Letecká nehoda u Smolenska: abrakadabra, a pryč je polská vláda

2. června 2010 v 13:53 | Gerhard Wisnewski |  Ostatné videa a články

V případu letecké nehody polského prezidenta Lecha Kaczynskiho nastává zcela nový obrat. Nebo bychom měli říct: »údajné nehody«? Ono to je totiž tak, že na »místě nehody« chybí pár maličkostí. Shanksville a Pentagon nechávají pozdravovat.

Polovina světa se ještě rozohňuje hovory o letecké nehodě u Smolenska z 10. dubna 2010, při níž kromě polského prezidenta Lecha Kaczynskiho přišla o život velká část polské vlády: byla mlha, nebo ne? Vál postranní vítr, nebo ne? Byl na pilota vyvinut nátlak, nebo ne? Odpouštěla se pohonná směs, nebo ne? Byly dvě, tři, čtyři, nebo dokonce pět »černých skříněk«? Bylo letadlo sestřeleno, nebo mělo na palubě bombu?

Pěkná pracovní terapie. Celý svět se moří nad více či méně nesmyslnými útržky a šílí nad neřešitelnou skládankou. Polovina částí skládanky je zřejmě bezcenná nebo dokonce zavádějící - ale jaká polovina? Pro pořadatele této »tragédie« to má tu »výhodu«, že se nikdo nedokáže dobrat řešení. Zdařilý manévr k odvedení pozornosti. Řešení samo tkví zcela jinde a je mnohem jednodušší, než by se vzhledem k matoucím částem skládanky předpokládalo.
Jako vždy je třeba se nejprve oprostit od celé propagandy, aby se dospělo k :přijatelným řešením záhady. Můj tip: celé to fungovalo podle metody WTC, Pentagon und Shanksville:
- Odstartuje letadlo s pasažéry na palubě.
- Ve vzduchu se letadlo přesměruje k jinému letišti, možná skutečně pod záminkou husté mlhy na plánovaných letištích.
- Letadlo přistane na jiném letišti, kde se cestující nechají zmizet.
- Na plánovaném letišti se oproti tomu instaluje stará troska, která se prohlásí za »zřícené« letadlo.
Abrakadabra - a prezident je pryč. Jen tak se dá řádně odčarovat 100 lidí. Zdánlivé identity lidí a předmětů jsou nakonec nejdůležitější složkou kouzla. Přesně tak pracuje i každý David Copperfield. A nejít o téměř 100 lidských životů, dalo by se to považovat téměř za »elegantní«. Jen takový postup má výhodu naprosté kontroly nad děním. Každý jiný atentát (sestřelení, manipulace přistávacích zařízení atd.) zahrnuje nevypočitatelná rizika, například reálné stopy (například po průstřelech) a přeživší osoby. Skutečně jistý je jen výše popsaný postup.
»Teorie spiknutí«? Jak jsem již kdysi řekl, je teorie spiknutí teorie bez faktů. Toto je ale teorie s fakty. Například troska, prezentovaná veřejnosti, nemohla nikdy na dané místo doletět.
Ale po pořádku:

1. Druhé letiště
Naprosto zamlčeno bylo dosud ve sdělovacích prostředcích to, že Smolensk nemá jen jedno, nýbrž dvě letiště. Kromě vojenského letiště na severu, kde se Kaczynski údajně zřítil, je ještě další letiště na jihu. Zosnovat záměnu těchto letišť by bylo jednoduché. Kaczynski mohl být přesměrován k druhému letišti, zatímco na prvním se prezentovala troska.

  1RTEmagicC_002-smolensk_Ungluecksairport
Údajné letiště, kde došlo k neštěstí, Smolenské severní letiště, ICAO-Code XUBS


2RTEmagicC_002-smolensk_-_2__airport
Zamlčené druhé letiště na jihu Smolenska, Smolenské jižní letiště, ICAO-Code LNX

Vydejme se v duchu trochu zpátky před ráno 10. dubna 2010. Krátce před devátou nalétá polské prezidentské letadlo na Smolensk sever (XUBS), kde mu je však sděleno, že přistání není možné (snad kvůli údajné mlze). Asi za hodinu má ale začít pamětní slavnost v Katyni: nehledala by se nejbližší možnost přistání? Nebo nenabídla by se letounu dokonce tato alternativa? Samozřejmě, že ano. Svou polohou by jen osm nebo devět kilometrů vzdálené letiště na jihu Smolenska bylo ideální. Toto letiště je od Katyně vzdáleno stejně daleko jako od Smolenska. Z perspektivy pilota leží letiště dokonce hned vedle. Obě přistávací dráhy směřují také na stejnou světovou stranu. To znamená, že letadlo by muselo nalétnout k přistání jen o devět kilometrů dále. A to znamená, že staré, již jen zřídka používané letiště Smolensk jih by bylo »přirozeným uchem jehly«, jímž by Tupolev možná mohl projít. Přistávací dráha tohoto letiště se zdá být se svou délkou 1,6 kilometrů sice trochu moc krátká. Potřebná údajná dráha přistání Tupoleva o délce 2,5 kilometrů se však dá při plném nasazení obrácení tahu a brzd značně zkrátit. Nejde tu konečně o komfort. A ke startu potřebuje Tupolev-154 jen asi 1,2 kilometru.

2. Troska není úplná
Již dříve jsem srovnával údajné zřícení u Smolenska s jinými srovnatelnými nehodami. Přitom vyšlo najevo, že u jiných nouzových přistání v lesích zůstaly zachovány velké části trupu letadla a téměř všichni cestující přežili. Ve Smolensku ale ne. Mezitím se objevila četná videa z místa havárie. Na všech dosud známých záznamech chybí vlastně všechno, co by k takovému nouzovému přistání z malé výšky v lese patřilo:
- velké části trosek, především velké části trupu
- přední část trupu
- četná sedadla
- černé stopy po požáru na trosce
- stopy po požáru/popel na lesní půdě a stromech

3RTEmagicC_002-smolensk_truemmer
Kde je černá skvrna po požáru? Pohled na hromadu trosek shora

Nebo jinými slovy: když chybí části trosek, musely se dostat někam jinam. Při letecké nehodě v lese mohly - pokud tam nejsou - pouze shořet. Pokud neshořely, protože nedošlo k žádnému za zmínku stojícímu požáru nebo explozi, musely by tam být. Protože tam ale nejsou, může to znamenat pouze to, že zde nikdy celé letadlo nebylo. A chybějící požár lze bez okolků vysvětlit i tím, že se zde nikdy natankované letadlo nezřítilo.

3. Části trosek jsou příliš malé
Někteří pozorovatelé se už podivovali nad tím, že letoun existuje jen v malých částech a že nezůstala zachována žádná větší část. Při pohledu na následující obrázek shromážděných částí vraku lze rozeznat, že velké části letadla chybí, především z přední části trupu. Části, které jsou k dispozici, jsou oproti tomu právě tak velké, že se vejdou na podvalník nebo náklaďák. Otázkou je jen: byly tak rozkouskovány k odvozu - nebo už pro transport k »místu nehody«?



  4RTEmagicC_002-smolensk_zerlegt
»Rekonstruovaný« vrak na smolenském letišti

Poté, co byly jednotlivé části vraku na letišti provizorně sestaveny, dá se poznat, že vrak byl na některých místech čistě proťat. Jak je vidět, jsou obě nosné plochy překrojeny přesně uprostřed. Jelikož se to nemohlo stát díky chaotickému zřícení, muselo to být provedeno »uměle«. I obě vodorovné ocasní plochy jsou čistě odděleny od zádi. Ale kde se to udělalo? Něco takového vyžaduje dlouhé svářecí nebo oddělovací práce. Po »nehodě« takové obrazy vidět nebylo. A kromě toho není ani na vzdušném snímku místa nehody vidět žádné větší souvislé části trosek.

4. Části  vraku jsou příliš staré
Při pozornějším pohledu na fotografie vraku lze zjistit, že některé části už mají zřetelnou patinu. Například okrouhlá část, která byla některými sdělovacími prostředky označována za »pilotní prostor«. Tato část byla bezpochyby již delší dobu vystavena povětrnostním podmínkám. Lak je zřetelně korodován. Je pokryt tmavými body, na spodní přední straně se vytvořila mechovitá patina. Tak vypadá například také auto, které se nechá deset let stát na zahradě. Tato část se bezpochyby už měsíce povalovala na nějakém leteckém šrotišti.

5RTEmagicC_002-smolensk_patina

Části vraku s patinou: ležely už roky na šrotišti?

5. Okolí vraku
Když letadlo s tolika cestujícími při pádu »exploduje« takovým způsobem, jako údajně Tupolev ve Smolensku, nabízí se pozorovateli obvykle úděsný pohled. Mrtvoly, boty, klobouky, oděvy, papíry a zavazadla se povalují nejen po zemi, nýbrž (což je obzvlášť hrůzné) především visí i ve stromoví. Ve Smolensku jsou místo toho vidět jen velké a malé části kovového odpadu, které - jak již bylo řečeno - nevydají na úplné letadlo.
Ano, místo zřícení vypadá mnohem »nuzněji« než onen nácvik katastrofy, který jsem směl před několika lety pozorovat v Bavorsku. Přitom bylo simulováno zřícení letadla - kromě jiného asi s 50 rozervanými loutkami z výkladních skříní, kufry, taškami, kabelkami, botami atd. atp. Na žádný detail se nezapomnělo.

Ve Smolensku oproti tomu chybějí všechny tyto typické přísady leteckého neštěstí.
To potvrzují i svědkové, kteří byli na místě nehody bezprostředně po »havárii«, například polský novinář Slawomir Wisniewski, který poskytl polskému deníku Rzeczpospolita (RZ) interview tři dny po »havárii«. Wisniewski patřil k novinářům, kteří chtěli sledovat návštěvu Kaczynskiho v Katyni u Smolenska. Místo toho sledoval nehodu. Tedy, jeho vlastními slovy, tu také neviděl, nýbrž »nemohl rozpoznat celé letadlo, viděl jsem jen fragment trupu a levou nosnou plochu, která byla překlopena dosti silně doleva, a na ní poznávací znamení. Byly to zlomky vteřin. Pak to vzduchen zahučelo a viděl jsem malý ohnivý sloup.«

Toto pořadí je velmi zajímavé. To znamená, že:
- tento »svědek nehody« neviděl nikdy zřítit se celé letadlo.
- viděl už jen »fragment trupu a levou nosnou plochu«.
- až potom »to vzduchem zahučelo« a objevil se »malý ohnivý sloup«.
Bylo to tedy naopak: svědek nejprve viděl části vraku, teprve potom oheň, a dění interpretoval navzdory nesprávnému průběhu jako zřícení. Očité svědky, prezentované Russia Today bezprostředně po »zřícení«, považuji mezitím za preparované, obzvlášť ony tři černě oděné chlapce , kteří pod dohledem ruských vojáků vypovídají o tom, jak se právě nad nimi ve stromech rozpadl obrovský tryskáč a jak se právě brodili krví a částmi mrtvol (které nejsou vidět na žádném snímku). Jeden z nich (ten napravo) dokonce během líčení zívá (ca. 0:44).

Trochu nudné: »očití svědkové« vypravují, jak se brodili částmi mrtvol a krví

Malé ohně bylo vidět ještě i na záznamech z místa nehody, přičemž působily spiše jako část nějakého požárnického cvičení. Skutečně je to osvědčená metoda, provádět atentáty pod pláštíkem cvičení. Představte si na okamžik nehodu a vrak jako část požárnického cvičení - nedává to větší smysl než "opravdová" nehoda? Podle Wisniewski »pranic nepoukazovalo na to, že by při zřícení zahynulo téměř 100 lidí... Nebyla tam žádná sedadla, kufry, tašky, prostě nic a především pražádné lidské pozůstatky, a na místě panovalo strašlivé ticho.«
Na záznamech, který byly natočeny zčásti za dramatických okolností přímo »po havárii«, chybějí další důkazy zřícení letadla s cestujícícmi na palubě:
- mrtvoly
- části mrtvol
- části oblečení (boty, kabáty, klobouky, vesty atd.)
- doplňky (deštníky, tašky, kufry, aktovky, počítače, telefony atd.)
- papíry (noviny, časopisy, dokumenty atd.)

6. Po havárii
Obvykle se po takové události vyhlásí havarijní poplach. Po zřícení letadla s tolika postiženými je vidět například:
- dlouhé řady sanitních vozů
- dlouhé řady pohřebních vozů
- četné záchranné vrtulníky
- pomocníky s nosítky a márami
- přikryté mrtvoly na zemi nebo na márách
- přístřešek, halu nebo stan jako předběžné místo pro shromáždění a identifikaci mrtvol
- řadu zakrytých mrtvol
- rozhovory se záchranáři, lékaři a ohledači mrtvol
Všechny tyto typické obrazy ve Smolensku kupodivu chybí. Stručně řečeno: veškerá infrastruktura a logistika ke »zpracování« 100 mrtvol podle toho neexistovala.


A jak je to s videem s výstřely? Nuže, k výstřelům skutečně došlo. Jen nemířily na přeživší, nýbrž spíše na nepohodlné svědky podvodu. Možná tedy musíme ve věci havárie polského prezidenta Lecha Kaczynskiho 10. dubna 2010 u Smolenska skutečně uvažovat zcela jinak. Iluzionisté zde možná také - stejně jako v Shanksville a u Pentagonu - hrábli hluboko do skříňky se svými triky.

© Copyright této strany: Gerhard Wisnewski

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 dudo dudo | 2. června 2010 v 23:29 | Reagovat

Seriozne sa tvariaci bulvar....
Toto musel pisat "skutocne seriozny odbornik" na letectvo.
Nema zmysel to ani komentovat.

2 Škoda Z. Škoda Z. | E-mail | 28. července 2011 v 20:44 | Reagovat

Autor nejen že není letecký odborník, je i pablb - korunovaný.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama