kruhy jsou možná částí motoru. Uvnitř letounu je zřetelně patrná paluba a nosné struktury. Zdali byla uvnitř posádka a plánovala přistání podobným způsobem jako letadlo nebo zda byl letoun automaticky programován navigačním komputerem, není známo.

Události srpna 1998

Tři měsíce před expedicí, získával nový tým informace, sháněl peníze na expedici, dokonce si jeho členové objednali satelitní fotografie Šajtan Mazar. Stanovily se zeměpisné souřadnice - východně od jezera Išik-Kul, 100 km východně od města Karakol. Odhadovalo se, že objekt spočívá ve výšce 4,21 m.

Vzniklo však podezření, že objekt, který na místě dopadu byl při první expedici Emila Bachurina, by tam celou dobu až do chvíli expedice již být nemusel. Protože tato výprava se měla konat v srpnu 1998, což je šest let od nálezu vraku Bachurinovy výpravy.

Z havárie se dělá pro jistotu fraška

První badatelský tým se vrátil se silnými popáleninami. Emil Bachurin, známý ruský badatel a jeden z objevitelů oblasti podivných anomálií nazývaných Zóna M, měl popáleniny nejen na těle, ale i na očích. Ani objekt nemohl být dobře zdokumentován, neboť filmy byly přeexponovány a jejich videokamery zaznamenávaly nevysvětlitelné poruchy. Trosky vojenské helikoptéry MI-8 byly nalezeny nedaleko od objektu.

O této havárii ruský tisk i oficiální místa klasicky pomlčela a zmínka o ní se v tisku objevila až nedávno. Právě tehdy byl příběh široce diskutován, avšak vzhledem k tomu, že neexistují žádné úlomky ani jiné části vraku, které by někdo vlastnil, byl příběh zahalen spíše oparem nevěrohodnosti.

Záhada se kupí na záhadu


I když mělo být cílem tehdejší výpravy právě takové úlomky donést, nic z toho se nepodařilo. Také nebylo známo nic o údajné posádce plavidla, ani zda tam vůbec nějaké bylo. O posádce zřícené vojenské helikoptéry a příčině nehody nebylo rovněž nic oznámeno. Podivné zelené symboly, které si Bachurin zakreslil do notesu, byly předmětem studií, avšak jejich význam nebyl rozluštěn.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama