Čí krev je cennější.

11. srpna 2010 v 18:28

Začátkem roku 2009 korespondentka moskevského deníku Komsomolskaja Pravda Daria Aslamova navštívila Izrael i Gazu a pokusila se pochopit, kdo je vlastně v této nekončící válce obětí a kdo agresorem?
Její reportáž byla v Izraeli prohlášena za antisemitismus. Coby důkaz, že v Gaze není žádný hlad a je všechno k dostání, přinesla televize záběry, jak zákazníci na terase přepychového hotelu pojídají vzácná jídla včetně kaviáru...


Mohou oběti holokaustu organizovat genocidu?

Sderot je maličké izraelské městečko, typicky provinční zapadákov. Místní říkají, na konci světa a kousek nalevo. Do médií celého světa se dostal díky po domácku vyrobeným raketám "Kassam", které pravidelně padají na jeho obyvatele. Dostal se do nich i díky "Pahorku hanby", jak cizí novináři pokřtili vršek, s něhož je skvělý pohled na sektor Gaza a stovky Izraelců jezdily tam libovat se ukázkou vzorných třínedělních jatek Palestinců.

"Moji spoluobčané se zbláznili, - se záchvěvem v hlase mluví obyvatelka Sderota Nomika Zayon. - Celý Sderot je ozdoben prapory, podporné skupiny rozdávají na ulicích kytky, auta na oslavu signalizují každou tunu bomb, která padla na naše sousedy - obyvatele sektoru Gaza. Nechápu tu nesmírnou euforii, opíjení se válkou, ten chtíč msty a moci. Oni úplně zapomněli židovskou pravdu: Neraduj se, když tvůj nepřítel je na zemi. Říkám jim: Hej, přátelé! To je válka, žádný festival!"

Nommika Zayon, krásná a vášnivá žena, je skutečné dítě Izraele. Narodila se v izraelském kibuce, v rodině politických aktivistů, v té romantické atmosféře, kde dětem od malička vštěpují občanská práva - to je to, co nelze člověku vzít, aniž bys neztratil svou čest. "Boj za spravedlnost je v mých žilách", říká. Ve svém kibuce Nomika organizovala skupinu "Druhý hlas Sderotu" a v internetu publikovala článek, v kterém napsala:

"Krvavá lázeň v Gaze není mým jménem a jménem mé bezpečnosti. Nekupovala jsem mír a klid v této válce. Uvědomte si, že v Gaze není čas na pohřbívání zabitých, mrtvoly se skladují v lednicích v márnicích, protože je nelze držet doma. Pod heslem "Hamas" media nám kreslí obrovského ďábla bez obličeje, bez těla a bez hlasu - půl druhého milionu bezejmenných Palestínců". Po tomto článku Nomika a její přátelé se stali místními pariami, před nimi si odplivují a urážejí je jako zrádce.

"Jsem hotova platit cenu izolace" - rozhodně hovoří. "Myslíš si, že se nebojím raket "Kassam", dopadajících na Sderot? Samozřejmě že se bojím". Nomika mi ukazuje temnou místnost s betonovými stěnami, svůj osobní "bezpečnostní prostor". "Nejšťastnějším obdobím v Sderotu bylo šestiměsíční příměří - pokračuje. - Jenže ani tehdy blokádu Gazy nezrušili a v listopadu Izrael narušil příměří: helikoptéry přešly hranice a zabily pět hamasovců. Chce se mi zvracet z těch izraelských klišé: "Nemáme jinou možnost", "Nemáme partnera k jednání", "Ještě jeden dobrý útok a bude s nimi konec", "Nechte armádu dokončit svoji práci". Je to vše lež. Jednat je možné a nutné s každým. Dokážeme-li zničit Hamas, kdo nastoupí na jejich místo? Islámští fundamentalisté? Možná i Al Kajda"?

"My židé máme komplex být věčnou oběti. Jsme přesvědčeni, že obětmi můžeme být pouze my, a odnaučili jsme se soucitu s cizími. Chtěla jsem poznat jména lidí z Gazy a našla jich pár na internetu: čtrnáctileté dívky, jejíž škola byla rozbombardována, a jejíž kamarád byl před jejímy zraky zabit. Nebo chlapce, který mi řekl, že se nikdy neožení a nebude mít děti, protože u nich TAM není žádná budoucnost. Rozdíl mezi mnou, žijící v strachu, že přijdu o život a mezi obyvately Gazy je v tom, že já tady mám svobodu a oni jsou tam ve vězení. Odtud nelze odejít a nelze tam vejít. Gaza je největší vězení na světě! Víš ty vůbec, co je Gaza?"

Mlčky přikývnu. Co je Gaza? Úzký pás země u moře, ohraničený ze všech stran ostnatým drátem, kde půl druhého milionu lidí je nataseno jeden na druhém. Surealistický koncentrák pro Palestince, zbudovaný ironií osudu potomkami těch židů, jejichž dědové kdysi umírali v koncentrácích. Pokud jsi se narodil v Gaze, jsi člověk bez průkazu, bez země, bez státního občanství, bez práva na přestěhování. Jsi odsouzen na doživotí jen kvůli místu narození. Před tebou se prostírají překrásné pláže, ale bojíš se do moře - Izrael pravidelně odstřeluje plavce, který se zahleděl do dálky.

Máš přístav, z kterého nevyplouvají koráby - Izrael napadne libovolné plavidlo, které se osmělilo prorvat se čtyřicetiletou (!) blokádou. Je zde i letiště, z kterého nevzlétávají letadla - Izrael dávno-pradávno rozbombardoval celou plochu. Víš, že voda, plyn, elektřina, produkty, léčiva - vše závisí od dobré vůle Izraele, který může v libovolný moment ti přerušit dostup k skromným blahům civilizace. Tak se učíš rýt tunely v písku a snažíš se přežít jako krysa. V Gaze jsi volný zvolit svůj způsob života stejně, jako vězeň volí svůj vězeňský mundúr.

V lednu minulého roku, když Izrael zesílil blokádu a do Gazy přišel hlad, lidi v naprosté beznaději porazili kovovou stěnu na hranici s Egyptem; desítky tisíc obyvatelů, smějící se a plačící štěstím, rvali se na svobodu. Novináři to nazvali největším v dějinách masovým útěkem z vězení. Po dobu tří dní Palestinci horečně skupovali v Egyptě průmyslové produkty, léky, benzin, motorovou naftu, stavební materiál. Ale ministr zahraničí Izraele od Egypta vyžadoval okamžité uzavření hranice, aby se do Gazy nedostaly "nebezpečné elementy". Palestince jako skot nahnali zpět do vězení a veškeré vchody a východy zazdili.

Nemůžu zapomenout, jak plakala mladičká učitelka - dobrovolnice, pracující před několika lety ve škole OSN (té samé, kterou právě rozbombardovalo izraelské letectvo a pohřbilo pod rozvalinami 40 lidí). Vzpomínám si na dvanáctiletého chlapce, geniálního pianistu, pro kterého spolupracovníci z OSN neúspěšně se pokoušeli od Izraele povolení na výjezd do Evropy - jenže u chlapce prý byli "podezřelí příbuzní", tudíž mohl by být potenciální terorista.

"Nepamatuji nebe Gazy bez izraelských vrtulníků, které vždy krouží nad sektorem, jak vybíravé mouchy nad kouskem bifteku. Potom slyšíš krátky beznadějný křik, lidé běží, padají na zem, ale ve večeních zprávách pouze lakonická věta: Dnes izraelské helikoptéry zničili skupinu teroristů v sektoru Gaza."

(Jak ty inteligentní bomby poznají kdo tam dole v uprchlickém lágru je terorista? Docela jak ve vtipu izraelského dramaturga Hanocha Levina: Trvale platný příkaz vojenského gubernátora určený vojákům na okupovaných územích: nervozní chodec je podezřelý, že je arabský terorista. Klidný chodec je podezřelý tím, že je chladnokrevný arabský terorista. Nahoru hledící chodec je podezřelý, že je náboženský arabský terorista. Dolu hledící chodec je podezřelý, že je zbabělý arabský terorista. Chodec se zavřenýma očima je podezřelý že je spící arabský terorista. Doma sedící pantoflář je podezřelý, že je nemocný arabský terorista. Výše upomenuté podezřelé osoby nutno zatknout a po předem ohlášeném výstřelu odvézt do márnice.)
Čí krev je cennější.

Slavila jsem starý Nový rok v samém srdci Jeruzaléma ve společnosti rusky hovořících Izraelců. Tito milí, inteligentní lidé s jemným chováním skvěle žertovali a pozpěvovali v doprovodu kytary.
Vše se však změnilo, jakmile hovor se stočil na Gazu. Nasrat! Rozdrtit! Nestrpíme! Dávno už je čas! Masky byly strženy. "Ale přátelé! Vždyť jsou tam lidi!" - volala jsem v zoufalství. "Copak jste jak ten hrdina filmu "Mnichov", pro vás význam má pouze židovská krev?!"

"Absolutně!" - prohlásil mi jistý Haim z Lvova. - "Pro mne osobně, jako pro stát Izrael, důležitá je pouze krev, prolitá židy!"

(Při tom jsem si vzpomenula na izraelského generála, který na otázku novináře "Co pociťujete, když shazujete bomby na hustě osídlené palestinské čtvrti?" odpověděl s klidem: "Lehké škubnutí zleva, když raketa opouští letadlo".)

Hořkou ironii této scéně dodala přítomnost manžela mojí kamarádky-židovky. On je palestinský arab a křesťan, s krásným biblickým jménem Noe (i takové fantastické sňatky bývají). Všechny tyto nesmiřitelné Oliny z Voroněže i Jáši z Oděsy, když přijely před 10 lety do Izraele, hned dostaly občanství, finanční pomoc i zaměstnání.

Noe, který se narodil a vyrostl v Jerusalému, jehož rodinné kořeny sahají hluboko do Svaté země, NENÍ občanem Izraele, NEMÁ právo účastnit se voleb a NESMÍ hlasovat. Je bytostí druhé kategorie, člověkem bez státní příslušnosti, nekonečně ponižovaným ve své vlasti.
V jeho očích, celá ta milionová banda bývalých sovětských občanů, hlučná, křiklavá a drzá, je sbor okupantů, kteří jemu, zákonnému pánovi těch míst, sebrali všechna práva.

(Aby si člověk představil měřítko okupace, stačí vzít v úvahu, že r. 1917 v Palestině bylo arabů 93% a židů jen 7%.)

"Naprostý souhlas s izraelským útokem na Gazu je výsledkem mnoha let vymývání mozků," - mi říká jeho žena, moje kamarádka Alena z Moskvy. "Jde proces deshumanizace protivníka: arabové v místních mediích jsou vykresleni ne jako obyčejní lidé, ale jako dravá zvěř, kterou nutno vyhubit. Stát potřebuje vnějšího nepřítele, jinak se rozpadne. Všechny tyhle repatrianty, židy různých kultur a různých tradic, drží dohromady pouze jeden pocit: Jsme v obklíčeném lágru, jsme proti všem!"

Když píšou o "stech tisíc raket Kassam, padajících na izraelská města, nikdo neřekne, že od r. 2001, za osm let, rakety způsobily smrt 18 lidí, včetně těch, kteří zemřeli na infarkt a od strachu. Za těch samých 8 let bez jakéhokoliv vyhlášení války izraelské helikoptéry zabily v sektoru Gaza několik tisíc (!) Palestinců, a to nemluvím o letošní novoroční válce.
Raketa Kassam je letící konserva, když tě udeří, máš holt smůlu. Celá její domácí drobná ruční produkce stojí proti půlmilionové izraelské armádě, ozbrojené mejmodernější technikou.

"Ale židé nic nechtějí slyšet. Když jim řekneš, že židovští osídlenci násilím zabírají palestinská pole na západním břehu Jordánu, koukají na tebe udiveně a tvrdí: "To je lež". Když aktivisté z hnutí za lidská práva vysvětlují, jakým způsobem Izrael pumpuje arabskou vodu z teritorií a potom jim ji prodává třikrát tak draho, a že židé se koupají v bazénech s minerální vodou a Palestincům přijde voda jednou za týden, tak občané Izraele svorně prohlásí: "Hnusná pomluva". Celý svět ukazuje obrázky dětí z Gazy, spálených fosforovými bombami, a slyší "Jste podlí antisemité" coby odpověď."

V Izraeli nebyl nikdy nedostatek lidí schopných vše objasnit a schválit. Tak zvané talmudské učení je učením jak obrátit situaci naruby a vytáhnout výhodu i z argumentů protivníka.
"Vybudujeme Velikou Židovskou Impérii!"

"Veškeré hlavní cennosti lidstvo obdrželo od židů. Bylo to naším prostřednictvím, co Bůh dal gojům vyšší principy" , mluví rabín Avraam Šmulevič (bývalý Nikita Děmin ze Sankt Peterburka). "Každý ví, že židé jsou vyvolený národ, ale vyvolení k čemu? Na to, aby dával zlatý standart všemu lidstvu".

Sedíme v kuchyni a popíjíme kávu, a já se dozvídám, z čeho je utkána duše židovského plemene. Rabín Šulevič je neobyčejně charismatická osoba, a já se lehce poddávám magii jeho výřečnosti. Tento "hypersionista" (on sám se tak nazývá) a lídr izraelského hnutí "Za vlast!" mi vykresluje vznešenost budoucího židovského majestátu, Říše, která se rozšíří a bude prostírat od Nilu do Eufratu.

"Zabereme kousek Egypta, území Libanonu, Sýrie, část iráckého území a odštípmem od Kuvejtu - jest to zem, daná Bohem Židovskému národu," - hovoří rabín Šmulevič a ukazuje mi mapu budoucí Hebrejské říše. "Knutem osvobodíme naši zem, a žijícím v ní národům dáme na vybranou: buď zemřít, nebo žít podle našich pravidel. Když budete vyrábět "Kassamy", zabijeme vás, ale pokud chcete sloužit v izraelské armádě, jste vítáni".

Chápu vás: chcete být mozkem, ostatní budou rukami. Ale jak bude hledět světová veřejnost na takové (mírně zvané) loupežnictví?

"Ale nijak. Mezinárodní zákon je právo silnějšího. Zákony jsou na to, aby se vnutila něčí vůle. Kdo je silný, ten na ně plivá".

Ale na tom území žije 250 milionů lidí a židů je všeho všudy jen 6 milionů...

"A kolik bylo Řeků, když založili svoji říši od Řecka až do Střední Asie a Indie? Mnohem míň, než židů. Co dělal Alexandr Makedonský? Shromáždil všechnu tamní elitu a usekal jim hlavy. Potom vzal místní mladé chlapce a včlenil do své gardy. Ten, kdo souhlasil s přijetím řecké kultury, obdržel stejná práva s Řeky a elitismus se rozšířil po celém území".

Až Izrael vezme pod svou kontrolu celý prostor Předního Východu, provede čistku podle metody Alexandra Makedonského - nesouhlasících vyhladí, ale pokořené národy pojme do říšského systému".

Ale v čem se tedy budete odlišovat od Hitlera a Stalina?" - ptám se.

"Počkejte, nemůžeme používat přehnané příklady. Myšlenka impérie je přitažlivá svojí stabilností a slibem rozkvětu".

Jenže histoire nás učí, že dříve nebo později všechny impérie padly.

"Nevadí, 800 let stačí. Potom nastane konec světa, takže nám to bude lhostejné".

Kdy podle vašeho názoru přijde čas Izraelské říše?"

"Při té rychlosti, jakou jdou dnes události, za 10 - 15 let. Když libovolný systém vejde do trychtýře, každé hnutí zhoršuje situaci. Dnešní válka nekončí. Izrael plánuje, že zničí Hamas a posadí na jeho místo Fatah. Že nejprve do Gazy vejde egyptská armáda (o tom se už jedná) a současně s ní oddíly Fatah. To povede k občanské válce.

Jenže Egypt se bojí vzít pod svou kontrolu Gazu. Hlavní problém Mubarakova režimu je organizace Muslimští bratři. Veškerá egyptská mládež, která vidí teď v televizi Gazu, je pro Hamas, což znamená, že radializace Egypta je nevyhnutelná. Mubarakův režim padne. Chaos v Egyptě se přenese dříve nebo později na Saudskou Arabii, kde vybuchne šijítské povstání. Věčný problém: šijité a sunité. Amerikáni opustí Irák a vláda tam se neudrží. Vznítí se celý región, vznítí se i muslimská Evropa. Za takové situace Izrael bude nucen vzít na sebe odpovědnost".

Vysvětlete mi: proč v každé zemi židé jsou samí horliví liberálové, jen ne u sebe doma, v Izraeli?

"Liberalismus byl metodou přežití židů pod cizí nadvládou a boj za lidská práva byla židovská obranná reakce. Uvědomte si, jak bylo v Rusku do 1917? Židé nesměli vlastnit půdu, žili v ohraničené oblasti dovoleného pobytu a nemohli na universitu, pokud se nepokřtili. Proč mezi komunisty bylo tak vysoké množství židů? Marxismus slibovat vyřešit otázku národnostní. Lidé, kteří celá tisíciletí trpěli diskriminací, začali bojovat. Zrušíme všechny národy, odedneška jsou si všichni rovni. Pokud lidstvo nedovoluje židům žít ve vlastní zemi, setká se všude s liberalismem".

To ale zní jako šantáž. Židé už dostali vlastní stát a židovský liberalismus neutichá, - poznamenávám.

"Protože židé zvítězili v čestném souboji myšlenek. Uznejte, že je příjemnější žít v liberalismu než ve feudální společnosti. Jeden čas židé si zvolili za konkrétní úkol sedět v krytu zvaném Izrael. Ale ten čas je za námi a my jsme povinni vrátit se k naší historické misi. Orchestr potřebuje dirigenta".

"Lidstvo po tisíciletí využívá židovské myšlenky, my jsme programovou zásobou lidstva. Jiné národy zmizely, ale my z jakéhosi důvodu existujem. Je taková anekdota. Byli egypťané a židé: egypťané vymřeli, židé zůstali. Byli babyloňané a židé: babyloňané vymřeli, židé zůstali. Byli římané a židé: římané zmizeli, židé přežili. Byli inkvizitoři a židé, a kde jsou dnes inkvizitoři? Byli nacisti a židé: nacisty pověsili, židé přežili. Byli komunisti a židé: komunisti zahynuli, židé zůstali. Bilance: Židé jdou do finále".
Jak zabít v sobě žida.

"Planetu obchází strašidlo, strašidlo vyvolenosti židů. Tento přízrak připravuje lidi o rozum... Značná část izraelského obyvatelstva trpí formou duševní choroby. Tato nemoc dovoluje vedoucím izraelské televize hlásat, že "hnusní vrahové zabíjí (nircach)" židovské děti, zatímco gojské dítě jen "umírá (necherah) ve srážce s armádou". Dovoluje rozhořčovat se nad výbuchem autobusu v Hederu a jásat nad bombardováním Gazy. Dovoluje pohřbívat ruské olimy (immigranty) za ohradou hřbitova a konfiskovat palestinská pole a lesy. Tato nemoc došla do takového stadia, že říkáme: nám zůstala jen jedna neshoda, a ta je jen v tom, jestli nás oni pohřbí, nebo my je" - tak píše ve své knize "Kabbala vlády" znamenitý izraelsko-ruský spisovatel a publicista Izrael Šamir.

Sedíme s Izraelem v svěžím, překrásném sále, který profukuje vítr od moře, v městečku Jaffa a pokojně popíjíme arak. "Zabil jsem v sobě žida", s klidem povídá tento drobný, usměvavý člověk. "Jak?" - divím se. "Stal jsem se pravoslavným křesťanem. Křestil mne palestinský arcibiskup. Chodím do arabského pravoslavného kostela a modlím se společně s palestinci". A co když pocítíte, že se ve vás opět budí žid? - potutelně se ptám. "No tak ho znovu utopím", směje se Izrael. "Každý žid je povinen zabít v sobě žida".

A nebojíte se, že vás obviní v antisemitismu?

"Antisemitem byl nazván T. S. Eliot i Dostojevskij, Genet i Hamsun, svatý Jan i Yeats, Marx i Woody Allen - dávám přednost být v jejich společnosti".

Izrael Shamir, bývalý sovětský disident, přijel do Izraele roku 1969 jako přesvědčený sionista, zúčastnil se války Soudného dne r. 1973. Koncem sedmdesátých let, hluboko rozčarovaný sionismem, přišel k vývodu: judaismus a sionismus jsou nebezpečné formy rasismu.
"Židé nejsou krvežíznivější než ostatní lidstvo. Ale šílená myšlenka o vyvolenosti, manie výtečnosti (rasové i náboženské) jsou hybnou silou libovolné genocidy" - píše ve své knize Kabbala vlády.

"Když Japonce zachvátil virus této nemoci v letech 1930, zmasakrovali Nankin a jedli játra zajatců. Nápadití čtenáři biblických knih Jezuse Navina a Knihy Soudců, otcové-zakladatelé Spojených Států, smířili se s nasazením koruny vyvolitelnosti a téměř vyhubili indiány".

"Přijel jsem do Izraele jako mladý nacionalista, byl jsem jedním z těch, kteří vidí Palestince pouze zkrz mušku", vysvětluje Izrael Šamir. "Potom začala korekce. Židé nyní prodělávají vlnu opojení nacionalismem. Ta nebude trvat věčně. Němci také prožívali vlnu hustého nacionalistického kouře. Problém je v tom, že židům se podařilo za zády postavit krám s manipulací lidského vědomí - světová masová media. Byl vytvořen ohromný aparát ohlupování a propagandy. Ale i s tím je možné se vyrovnat. Konec konců existuje internet".

A necítíte se být prašivou ovcí vašeho plemene?

"Mojí povinností je být tam, kde je pravda a spravedlivost. Ne to, co je dobré pro mé plémě, ale pro všechny. V 21. století rasový přístup je zastaralý".
"Nic strašného - pár pobijem, ostatní se uklidní"

Jak vypadá takový "rasový přístup" jsem pochopila, když jsem četla ruský a světový tisk v době bojů v Gaze. Naši liberálové, svědomí a hrdost národa, horliví borci za lidská práva, humanisté, prolévající slzy nad čecenskými a gruzínskými dětmi, projevili rasovou solidaritu a vzácný nedostatek lítosti, když šlo o životy palestinských dětí.

Hle citát z článku Viktora Šenderoviče: "Nešťastný palestinec, přiběhne do nemocnice s krvácejícím děckem v náručí... Tahle válka, jako každá válka, jednotlivě je to hrůza, ale je to i historické vyúčtování. Národ, který hlasoval pro Hitlera, dostává za odměnu setření z tváře země svých měst a statisíce zabitých civilistů, včetně dětí. Je to spravedlivé? Jednotlivě nikoliv, historicky - bohužel, ano. Ten samý nešťastný Palestinec, mám podezření, hlasoval pro Hamas. Národy platí "odloženou pokutu". Někdy ani ne moc odloženou, jako palestinský národ dnes".

Nebo úryvky z projevů liberálů a lidskoprávních obhájců ve vysílání "Echo Moskvy".

Valeria Novodvorskaja: "Zájem lidstva přeživšího holokaust musí být jen jeden - zajistit si bezpečí. Jestli vám dají byt uprostřed vosího hnízda, co vám zbývá? Židé neměli jiného místa. Takže krotkým, dobrým, chytrým židům nezbylo nic jiného než zakládat Cahal, učit se vojenskému řemeslu, hájit se... Sláva Bohu, že židé neposlechli těch dobráků z Evropy, kteří chodí na demonstrace za zachování palestinské hranice. Řešení je jen jedno - OSN je povinno zrušit nepromyšlené rozhodnutí o vytvoření palestinského státu.
Žádný palestinský stát. Vidíme pouze tlupu plačtivých parazitů, za kterými se skrývají teroristi a kteří podporují teroristy, kteří žijí z humanitární pomoci a žijí podle mého výlučně pro to, aby... aby otravovali život nešťastnému, ničím nepovinnému Izraeli, aby tvořili světový problém".

Leonid Radzichovskij: "K otázce "proč je Izrael bombarduje?" Nu nějaké zabijou, na místo jednoho zabitého vstane sto druhých. Proč si stříháš nehty? Ostřiháš je a opět narostou. Proč si střiháš vlasy? Proč vůbec máme milici? Zavře jednoho a na jeho místě se objeví dva jiní - dělej co dělej. Existuje dočasné řešení: dejte jim po hubě, to je trochu uklidní a nějaký čas budou žít normálně. Po čase kamarádíčci se opět rozdráždí, opět vylezou na povrch a opět dostanou po hubě. Je to bezvýchodná situace. Nic strašného - trochu jich pobijem, ostatní se trochu uklidní".

Artemij Trojickij: "Já myslím, že Izrael tam jedná absolutně správně. Všechny řeči o tom, že je to genocida palestinského národa atd atd... Teď tam skutečně probíhá antiteroristická operace. Lze přinést masu důkazů, že Izrael postupuje správně. Spojit antiteroristickou operaci s dobročinností, to je myslím v principu nemožné. Ale Hamas jsou skuteční teroristi, žádné shovívavosti s nimi nemůže být. Je to teroristická, krutá, hloupá organizace, která na rozdíl od civilizovanějších Izraelců vypouští rakety úplně naslepo..."

Francouzský žid André Gluckman, hlavní v Evropě lidskoprávní obhájce, nejlepší přítel čečenských dětí, tak nenávidějící "putinský režim", že kvičel jako zařezávané sele, je kupodivu klidný ohledně Gazy. "Střety v Gaze jsou nepochybně krvavé a strašné, avšak dovolují shlédnout jiskřičku naděje", píše ve své stati "Gaza - přepjatá odpověď". "Na blízkém východě střety by měly nejen donutit k zachování pravidel hry, nýbrž i k ustavení nových. Snaha přežít nemůže být neproporcionální".

Nejdále ze všech zašel Harry Kasparov, obvinil v rozpoutání války na Blízkém Východě... koho byste nemysleli? Samozřejmě ten "putinský režim". Článek "Proč Rusko provokuje napětí na Blízkém Východě" v The Wall Street Journal: "Kreml po dlouhá léta podporoval oheň v této peci a je krajně zainteresován ve zvýšení chaosu v regionu.
Izrael má možnosti zničit Gazu s cílem zabezpečení svého národa. Avšak nehodlá to dělat, neboť izraelci si cení lidský život. Je vůbec u někoho byť by jen stopa pochyb o tom, co by udělal Hamas, kdyby dostal možnost zničit každého z 5 a půl milionu v Izraeli žijících židů? Zločinná podstata Hamasu není zmenšena tím, že prozatím nemá prostředky a možnosti k realizaci svých genocidních plánů".

(Smutně známá talmudská logika židovské elity: "Je fakt, že Saddam Husein neměl jaderné zbraně, ale MOHL by je vyrobit, tudíž MOHL BY je použít, což znamená, že bylo nutno jej pověsit". Mnou nevelectěný pane Harry! Neslyšel jste nikdy o prezumpci neviny?)

Chtěla jsem to nazvat fašismem. Ale potom mne napadlo nové slůvko: neoliberalismus.

Doslovně

Už v XXI století nejválečnější z posledních izraelských premiérů Ariel Sharon veřejně prohlásil: "Vždy, kdy něco podnikáme, říkají mi: Amerika bude reagovat tak, Amerika udělá tak. Já uzavírám zcela přesně: nebojte se ohledně amerického tlaku na Izrael. My, židé, kontrolujeme Ameriku a Američané o tom vědí."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama