Březen 2011

Mayská proroctví a kruhy v obilí (dokument CZ dabing)

31. března 2011 v 16:23 Ostatni

Mayan Prophecies and Crop Circles



Repriza:
* ČT2 3.4.2011 20:00
* ČT2 7.4.2011 11:05

Kdysi dávno žili lidé, kteří oplývali značným věděním. Civilizace, jejíž poselství nám byla předána z hlubin času. Národ, jehož proroctví se začínají obdivuhodně naplňovat.Mayové. Nebetyčné znalosti této starobylé civilizace, jejíž paměť už dávno pohltil čas, halí závoj tajemna. Mayský kalendář je známý desítkám badatelů. Mnozí z nich jsou přesvědčeni, že ukrývá poselství, které se dosud nepodařilo plně rozluštit. Mayové byli přesvědčeni, že čas je cyklický a že každých pět tisíc sto dvacet pět let končí jeden věk a současně začíná nový. Podle několika předpovědí podobná událost opět nastane dvacátého prvního prosince roku dva tisíce dvanáct. Někteří se domnívají, že toto významné datum přinese zásadní změny pro lidstvo i celou naši planetu. Co je na tom pravdy? Na jihu Anglie dochází už několik desetiletí k prapodivnému úkazu, který je fascinující a znepokojující zároveň. Je známý jako kruhy v obilí. V posledních letech se tento jev stal ještě záhadnějším - v polích se začaly objevovat impozantní mayské obrazce. Je možné, že by spolu mayská proroctví a kruhy v obilí mohly nějakým způsobem souviset?

Linky na stiahnutie:

Globalisté masivně utočí a přitom si potichu budují vládu EU

23. března 2011 v 20:55 | Vít Jedlička |  NWO, Illuminati, Bilderberg
Kaddáfí a prezident EU Herman van Rompuy (listopad2010)

Rozhodl jsem se na svůj blog publikovat newsletter, který každý týden odesílám 3300 přihlášeným odběratelům. Přihlásit k odběru se lze zde.(pozn. REFORMY)

Vážení přátelé,
diktátor Kadáfí, který se ještě v listopadu 2010 objímal se všemi špičkami EU včetně prezidentea EU Hermana van Rompuye a mimo jiné sponzoroval francouzskému prezidentovi Sarkozymu volební kampaň upadl v nemilost. Nositel "Nobelovy ceny míru" Barak Obama zatáhnul zbankrotované USA protiústavně již do třetí války... zas tu něco nehraje.
Je příznačné, že za hluku (mediálně přitažlivějších) bomb se projednává historicky největší přesun moci od národních států a vybudování takzvané hospodářské vlády EU s rozpočtem 700 mld Euro na kterém se také budeme muset podílet. Jak je to možné, že obě věci tak hladce prošly?
1) Senát i Parlament je plný ignorantů.
2) Všude v Evropě i USA jsou u kormidla globalisté - členové Rockefellerových spolků o kterých se nesmí mluvit ani psát - Bilderbergu, Rady pro mezinárodní vztahy a Trilaterální komise. Prototyp takého člověka je v ČR Karel Schwarzenberg, který je členem všech těchto organizací naráz a z hospodářské vlády EU a humanitarního bombardování je nadšený. Myslíte, že je možné, že by se neuvědomoval, že jeho počínání ! naplňuje definici vlastizrady? Globalisté prostě budují přes mrtvoly globální vládu. Na překážku jím jsou národní státy a mezinárodní právo, ale z toho si moc hlavu nedělají... vždyť jsou přeci taaaak populární... a ty rezoluce ani právo stejně nikdo nečte...
SOUHRN TOHO, CO VŠECHNO JE V LÍBYI ŠPATNĚ:
  • Jak upozornuje kongresman Ron Paul, USA vstoupili do války v Libyi protiústavně - Podobně jako se to stalo již v Iráku a Afgánistánu. Ústava USA výslově vyžaduje hlasování kongresu při vyhlášení války. Celá věc se ale obchází tím, že nejde o válku, ale vynucování rezoluce OSN.
  • Žádné ustanovení Charty OSN nedává Organizaci spojených národů právo, aby zasahovala do věcí, které patří do vnitřní pravomoci suveréních států.
  • Útok spojenců přišel i přes to, že Kaddáfí vyhlásil přiměři v celé zemi v souladu s rezolucí.
  • Rezoluce hovoří o bezletové zóně. Letectvo zasahujících států však ničí veškeré pozemní vojeské cíle.
  • Nepokoje v Líbyi jsou z části rozpoutány organizacemi sídlícími v USA.
  • Lybie má největší ropné zásoby v Africe. Proč se bombardující globalisté nezajímali o Rwandu, kde umřelo milión lidí? Naopak vysledek spojeneckých intervenci v Afgánistánu a Iráku je už skoro milión lidských obětí.
S pozdravem,
Vít Jedlička, předseda Reformy.cz o.s.


Itanimulli - WTF???

20. března 2011 v 9:54 NWO, Illuminati, Bilderberg
Když jsem to viděl poprvé, nemohl jsem uvěřit.

Když si napíšete v prohlížeči adresu www.itanimulli.com, navede vás to na stránky NSA - Národní bezpečnostní agentury.

Itanimulli je pozpátku Illuminati.


NSA je agentura, která vidí téměř vše, která má za úkol chránit USA doma, která stojí za vytvořením Googlu a dokáže kontrolovat všechny hovory má evidetně stejné zájmy jako CIA.


Za zemětřesení prý může globální oteplování

20. března 2011 v 9:44 Globálne oteplovanie, modifikácia počasia, chemtrails

Oxid uhličitý prý může úplně za všechno, na co se podíváte. Nejspíš i za zemětřesení a tsunami. Nevěříte? Je to další známka, že dny lidstva jsou sečteny a Konec se blíží.
=====================
(Anglickou verzi tohoto článku přebírají zahraniční
média na internetu - viz)
======================

ZA ZEMĚTŘESENÍ PRÝ MOHOU LEDOVCE
Profesor Bill McGuire působí na University College London. Jeho článek "Potential for a hazardous geospheric response to projected future climate changes" (2009, viz) si získal pozornost tiskové agentury Reuters.
Profesor o tomto hoaxu (novinářské kachně) zorganizoval tiskovou konferenci, kde řekl: "Když tají ledovce, poleví tlak na zemskou kůru, což způsobí zemětřesení. Ta vyvolají sesuvy na mořském dně a to pak vytváří tsunami."
McGuirre také uvedl (viz): "Možná, že se nám Země snaží něco naznačit". Já bych řekl, že Planeta chce hlavě MGuierrovi naznačit, aby se zamyslel - proč máme (totiž vlastně nemáme) každé jaro, když taje led a sníh a raší sněženky, pravidelně sezónu zemětřesení. Protože rozdíl ve stavu ledu v létě a zimě je třebas v Arktidě větší než rozdíl průměrného stavu ledu tamtéž nyní a před 30 lety.

ZEMĚ PRÝ MÁ ÚŽEH
V jiném článku se dočteme o výzkumu jiného supervědce: "Nový výzkum, který prováděl australský vědec Dr. Tom Chalko, ukazuje, že globální seismická aktivita je nyní pětkrát silnější než byla před 20 lety." Vědec dále dodává: "Nárůst energie zemětřesení je zatím nejsilnějším symptomem, že planeta se přehřívá… Pokud problém globálního oteplování nezačneme okamžitě řešit, prudký nárůst globální seismické a vulkanické aktivity je jistý. Důsledky nečinnosti mohou být jen katastrofické. Není čas na polovičatá řešení."
Takže to jako teplý vzduch, který se za sto let na povrchu oteplil globálně o 0,7°C nějakým způsobem přivádí útroby Země až na pokraj výbuchu? Nemá náhodou jádro Země tisíce stupňů Celsia?
V grafu číslo 1 vidíme typ zobrazení, jaký ráda používá IPCC. Ukáže jen posledních cca 30-40 let kdy jev x byl na vzestupu. Tak to IPCC dělala například s grafy tání arktických ledovců. Odborně se tomuto statistickému přístupu říká "cherrypicking" - vyzobávání rozinek.

quake1.jpg

























(GRAF1: Od 70.let nastoupilo globální oteplování. Současně s tím došlo k růstu intenzity zemětřesení. Konsensus je jasný - všichni jsme ztraceni, přichází konec světa. Další grafy od 1973 viz zde)

REALITA
Není to ale jen náhodná falešná korelace? Jak to zjistit? Tím, že porovnáme delší období. Zajděme si na stránky US Geological Survey.

quake4.jpg



Nejprve doporučuji přečíst si sekci "mýty o zemětřeseních".

A pak se podívejte na grafy, které podle dat USGS (Centennial Earthquake Catalog) zpracoval fyzik Robert Johnston PhD (viz):

quake2.jpg
























GRAF 2: Energie uvolněná zemětřesením ročně. Teploty i hladiny CO2 sto let rostly. Zemětřesení naopak byla stále slabší. Zdroj)

quake3.jpg






















(GRAF 3: Počet úmrtí ve světě způsobených zemětřesením - v přepočtu na milion obyvatel. Zdroj)
Pokud nevěříte Johnstonovi, srovnejte křivku klesající intenzity zemětřesení 1900-1975 ve studii Hiroo Kanamori. The Energy Release in Great Earthquakes. Journal of Geopyhysical Research vol 80, No. 20 (July 1977) (obr. 3)

ZÁVĚR
Pokud se podíváme hlouběji do minulosti, tak vidíme, že růst hladin CO2 a růst globálních teplot během 20.století NEBYL doprovázen růstem intenzity zemětřesení.
Jestli se vám nelíbí CO2 jako příčina zemětřesení, nevadí. Pomocí falešných ad-hoc korelací se dá najít jiná příčina.
Luboš Motl s na svém blogu utahuje z takovýchto falešných korelací, jaké produkují různí McGuirové a Chalkové (viz). Navrhuje teorii, že za poslední zemětřesení může elektronická firma Apple. "Japonské zemětřesení způsobil iPad2, který byl uveden na trh přesně v ten den. Zatímco iPad1 byl uveden na trh přesně před rokem, tj. dva týdny po velkém zemětřesení v Chile. V době velkého tsunami v Indii Apple změnilo dodavatele a otevřelo první obchod v Evropě a prodalo svou 200 miliontou písničku přes iTunes."

===================================
Diskutovat můžete na: http://www.klimaskeptik.cz/diskuse/


Vyjadrenie B.Fulforda k zemetraseniu v Číne - Slovenské titulky

14. března 2011 v 10:36 HAARP


Tunguzská katastrofa (CZ dabing)

13. března 2011 v 21:04 Ostatni
Pred sto rokmi, 30. Júna 1908, v priestore centrálnej Sibíri nad prakticky neobývanou časťou tajgy v Tuguzskej oblasti došlo k mimoriadne silnému výbuchu. Príčina explózie je pripisovaná pádu veľkého meteoritu a jeho výbuchu vo výške asi 5 až 10 kilometrov nad zemským povrchom. Explózia tunguzského meteoritu bola natoľko silná, že v oblasti približne 2000 kilometrov štvorcových vyvrátila a prelámala okolo 60 miliónov stromov a zvuk výbuchu bol počuteľný do vzdialenosti 1000 kilometrov. Výbuch zaznamenali stanice sledujúce zemetrasenia po celom svete a tlaková vlna vytvorená v ovzduší obehla dvakrát zemeguľu. Pokiaľ by podobné teleso explodovalo nad niektorým veľkomestom, zničilo by ho v zlomku sekundy. V Júny 1908 uniklo o iba päť hodín druhé najväčšie mesto Ruska - Petrohrad. Keby tuguzské teleso priletelo z vesmíru o päť hodín neskôr, bola by Zem už inak natočená a katastrofálna explózia by Petrohrad vymazala z mapy sveta...


aiall.org



Co to na svět sprejují? / What in the World are they spraying? (dokument EN + CZ titulky)

13. března 2011 v 20:34 Globálne oteplovanie
http://1.bp.blogspot.com/_JW4j2kgtRkI/TNR1dMPbgZI/AAAAAAAAFOs/_50lgnsxqFw/s1600/whatintheworld.jpg

Dnes snad již nenaleznete nikoho, kdo by nikdy neviděl oblohu zbrázděnou stopami tryskových letadel táhnoucími se od obzoru k obzoru, které se nakonec slijí v jednotný, kalný opar. Vrozená inteligence nám říká, že to nejsou jen obyčejné kondenzační stopy, ale nikdo si příliš neklade otázky: Kdo to vlastně dělá? A proč? Tento film se to snaží změnit. Nabízí příběh o rychle se rozvíjejícím odvětví tzv. geoinženýringu řízeném vědci, korporacemi a vládami s cílem modifikace globálního klimatu a ovládání počasí. Ačkoliv představitelé trvají na tom, že jsou tyto programy teprve v diskusní fázi, existují hory důkazů, že již dávno probíhají. Do atmosféry jsou vypouštěny tuny toxických látek měnících složení půdy, vody a se zničujícími důsledky pro plodiny, zvířata i lidské zdraví. Údajně pro naše dobro.

What in the World are they spraying? - USA, 2010, 98 min - anglické znění s českými titulky




Zemětřesení a tsunami v Japonsku (video)

13. března 2011 v 19:47 | true-lies |  Ostatné videa a články







zdroj: www.liveleak.com

Spoluzakladatel Greenpeace Patrick Moore: Řečem, že globální oteplování je pro člověka hrozbou, se musím smát

13. března 2011 v 19:35 | Oldřich Klimánek |  Globálne oteplovanie, modifikácia počasia, chemtrails
Patrick Moore / foto: Greenspirit

Patrick Moore byl jedním z prvních členů organizace Greenpeace. V roce 1977 se stal jejím prezidentem, byl i na palubě lodi Rainbow Warrior, když ji potopila francouzská tajná služba. Po patnácti letech však kolébku environmentalistických hnutí opustil. Nelíbilo se mu, jak se radikalizuje a jak se odklání od vědy. I dnes říká, že Greenpeace nemá s původní organizací nic společného. Označuje ji za baštu levicových aktivistů a politiků, pro něž Greenpeace představuje způsob, jak pro svou politickou agendu získat peníze. Radikalizace a odklon od vědy podle něj jde vidět i v tom, jak se Greenpeace projevuje. "Základem pro ně je vyvolávání senzací, šíření dezinformací a používání taktik, jimiž chtějí nahnat lidem strach," řekl.

Politizace vědy a šíření strachu

Moore se považuje za "objímače stromů", v rámci otázek životního prostředí se však vždy snažil držet v kolejích vědy. Na současných environmentalistických hnutích mu vadí právě velká míra iracionality, účelové manipulace s daty nebo jejich selekce (to, co se předkládá veřejnosti) a šíření vědeckých nepravd.

Podle něj tuto přeměnu odstartovalo, když se "zelená hnutí" stala útočištěm aktivistů s politickými cíli, kteří zákonitě způsobili to, že věda politice ustoupila.

"Vládu nad environmentálním hnutím převzali političtí a sociální aktivisté, kteří se k hnutí připojili, a velice chytře se naučili, jak zelenou rétoriku zneužít k zamaskování své politické agendy, jež je plná antikorporativismu a antiglobalizmu a má pramálo společného s vědou nebo ekologií. Proto jsem odešel."

"Uvědomil jsem si, že nad hnutím, u jehož zrodu jsem stál, vlastně kontrolu přezvali politici, kteří v něm viděli způsob, jak se dostat k finančním prostředkům."

Někdejší prezident Greenpeace je znepokojen, jak environmentalistické organizace prostřednictvím médií šíří strach a zvěstují konec světa v důsledku lidské činnosti.

"Nikdo vás nebude poslouchat, když bude říkat 'konec světa se neblíží', ale když naopak budete říkat, že konec je za humny, vyjdou o tom palcové titulky. Takže důraz na senzace, zvláště když ty jsou smíchané s dezinformacemi, vede k situacím, kdy lidé těmto skupinám posílají spousty peněz na kampaně, které jsou naprosto klamavé."
"Environmentalistické skupiny se vždy snaží vyvolávat emoce." Jako příklad uvedl kampaně proti kácení lesů. "Mluvit o tom, jak strom žije, cítí a bolí ho, když ho kácíte, a tak dále, to jsou řeči z mateřské školky. To prostě není pravda. Stromy jsou rostliny. Stejně jako mrkev."

"Kampaně proti kácení lesů, proti lesnímu hospodářství, je klasickým příkladem naprostého klamání veřejnosti. Je pravda, že lesů ubývá v tropech. Ale příčinou nejsou těžařské společnosti. Lesy ubývají kvůli chudým lidem, milionům chudých lidí, kteří se snaží z něčeho žít a vypěstovat jídlo pro své rodiny. Faktem je, že v Severní Americe je stále tolik lesů jako před sto lety. A důvod, proč máme tolik lesů, je, že my dřevo používáme, že stromy kácíme a stavíme z nich domy. Ale environmentalistické skupiny lidem vnucují myšlenku, že když si jdete na pilu pro dřevo, nesete vinu za ničení lesů. Přitom ve skutečnosti si objednáváte vysázení stromů nových."

"K šílenství mě přivádí třeba i to, když slyším, jak členové environmentalistických skupin jsou proti globalizaci - přitom jejich hlavními nástroji při práci jsou mobilní telefony a internet. Prostě nedává žádný smysl bojovat proti vědě a technologiím, a pak vědu a technologie používat - jako třeba letadla, kterými lítají, aby se dostali na mezinárodní environmentalistická setkání, nebo mobily a počítače. Jste součástí globalizace, jak potom chcete proti ní stát?"

Jsme tropický druh

V nedávném rozhovoru pro magazín The Register se rozhovořil mimo jiné i o problematice globálního oteplování. Jako řada dalších vědců upozorňuje na základní vědecká fakta, která se v médiích obyčejně neobjevují a která nejen nátlakové skupiny lidem zamlčují.

"Teď se nacházíme v době meziledové, interglaciálu. Ale z hlediska delších časových měřítek jsme stále v době ledové," začal své povídání na téma historie naší planety.

"Ve srovnání s obdobími, kdy na Zemi neexistovaly ledovce [jako skleníkové období křídy] trvají doby ledové krátce. Období bez ledovců na Zemi jsou dlouhá, stálá a trvají 10 milionů až 100 milionů let."
V současnosti činí průměrná teplota Země asi 14,5 °C. K tomu Moore uvádí: "Během těchto období ale byla průměrná teplota Země 22 °C. Takže když lidé říkají, že umřeme, když globální teplota vzroste o 2 °C, musím se prostě smát. Jsme tropický druh. Ještě pořád jsme se neadaptovali na chlad a led."

Zima, přesto teplo

Patrick Moore se otřel i o kontrast mezi rekordně chladnými zimami (desetileté až více než staleté rekordy) v posledních letech, rekordně rozsáhlou sněhovou pokrývkou na severní polokouli (za srovnatelná období) a tím, co ukazují pozemní sítě pro měření teplot.

"Poslední dobou zažíváme ty nejkrutější zimy od 60. let, ale NASA a CRU [Jednotka pro výzkum klimatu při Východoanglické univerzitě] tvrdí, že rok 2010 byl stejně teplý jako nejteplejší zaznamenaný rok v historii [1998]. Jejich záznamy byly zveličeny efektem městských tepelných ostrovů. Za to může i NOAA [americký Národní úřad pro oceány a atmosféru], který ze své sítě odstranil tisíce klimatických stanic."


Moore zdůrazňuje, že neexistuje žádný přesvědčivý vědecký důkaz, že by za mírný vzrůst globální průměrné teploty Země mohl člověk. Domnívá se, že příspěvek člověka je mnohem menší, než se často tvrdí. Za malým kolísáním teplot vidí přirozenou klimatickou variabilitu a projevy rozličných vlivů.

"Nikdo neumí zjistit, do jaké míry námi uvolňovaný oxid uhličitý je součástí trendu v klimatické změně. Během posledních 12 let teplota vůbec nevzrostla - od roku 1998, který byl nejteplejším rokem na seznamu měření, naopak poklesla. Takže během let, kdy do atmosféry pumpujeme více a více oxidu uhličitého, se průměrná teplota nezvýšila."

"Když se podíváte na teplotní záznamy z CRU od roku 1860, uvidíte periodu ochlazování. V záznamech je patrný trend oteplování do roku 2000 nebo 1998 [kdy byla silná aktivita jevu El Nino]. Je to mírně strmá křivka ukazující na růst teplot s trendem 0,4 °C za 25 let. Mezivládní panel pro klimatickou změnu (IPPC) tvrdí, že většina tohoto oteplení, ke kterému došlo od poloviny minulého století, je 'nejspíše způsobena lidskými emisemi'. Toto prohlášení je problematické z několika důvodů. Slovo 'většina' implikuje 50 až 100 procent, to je velké rozpětí. Ale jak vědí, že to není třeba 36 procent?"
"Za druhé, používají frázi 'nejspíše', která není technicky definovatelná. Oni ji definují jako 90% pravděpodobnost. Ale odkud těch 90 procent vzali? Nepochází z žádného výpočtu, nejde o statistiku - je to slovní konstrukce, která znamená 'nejspíše 90 procent' -, a číslem označili všechny takové termíny. Toto není věda. Jsou to naprosto smyšlené věci."
"Teď k obratu 'od poloviny minulého století'. Když se podíváte na křivku proloženou teplotami za období 1910-1940, zjistíte, že mezi těmito roky došlo ke stejnému zvýšení teplot a změny probíhaly stejnou rychlostí. Křivka má tentýž sklon. Jenomže IPCC tentokráte netvrdí, že jsme toto oteplení způsobili my - to by totiž nebylo přesvědčivé. Takže otázka zní, co bylo příčinou oteplení v té době? A co způsobilo oteplení v 19. století? Pokud IPCC mluví o jistotě, lže. Nějaký příspěvek člověka v tom být může, jenomže z pohledu IPCC není důležitý žádný z jiných faktorů - podle nich jsme příčinou změny my."

Apokalypsa, čekání na soudný den

Patrick Moore vidí paralelu mezi environmentalistickými hnutími, jež pod záštitou vědy a se zištnými cíli prorokují lidstvu zkázu, a různými náboženstvími zvěstujícími konec světa.
"Apokalypsa je ústředním prvkem environmentalismu. Od raných dob environmentalistických hnutí byly hledány scénáře s apokalyptickou interpretací. Příběh o klimatické změny takovýto apokalyptický scénář skýtá: Budeme-li žít tak, jak žijeme, planetu ohřejeme a všichni se usmažíme. Přitom odolnost zemských systémů, schopnost Země pojmout závratná množství čehokoliv, je neuvěřitelná."

"Vezměte si například posledního strašáka jménem okyselování oceánů [v důsledku větší absorpce oxidu uhličitého] - to je naprosto směšný blábol. Pěstitelé do rajčat pumpují oxid uhličitý, aby lépe rostla; chovatelé akvarijních ryb do vody přivádějí oxid uhličitý, aby zvýšili míru fotosyntézy; a přesto, co se týče korálů, nám stále někdo říká, že opak je pravdou. [Koráli se vyvinuli v době, kdy teploty byly o 10 stupňů vyšší než dnes.]"

"Takže pak slyšíte o těch různých tipping-pointech, bodech, ze kterých už není návratu. Slýcháváte o 'spirálách smrti' nebo 'toxických kalech'. Tohle jsou scénáře ve stylu 'konec se blíží'. Můžete říct, že zvěstování konce světa tady s námi bylo vždy - v rámci náboženství. I křesťanství má svou myšlenku posledního soudu. Pokud nezačneme hned jednat, jsme zatraceni."

"Apokalyptické scénáře jsou přesně takové - jsou naším strachem ze smrti. Když přidáte sebenenávist, a když apokalypse dáte tvar, tohle dostanete. Musíme skoncovat s takovým přístupem, kterým si podřezáváme větev - musíme přestat říkat, že 'zemřeme a je to naše vina.' Už jen tohle stačí, aby se člověku udělalo nevolno. Dost z toho je záležitostí kolektivní neurózy. Život bychom měli oslavovat."

"K tomu se váže pojem o 'překročení hranic' - myšlenka, že jsme zašli moc daleko a už není možné civilizaci zachránit, že se zřítíme z konce útesu. Na to říkám: ano, jsme jen další živočišný druh. Ale jsme výjimečný druh. Uvědomujeme si sami sebe a disponujeme technologií. Vím, že i ostatní druhy jsou společenské a některé z nich mají svou technologii - i mravenci staví věci. Nejsme odlišní od ostatního života. Ale jsme jedineční svým vývojem."


Patrick Moore (1947)
ekolog, narodil se v malé vesnici Winter Harbour v Britské Kolumbii (Kanada). Má doktorát (PhD) z ekologie, který získal na University of British Columbia. Byl jedním ze zakládajících členů organizace Greenpeace, v roce 1977 byl zvolen jejím prezidentem. Po 15 letech kvůli radikalizaci hnutí a odklonu od vědeckých principů z Greenpeace odešel. V současnosti pracuje jako konzultant pro společnost Greenspirit Strategies.


Záznam haarpové aktivity v den zemětřesení v Japonsku

12. března 2011 v 18:49 | true-lies |  HAARP
Graf aktivity zařízení HAARP od 8. do 11.3. 2011
Nejsilnějsí otřesy byly 11.3.2011 5:46:24 UTC - magnituda 8.9
Vůbec první zemětřesení (s magnitudou 5+ za posledních nekolik dní) v této oblasti nastalo 9.3.2011 02:45:20 UTC
HAARP začal pracovat 8.3.2011 cca 23:00 UTC
Otřesy stále pokraćují. Počet zemětřesení s magnitudou 5+ od 9.3.2011 - doteď přesáhl 200.

zdroje:
http://earthquake.usgs.gov/earthquakes/recenteqsww/
http://www.haarp.alaska.edu/haarp/index.html

Doktor, který nevěří doktorům

11. března 2011 v 13:29 | Daniel Deyl |  Pandémia chrípky, očkovanie
Předepisovala sedmdesátiletému pacientovi osm různých prášků. "Jednak jejich účinky jsou pochybné samy o sobě a jednak nikdo netuší, jak funguje jejich kombinace."
Téměř jistě vám říkají nesmysl


Když vidíte, jak vás z televizní obrazovky důvěryhodný chlapík v bílém plášti přesvědčuje o skvělých vlastnostech léku na XY (doplňte svůj oblíbený neduh), můžete si oddechnout: téměř jistě povídá nesmysl.

Ten spot je totiž pouze konečným produktem komplikovaného řetězce událostí, v němž se kombinují prvky důmyslného PR a selhání lidské mysli i tržního prostředí.

To je v kostce obsah posledních deseti let práce amerického lékaře Johna Ioannidise, jenž se postavil proti proudu a obvinil celou medicínsko-farmaceutickou branži z manipulace veřejností ve velkém. Pětačtyřicetiletý lékař tvrdí, že výsledky medicínských studií, na nichž je postavena výroba kteréhokoli léku, buď hrubě přehánějí, nebo jsou zavádějící, nebo vyloženě lžou. Kolik že je takových studí?

Neuvěřitelných devadesát procent, říká Ioannidis.

Nápad přezkoumávat výsledky dávno etablovaných studií dostal Ioannidis (narodil se v New Yorku řeckým rodičům, kteří se v jeho pěti letech odstěhovali zpět do Řecka) v roce 2001 v nemocnici v řeckém městě Ioannina, kam přicházela spousta albánských uprchlíků. Jedna z jeho podřízených zmínila zvláštnost, že právě Albáncům tamní lékaři nápadně často chybně diagnostikují zápal slepého střeva.

Ioannidis ji vyzval, ať to dokáže. Výsledek podezření potvrdil: řečená chyba diagnózy se u Albánců vyskytovala sedmkrát častěji než u řeckých pacientů. (Motivem byly peníze: zbytečná banální operace je pro lékaře lukrativní.) Ioannidis na to téma sepsal článek - a narazil.

Žádný z řeckých medicínských časopisů mu jej nechtěl otisknout, protože odporoval dostupným statistikám. Tehdy jej napadlo, že by bylo zajímavé podívat se podrobněji na výsledky jiných, již respektovaných studií.

Výsledek byl šokující. Ioannidis a jeho tým vybrali podle komplikovaných kritérií 49 špičkových článků publikovaných v odborných periodicích za léta 1988-2001, z nichž 45 tvrdilo, že našlo účinnou odpověď na tu či onu nedokonalost lidského zdraví. Mezi nimi byly články o hormonální léčbě potíží spojených s menopauzou; o účinku vitaminu E na srdeční choroby; o denní dávce aspirinu, jež má držet pod kontrolou krevní tlak a předcházet infarktům.

Ioannidis zjistil, že z 49 studií jich pouze 34 prošlo dalším ověřováním; a co víc, zjistilo se, že 14 z oněch 34 došlo k chybným - nebo alespoň neprokazatelným - závěrům. Mezi nimi figurují takové medicínské evergreeny, jako jsou doporučení ke snížení konzumace masa nebo dokonce tvrzení, že nadváha zkracuje lidský život (podle dlouhodobé studie lidé s mírnou nadváhou mají naopak pravděpodobnost žít déle než průměr).

"Když třetina špičkového, uznávaného výzkumu přináší nedůvěryhodné výsledky, znamená to, že problém má celá branže," tvrdí Ioannidis.

"Věda je úsilí sice vznešené, ale také své stoupence odměňuje významným objevem jen zřídkakdy," citoval jej ve svém říjnovém vydání časopis The Atlantic. To je však právě jádro problému. Aby se vědec uživil, potřebuje, aby jeho práce byla alespoň publikována. Má tedy malou motivaci pustit se do ověřování dávno akceptovaných teorií. "V zimě se snadno nachladíte" je špatný titulek, jakkoli je to stokrát pravda. Naopak práce nazvaná "zima nemá s nachlazením nic společného" si čtenáře najde vždycky.

Kombinace tržního tlaku na atraktivitu a zároveň časového i finančního omezení tak vystavuje vědce pokušení zkoumat fakta povrchně a interpretovat je účelově. Je to jako dokládat pohledem na portréty Josifa Stalina a Adolfa Hitlera tvrzení, že knírek vede k masovému vraždění. Když Ioannidis svoji práci před pěti lety vydal, očekával, že na něho celá branže tvrdě zaútočí. Opak byl pravdou: lékaři sborem pokrčili rameny s tím, že to přece ví každý. Popsaná praxe tak vesele pokračuje.

Jedním z důvodů je poptávka mezi pacienty. Ioannidis dává k lepšímu případ kolegyně, která volky nevolky předepisovala sedmdesátiletému pacientovi osm různých prášků. "Jednak jejich účinky jsou pochybné samy o sobě a jednak nikdo netuší, jak funguje jejich kombinace," říká.

"Patrně by se mu ulevilo, kdyby vysadil všechny. Ale to nemůžeme udělat, protože by měl pocit, že se o něho nestaráme." Ioannidis doufá, že publikace v Atlantiku, tedy mimo ryze odborný tisk, pomůže otevřít lidem oči a nastolit realističtější očekávání. "Jen velmi nízké procento výzkumu vede k velkým vylepšením klinických výsledků a kvality života. Měli bychom s tím počítat a nechtít od výzkumu více." Každý si může tipnout sám, jakou má takový postoj šanci.


Lékař John Ioannidis si všímá ďábelského "public relations" farmaceutického průmyslu. Že farmaceutické společnosti lžou a jejich léky jsou k ničemu? Myslí si to kdekdo, ale - dokažte to. Američan řeckého původu John Ioannidis se o to pokusil a uspěl. A co se stalo? Nic.


Země je na prahu doby ledové

11. března 2011 v 13:19 | Gregory F. Fegel |  Globálne oteplovanie, modifikácia počasia, chemtrails
Výzkumy signalizují znepokojivou skutečnost, že k náhlé trvalé změně podnebí může dojít v rozpětí několika málo let.

Dalších 100 000 let
Podle rozsáhlého souboru klimatology shromážděných neúprosných důkazů se Země nachází na prahu další ledové doby. Obrovské množství zdrojových dat představujících základ našich znalostí o dlouhodobých klimatických přechodech signalizuje, že dvanáct tisíc let trvající teplá perioda holocénu nejspíš brzy skončí, a pak se na Zemi pro příštích 100 000 let vrátí ledové období.

Ledová jádra, jádra z vrtů do oceánských sedimentů, geologický záznam i studie prastarého rostlinného a zvířecího života, to vše poukazuje na existenci pravidelného cyklicky opakovaného modelu, v němž jsou maximální zalednění o délce okolo 100 000 let pravidelně přerušována obdobími s teplým klimatem, trvající přibližně 12 000 let.


Pro větší velikost klikni na obrázek

Většina dlouhodobých klimatických dat získaných z rozličných zdrojů rovněž vykazuje výraznou souvztažnost s třemi astronomickými periodami známými jako Milankovičovy cykly. Trojice Milankovičových cyklů zahrnuje vychýlení Země měnící se v rámci periody trvající o něco déle než 41 000 let; tvar zemské oběžné dráhy, který se mění v periodě 100 000 let; a precesi, rovněž známou jako "kolísání", během níž se v cyklu 26 000 let pozvolna pootáčí směr sklonu zemské osy. Podle Milankovičovy teorie příčin ledových dob tyto tři astronomické cykly, z nichž každý má vliv na množství slunečního záření dopadajícího na Zemi, společně tvoří cyklus chladných ledových maxim a teplých interglaciál.
Základní prvky astronomické teorie příčin ledových dob poprvé formuloval francouzský matematik Josef Adhemar roku 1842 a dále rozvinul anglický génius Josef Croll v roce 1875. Současnou formu této teorii dal ve dvacátých a třicátých letech uplynulého století srbský astrofyzik a matematik Milutin Milankovič. Roku 1976 publikovali John Imbrie, James Hays a Mikuláš Shackleton v prestižním žurnálu "Science" klíčové pojednání pod názvem "Variations in the Earth's orbit: Pacemaker of the Ice Ages", v němž popsali souvztažnosti zjištěné mezi klimatickými daty získanými z jader usazenin na oceánském dně a schématem Milankovičových astronomických cyklů. Od konce sedmdesátých let je Milankovičova teorie vysvětlující příčinu ledových dob mezi klimatology převládající a jako takovou ji najdeme v učebnicích klimatologie a naučných slovnících.

Imbrie, Hays a Shackleton ve svém pojednání napsali, že jejich vlastní předpovědi, vycházející z údajů získaných z jader vrtů do mořského dna a Milankovičových cyklů, musí být posuzovány dvěma způsoby. Především jsou použitelné jen k posouzení komponentů příštích přirozených klimatických trendů - nezahrnují možné antropogenní efekty, například v důsledku spalování fosilních paliv. Za druhé, popisují pouze dlouhodobé trendy související se změnami oběžné dráhy při periodě 20 000 a více let.

Mediálně nadaný americký astronom Carl Sagan a další vědci začali v sedmdesátých letech protlačovat teorii tvrdící, že "skleníkové plyny", jako např. kysličník uhličitý, CO2, produkované průmyslem by mohly vést ke katastrofálnímu globálnímu oteplování. Poté se teorie "antropogenního globálního oteplování" (AGW) postupně stávala "skutečností" přijatou většinou akademické smetánky. Toto přijetí AGW nakonec inspirovalo globální hnutí, které dnes tlačí vlády ke klíčovým změnám legislativy.

Ústředním důkazem citovaným na podporu teorie AGW je smutně proslulý "hokejkový graf", který prezentoval Al Gore ve svém propagandistickém filmu "Nepohodlná pravda". Tento graf prezentuje ostře stoupající špičku globálních teplot v průběhu sedmdesátých let, pokračující až do zimy 2006/07. Tento trend nicméně přerušila a doslova vymazala zima 2007/8, která severní polokouli obšťastnila nejhlubší sněhovou pokrývkou od roku 1966 a nejnižšími teplotami od 2001. Už dnes to vypadá, že zima 2008/09 bude na severní polokouli pravděpodobně stejná, anebo dokonce překoná zimu 2007/08, a to jak množstvím napadaného sněhu, tak i mrazivými teplotami.

Podstatnou vadou teorie AGW je skutečnost, že se její zastánci soustřeďují výhradně na data z posledních nanejvýš tisíce let, přičemž důkazy z minulých miliónů let úplně ignorují, i když právě tato svědectví jsou pro opravdové pochopení klimatologie naprosto neodmyslitelná. Paleoklimatologická data poskytují alternativní a mnohem věrohodnější vysvětlení nedávného vyvrcholení globální teploty, vyplývajícího z přirozeného cyklování maxim ledových a meziledových dob.
Britský časopis "Nature" roku 1999 publikoval závěry založené na datech, odvozených z ledovcových jader získaných v devadesátých letech z vrtů na ruské antarktické stanici Vostok. Tyto údaje zahrnují záznamy o globálních atmosférických teplotách, hladině atmosférického CO2 a dalších "skleníkových plynů" a částic obsažených ve vzduchu počínaje obdobím před 420 000 lety a následnou historií až dodnes.

Diagram sestavený podle údajů z antarktického ledu dokazuje, že maxima zalednění a teplých interglaciál sledují pravidelné cyklické schéma, jehož grafické zobrazení připomíná záznam elektrokardiografu. Graf rovněž jednoznačně dokládá, že změny globální hladiny CO2 v ovzduší se opožďují za globálními změnami teploty o zhruba 800 let. Jinak řečeno, globální teploty této změně předcházejí, jsou příčinou změny globální hladiny CO2, a ne naopak! Zvýšení atmosférického CO2 tedy růst globální teploty nezpůsobuje; je to tak, že nárůst globální teploty v rámci přirozeného cyklu způsobí globální přírůstek CO2.


Unikající kysličník uhličitý
Příčina jevu spočívá v tom, že studená voda může zadržet více CO2 než teplá. Proto perlivé nápoje uvolňují kysličník uhličitý po zteplání. Abychom tomu zabránili, skladujeme je v chladu. Země se momentálně po jistou dobu zahřívala v rámci přirozeného cyklu ledových dob a oteplené oceány uvolnily atmosféry zvýšené množství CO2.

Jelikož se uvolňování CO2 z ohřívajících se oceánů za změnami zemské teploty vždy opožďuje, můžeme očekávat globální nárůst hladiny CO2 v ovzduší ještě i osm set let po ukončení současného teplého meziledového období. Než globální úrovně CO2 začnou opadávat v odpověď na přibývající ochlazování světových oceánů, měli bychom být právě osm set let před příchodem zalednění.

Diagramy podle ledových jader z Vostoku dále prozrazují, že globální úrovně CO2 pravidelně stoupají a klesají v přímé odezvě na přirozený cyklus minimálních a maximálních zalednění v průběhu uplynulých 420 000 let. V mezích tohoto přirozeného cyklu globální teploty, vždy asi po každých 110 000 letech následovaných globálními hladinami CO2, vyvrcholily na přibližně stejných úrovních jako dnes.

Na vrcholu teplé interglaciály před zhruba 325 000 lety byly globální teploty a úrovně CO2 mnohem vyšší než dnes. Dnes jsme opět na vrcholu a nebezpečně blízko konce teplé interglaciály a Země se chystá na příchod další doby ledové. Pokud budeme mít štěstí, můžeme vyzískat ještě pár let času, abychom se na to mohli připravit. Ledová doba se jako vždy vrátí v pravidelném a přirozeném cyklu, bez ohledu na zanedbatelný vliv účinků AGW.

Teorie o člověkem způsobeném oteplování, opírající se o hrstku údajů nashromážděných ve směšně úzkém časovém rozpětí, demonstruje svévolné pohrdání "celkovým obrazem" dlouhodobých klimatických změn. Paleoklimatologická data zahrnující údaje z ledových jader, mořských usazenin, geologie, paleobotaniky a zoologie ukazují, že jsme na hraně přechodu do další ledové doby. Mimo to signalizují znepokojivou skutečnost, že k náhlé trvalé změně podnebí může dojít v rozpětí několika málo let.

Zatímco pozornost lidí po celém světě nadále odvracejí obavy z dubiózní hrozby antropogenního globálního oteplování, pošetile ignorujeme blížící se velmi skutečnou hrozbu ve formě neodvratného zalednění, v jehož důsledku se velké části severní polokoule stanou opět neobyvatelnými.



CO2: překvapivé údaje z ledových jader

11. března 2011 v 13:12 | David Middleton |  Globálne oteplovanie, modifikácia počasia, chemtrails
CO2: ledová jádra versus rostlinné průduchy

ÚVOD
Každý, kdo věnoval nějaký čas vědecké literatuře o klimatu, už nepochybně viděl různé obměny následujícího grafu…


Záznam atmosférického CO2 za posledních 1000 let, sestavený podle dat z antarktických ledových jader a údajů přístrojů observatoře Mauna Loa, naznačuje, že koncentrace atmosférického CO2 před průmyslovou revolucí uprostřed 19. století byla relativně stabilní. Od té doby hladiny CO2 rychle šplhaly na úrovně často označované za "bezprecedentní v průběhu posledních několika set tisíc až miliónů let".

Údaje o CO2 z ledových jader jsou jistě významné. Led může nabídnout souvislé záznamy o CO2 od doby před 800 000 lety až do sedmdesátých let m.s. Ledová jádra ovšem tvoří také jeden z pilířů nepoctivé glotepistické vědy, jímž je domněle stabilní úroveň CO2 v atmosféře před průmyslovou revolucí (~275 ppmv). Odhady CO2 odvozené z antarktického ledového jádra jsou ovšem v rozporu s téměř všemi ostatními metodami měření úrovní CO2 před průmyslovou revolucí.
Tři běžné způsoby odhadu atmosférické koncentrace CO2 před průmyslovou revolucí (než se v roce 1959 začalo s přístrojovými záznamy), jsou:

1) Měření obsahu CO2 ve vzduchových bublinách uvězněných v ledových jádrech.
2) Měření hustoty průduchů u rostlin.
3) GEOCARB (Berner et al., 1991, 1999, 2004): A geological model for the evolution of atmospheric CO2 over the Phanerozoic Eon. Tento model je odvozen z "geologických, geochemických, biologických a klimatologických dat". Hlavními vodítky jsou tektonickou činností pohřbená organická hmota a zvětrávání kontinentálních útesů.

LEDOVÁ JÁDRA
Výhoda antarktických ledových jader spočívá v tom, že pohotově poskytují nepřetržitý záznam relativních změn CO2 jdoucích až o 800 000 let zpět, při rozlišení v rozsahu od každoročního v povrchní, až po mnoho dekádové v hlubší sekci. Pleistocénní záznamy v ledovém jádru, jak se zdá, poukazují na výraznou souvztažnost mezi CO2 a teplotou; nicméně delta CO2 se za deltou T opožďuje o přibližně 800 let…


Grónská ledová jádra se při rekonstrukcích hladin CO2 využívají velice zřídka. Jejich maximální použitelnost sahá jen do doby před přibližně 130 000 lety (Eemian/Sangamonian); hlubší led byl deformován. Protože v Grónsku je vyšší rychlost akumulace sněhu, jeví tamní ledová jádra tendenci vykazovat vyšší rozlišení než antarktická. Na grónských jádrech je zajímavé, že vykazují mnohem vyšší hladiny CO2 (330 - 350 ppmv) v průběhu holocénských teplých období a pleistocénních interstadiál. Ledové jádro Dye 3 ukazuje průměrnou úroveň CO2 331 ppmv (+/ -17) v období preboreální oscilace (před přibližně 11 500 lety). Tyto vyšší hladiny CO2 jsou objasňovány jako důsledek chemické reakce in situ (Anklin et al., 1997).

ROSTLINNÉ PRŮDUCHY
Průduchy jsou mikroskopické póry v listí a pokožce stvolů rostlin. Slouží rostlinám k výměně plynů. Hustota rozložení průduchů u některých C3 rostlin se mění v souvislosti s koncentrací atmosférického CO2. V posledních 60 letech mohla být jejich hustota empiricky testována a kalibrovaná podle změn CO2 u žijících rostlin. Přínosem takto získaných dat je možnost empiricky demonstrovat vztah průduchového indexu (Stomatal Index) a atmosférického CO2…


Wagner et al., 2004. Reproducibility of Holocene atmospheric CO2 records based on stomatal frequency. Quaternary Science Reviews 23 (2004) 1947-1954.
Když z hustoty průduchů odvozený CO2 (červená) porovnáme s CO2 odvozeným z ledových jader (modrá), vykazují průduchy zpravidla mnohem větší variabilitu a často i mnohem vyšší úrovně hladiny atmosférického CO2, než ledová jádra…


Rostlinné průduchy naznačují, že se hladiny CO2 před průmyslovou revolucí běžně pohybovaly v rozsahu 360 až 390ppmv.

GEOCARB
GEOCARB poskytuje nepřetržitý dlouhodobý záznam změn atmosférického CO2; ale jde o velmi nízkofrekvenční záznam…


Nedostatek dlouhodobé souvztažnosti mezi CO2 a teplotou je naprosto očividný, když údaje GEOCARB porovnáme s Veizerovou rekonstrukcí teplot odvozenou z phanerozoického d18O. Jak ukazuje diagram nahoře, rostlinné průduchy signalizují mnohem větší variace hodnot CO2 ve všeobecné shodě s nižší frekvencí modelu GEOCARB.

DISKUSE
Ledová jádra a GEOCARB poskytují souvislé dlouhodobé záznamy; zatímco záznamy odvozené z rostlinných průduchů jsou sice kusé a omezují se na fosilní nálezy, které však lze přesně datovat a kalibrovat podle existujících rostlin. GEOCARB poskytuje záznamy o velmi nízké frekvenci, ledová jádra mají lepší rozlišení a průduchy mohou přinášet data o velmi vysoké frekvenci. Novodobé hladiny CO2 jsou podle GEOCARB nezajímavé, podle ledových jader bezprecedentní, ale od dat podle rostlinných průduchů se nijak neliší. Která metoda tedy vlastně poskytuje nejpřesnější rekonstrukci atmosférického CO2 v minulosti?

Potíže s údaji z ledových jader spočívají 1) ve stáří vzduchu v závislosti na deltě ledové doby a 2) účincích hloubky uložení na koncentrace plynů.
Stáří ledových vrstev můžeme docela snadno přesně určit. Stáří vzduchu uvězněného v ledu už ale tak snadno určovat nelze. Nejběžnější současnou metodou určování stáří vzduchu je "model zhutňování firnu" (FDM). Firn je hutnější než sníh; ale méně hustý než led. Jakmile jsou vrstvy sněhu a ledu pohřbeny, jsou komprimovány na firn a následně led. Hloubky, v níž se póry ve firnu svírají a uzavřou v sobě plyn, se mohou značně lišit… Takto se delta mezi stářím ledu a stářím uvězněného vzduchu může různit o pouhých 30, ale také o více než 2000 let.
Jádro EPICA C má deltu přes 2000 let. Póry se neuzavřou, dokud nejsou v hloubce 99 m, kde už je led starý 2424 let. Podle modelu zhutňování firnu je vzduch z minulého roku uvězněn v ledu o stáří 2000 let.

O přesnosti metody FDM mám spoustu pochybností. Pochybuji totiž o tom, že vzduch v hloubce 99 metrů může být loňský. Plyn nemá snahu putovat sedimenty dolů… Při menší hustotě, než hornina a voda, plyny migrují vždy nahoru. Proto jsou olej a plyn téměř vždy mnohem starší, než skalní formace, v nichž jsou uvězněny. Uvědomuji si, že atmosféra může prostupovat i do ledu… Ale zdá se mi, že v hloubce bude spíš směsice vzduchu prostupujícího dolů, vzduchu in situ a staršího vzduchu, který migroval vzhůru ještě předtím, než led úplně "zkameněl".
Nedávná studie (Hoof Van et al., 2005) demonstrovala, že údaje o CO2 z ledového jádra v zásadě představují staletý až mnoho staletý nízkofrekvenční pohyblivý průměr hladin atmosférického CO2 v minulosti.


Hoof Van et al., 2005. Atmospheric CO2 during the 13th century AD: reconciliation of data from ice core measurements and stomatal frequency analysis. Tellus (2005), 57B, 351-355.
Zdá se tedy, že údaje z ledových jader reprezentují dlouhodobý, nízkofrekvenční klouzavý průměr koncentrace atmosférického CO2; zatímco průduchy poskytují složku s vysokou frekvencí.
Průduchová data běžně dokazují, že hladiny atmosférického CO2 byly vyšší. Také údaje rostlinných průduchů z předchozích meziledových dob (Eemian/Sangamonian) jsou mnohem vyšší, než vypovídají ledová jádra…


Rundgren et al., , 2005. Last interglacial atmospheric CO2 changes from stomatal index data and their relation to variations climate. Global and Planetary Change 49 (2005) 47-62.
Rovněž údaje GEOCARB naznačují, že data o CO2 získávaná z ledu jsou příliš nízká…


Průměrná úroveň CO2 odečtená z pleistocénních ledových jader je o 36ppmv nižší, než GEOCARB…


Nedávné údaje satelitu NASA "AIRS" ukazují, že hladiny atmosférického CO2 v polárních oblastech jsou výrazně menší, než v nižších zeměpisných šířkách…


"AIRS může měřit koncentraci kysličníku uhličitého ve střední troposféře, při 15000 pozorováních denně, od pólu k pólu, po celé zeměkouli, s přesností na 1 až 2 částice pro milion při horizontálním rozlišení povrchu 1 x 1 stupeň. Měsíční mapa (vpravo) výzkumníkům dovoluje lépe sledovat kolísání kysličníku uhličitého v různých zeměpisných šířkách v průběhu různých ročních období."


"Údaje AIRS ukazují, že kysličník uhličitý není dobře mísitelný se zbytkem zemské atmosféry, což jsou výsledky, které potvrdila i přímá měření. Hustota pásu kysličníku uhličitého nad jižní polokoulí, červeně, dosahuje maximální síly v červenci a srpnu a naopak minimální v prosinci a lednu. Existuje rovněž netto transfer kysličníku uhličitého ze severní k jižní polokouli. Severní polokoule vykazuje tři až čtyřikrát více lidmi vyprodukovaného kysličníku uhličitého než jižní polokoule."
Tak … data z ledových jader by tedy měla obsahovat nižší hladiny CO2, než údaje z observatoře Mauna Loa a rostlinných průduchů.

Kouwenberg et al., 2005 zjistil, že "… záznam četnosti průduchů založený na jehličí pohřbených Tsuga heterophylla prozrazuje významnou míru kolísání atmosférického CO2 v průběhu posledního tisíciletí."
Rostlinné průduchy v posledních 1000 letech vykazují mnohem větší variabilitu atmosférického CO2, než ledová jádra, a odhalují, že se hladiny CO2 v posledním miléniu nezřídka pohybovaly mezi 300 a 340ppmv, včetně 120ppmv od konce 12. doprostřed 14. století. Tato data také signalizují vyšší hladiny CO2, než vykazují záznamy přístrojů z Mauna Loa; a pěkně kopírují pětibodové smyčky pohyblivého průměru v přístrojovém záznamu…


Výsledek průzkumu historických chemických analýz od roku 1800 (Beck, 2007) předvádí ještě větší nestálost úrovně atmosférického CO2, než data rostlinných průduchů…


CO TO VŠECHNO ZNAMENÁ?
Současné "paradigma" říká, že hladina atmosférického CO2 od poloviny 18. století vzrostla z ~275ppmv na 388ppmv v důsledku spalování fosilních paliv lidmi. Stoupající hladiny CO2 domněle oteplují planetu…


Pokud však použijeme Mobergovu (2005) nehokejkovou rekonstrukci teplotního grafu, souvztažnost mezi CO2 a teplotní změnou se poněkud změní…


Moberg odvedl značně lepší práci zahrnutím nízkofrekvenčních složek klimatických signálů. Rekonstrukce jako tyto poukazují na mnohem proměnlivější klima v posledních 2000 letech, než vnucuje "hokejka". Moberg kromě toho ukázal, že oteplování po malé ledové době začalo už v roce 1600, čili 260 let předtím, než se začaly zvyšovat hladiny CO2.
Jak můžeme vidět na grafu dole, geologicky konzistentní rekonstrukce, jako Mobergova a Esperova, jsou s "přímým" měřením paleo-teplot, jako například Alleyho rekonstrukcí ledového jádra z centrálního Grónska, v daleko lepší shodě…


Abychom byli vůči Dr. Mannovi féroví: v rekonstrukci z roku 2008 vrátil středověké teplé období i malou ledovou dobu na svá místa, ncméně opět použil "Majkův trik z Nature" k tomu, aby vrazil čepel své hokejky do 20. století.
Co se stane, jestliže použijeme dat o CO2, odvozených z rostlinných průduchů, namísto ledových jader?


Zjistíme, že období ~250 let jsou shodná. Hladiny CO2 vyvrcholily 250 let poté, kdy vrcholilo středověké teplé období a začínalo ochlazení malé ledové doby a křivka CO2 se znovu odrazila ode dna 240 let po propadu do malé ledové doby. Podobně jako glaciální a interglaciální intervaly v ledových jádrech, data rostlinných průduchů signalizují, že hladina CO2 v posledním tisíciletí zaostávala za teplotními změnami asi o 250 let. Přírůstek CO2, který začal v roce 1860, je s největší pravděpodobností důsledek odplynění ohřívajících se oceánů.

Ačkoli nemáme souvislé záznamy o průduších z období holocénu, zdá se, že podobná rozpětí tu byla i na jeho počátku…


Jakmile je rozpuštěn v hlubinách oceánu, činí doba zadržení atomů uhlíku ve vodě i více než 500 let. 150 až 200letá období mezi ~1500letými klimatickými cykly a odplyněním oceánského CO2 by tedy neměla být nijak překvapující.

ZÁVĚRY
Data ledových jader poskytují nízkofrekvenční odhad atmosférických variací CO2 během pleistocénních glaciálních a interglaciálních cyklů. Ledová jádra však vážně podceňují variabilitu meziledových úrovní CO2.
• GEOCARB ukazuje, že ledová jádra podhodnocují dlouhodobý průměr pleistocénní hladiny CO2 o 36ppmv.
• Moderní satelitní data dokazují, že úrovně atmosférického CO2 v Antarktidě jsou o 20 až 30ppmv menší, než v nižších zeměpisných šířkách.
• Rostlinné průduchy ukazují, že ledová jádra nerozlišují škály obměn CO2 v minulých dekádách a stoletích, jejichž rozsah a četnost je porovnatelná s nárůstem od roku 1860.
Můžeme tedy uzavřít tím, že:
• hladiny CO2 od nejranějšího holocénu až do času před průmyslovou revolucí byly vysoce proměnlivé, ne stabilní, jak naznačují antarktická ledová jádra.
• Uhlíkový a klimatický cyklus jsou konzistentně propojeny od nejranějšího holocénu až dodnes.
• Uhlíkový cyklus se opožďuje za klimatickým, a tudíž cyklus klimatu nenavozuje.
• Příslušná období se shodují s předpokladem teplotou řízeného koloběhu uhlíku.
• Antropogenní příspěvek ke koloběhu uhlíku od roku 1860 je minimální a bezvýznamný.

Poznámka: Není-li uvedeno jinak, týkají se veškeré rekonstrukce klimatu použité v tomto článku severní polokoule.
Odkazy
- Anklin, M., J. Schwander, B. Stauffer, J. Tschumi, A. Fuchs, J.M. Barnola, and D. Raynaud, CO2 record between 40 and 8 kyr BP from the GRIP ice core, Journal of Geophysical Research, 102 (C12), 26539-26545, 1997.
- Wagner et al., 1999. Century-Scale Shifts in Early Holocene Atmospheric CO2 Concentration. Science 18 June 1999: Vol. 284. no. 5422, pp. 1971 - 1973.
- Berner et al., 2001. GEOCARB III: A REVISED MODEL OF ATMOSPHERIC CO2 OVER PHANEROZOIC TIME. American Journal of Science, Vol. 301, February, 2001, P. 182-204.
- Kouwenberg, 2004. APPLICATION OF CONIFER NEEDLES IN THE RECONSTRUCTION OF HOLOCENE CO2 LEVELS. PhD Thesis. Laboratory of Palaeobotany and Palynology, University of Utrecht.
- Wagner et al., 2004. Reproducibility of Holocene atmospheric CO2 records based on stomatal frequency. Quaternary Science Reviews 23 (2004) 1947-1954.
- Esper et al., 2005. Climate: past ranges and future changes. Quaternary Science Reviews 24 (2005) 2164-2166.
- Kouwenberg et al., 2005. Atmospheric CO2 fluctuations during the last millennium reconstructed by stomatal frequency analysis of Tsuga heterophylla needles. GEOLOGY, January 2005.
- Van Hoof et al., 2005. Atmospheric CO2 during the 13th century AD: reconciliation of data from ice core measurements and stomatal frequency analysis. Tellus (2005), 57B, 351-355.
- Rundgren et al., 2005. Last interglacial atmospheric CO2 changes from stomatal index data and their relation to climate variations. Global and Planetary Change 49 (2005) 47-62.
- Jessen et al., 2005. Abrupt climatic changes and an unstable transition into a late Holocene Thermal Decline: a multiproxy lacustrine record from southern Sweden. J. Quaternary Sci., Vol. 20(4) 349-362 (2005).
- Beck, 2007. 180 Years of Atmospheric CO2 Gas Analysis by Chemical Methods. ENERGY & ENVIRONMENT. VOLUME 18 No. 2 2007.
- Loulergue et al., 2007. New constraints on the gas age-ice age difference along the EPICA ice cores, 0-50 kyr. Clim. Past, 3, 527-540, 2007.

ZDROJE DAT
CO2
- Etheridge et al., 1998. Historical CO2 record derived from a spline fit (75 year cutoff) of the Law Dome DSS, DE08, and DE08-2 ice cores. NOAA-ESRL / Keeling.
- Berner, R.A. and Z. Kothavala, 2001. GEOCARB III: A Revised Model of Atmospheric CO2 over Phanerozoic Time, IGBP PAGES/World Data Center for Paleoclimatology Data Contribution Series # 2002-051. NOAA/NGDC Paleoclimatology Program, Boulder CO, USA.
- Kouwenberg et al., 2005. Atmospheric CO2 fluctuations during the last millennium reconstructed by stomatal frequency analysis of Tsuga heterophylla needles. GEOLOGY, January 2005.
- Lüthi, D., M. Le Floch, B. Bereiter, T. Blunier, J.-M. Barnola, U. Siegenthaler, D. Raynaud, J. Jouzel, H. Fischer, K. Kawamura, and T.F. Stocker. 2008. High-resolution carbon dioxide concentration record 650,000-800,000 years before present. Nature, Vol. 453, pp. 379-382, 15 May 2008. doi: 10.1038/nature 06949.
- Royer, D.L. 2006. CO2-forced climate thresholds during the Phanerozoic. Geochimica et Cosmochimica Acta, Vol. 70, pp. 5665-5675. doi:10.1016/j.gca.2005.11.031.
REKONSTRUKCE TEPLOT
- Moberg, A., et al. 2005. 2,000-Year Northern Hemisphere Temperature Reconstruction. IGBP PAGES/World Data Center for Paleoclimatology Data Contribution Series # 2005-019. NOAA/NGDC Paleoclimatology Program, Boulder CO, USA.
- Esper, J., et al., 2003, Northern Hemisphere Extratropical Temperature Reconstruction, IGBP PAGES/World Data Center for Paleoclimatology Data Contribution Series # 2003-036. NOAA/NGDC Paleoclimatology Program, Boulder CO, USA.
- Mann, M.E. and P.D. Jones, 2003, 2,000 Year Hemispheric Multi-proxy Temperature Reconstructions, IGBP PAGES/World Data Center for Paleoclimatology Data Contribution Series #2003-051. NOAA/NGDC Paleoclimatology Program, Boulder CO, USA.
- Alley, R.B.. 2004. GISP2 Ice Core Temperature and Accumulation Data. IGBP PAGES/World Data Center for Paleoclimatology Data Contribution Series #2004-013. NOAA/NGDC Paleoclimatology Program, Boulder CO, USA.
- VEIZER d18O ISOTOPE DATA. 2004 Update.


Jak simulovat přistání na Měsíci, aneb alchymie Stanley Kubricka (2.část)

10. března 2011 v 13:05 Vesmírny program

DALŠÍ DŮKAZ - HLOUBKA OSTROSTI

Kromě zrádného horizontálního předělu mezi kulisou a plátnem a změn zrnitosti struktury povrchu, je zde ještě další zrádný otisk prstu, jdoucí ruku v ruce s projekcí na pozadí. Má to co dělat s věčným fotografickým problémem nazývaným hloubka ostrosti. Technicky vzato jde o ohniskovou rovinu danou vlastnostmi čoček objektivu kamery.
K hlavním pravidlům ve fotografii patří skutečnost, že čím je formát filmu větší, tím menší je hloubka pole daná omezenou ohniskovou vzdáleností objektivu kamery. Například 16 mm film má velkou hloubku pole. 35 mm už menší a 70 mm (který použil v 2001 Stanley, ale také všichni fotografující astronauti při Apollo misích) má hloubku pole až neuvěřitelně malou.
To znamená, že je fyzikálně nemožné, aby se dvojice objektů, které jsou daleko od sebe, nacházela v čočkách 70 mm kamer ve stejné ohniskové rovině. Jeden z objektů bude vždy mimo ohnisko, a proto nezaostřitelný. Filmaři hloubky pole rádi využívají, protože vytváří jemnou neostrost v zaostření pozadí, což je našemu oku velmi příjemné.

Když ovšem sledujete detaily scény s lidoopy na začátku 2001, zjistíte, že v ohnisku je úplně všechno. Ať opice či velmi vzdálené pouštní pozadí - všechno je neuvěřitelně ostré. To proto, že projekční plátno, na něž je pouštní pozadí scény promítáno, je ve skutečnosti hned za herci právě tak, jako stejné Scotchlite plátno za astronauty na záběrech z misí Apollo. Cokoli je na toto plátno promítáno se obvykle bude nacházet ve stejné ohniskové rovině jako herec-opice či herec-astronaut. V reálném světě je taková hloubka pole při použití velkoformátového 70 mm filmu naprosto vyloučená. Dostat vše do ohniska je možné jen tehdy, pokud všechno uvězníme na malé ploše. Může se to jevit, jakoby lidoopi křepčili v rozlehlé pouštní krajině, ale ve skutečnosti se všechno odehrává v nevelké kulise ve studiu.

Může se zdát, že astronauti jsou v rozlehlé měsíční krajině, ve skutečnosti se tísní v malém prostoru s kulisami.
Podle literatury NASA používali astronauti v projektu Apollo velkoformátové přístroje Hassleblad. Tyto kamery byly vybaveny velkými cívkami 70 mm filmu, na nějž pořizovali obrázky. Šlo tedy o přesně stejný filmový formát, jako u materiálu, na který Kubrick natáčel film 2001.

Ohnisková rovina a tím i hloubka pole je u těchto kamer neuvěřitelně malá. To by měl být pro fotografující astronauty obrovský problém, protože by kamery nezbytně museli neustále citlivě zaostřovat. Dalo by se tedy očekávat, že vyprodukovali spousty špatně zaostřených záběrů. Když zvážíme skutečnost, že kvůli přilbám se dokonce ani nemohli dívat hledáčky svých kamer, které ostatně měli připevněné na prsou, jen dále zvyšuje šance, že většina z toho, co takto vyfotili, bude rozostřená.

Prošel jsem celou galerii fotografických záznamů programu Apollo, jak v Goddard v marylandském Greenbelt, tak v hlavním depozitu obrazových záznamů v houstonském hlavním stanu NASA. Při zkoumání fotografických záznamů z misí Apollo člověk narazí na přesný protiklad toho, co by očekával. Místo spousty špatně zaostřených snímků shledáte, že téměř každý záběr je perfektně v ohnisku. A že všichni ti astronauti, fotoamatéři, museli mít jakýsi zázračný smysl pro kompozici, zejména když si uvědomíme, že se nemohli dívat hledáčky svých kamer. Jejich snímky se přesto pyšní nezaměnitelnou kvalitou práce velmi vypracovaného profesionálního fotografa.

Než se pustil za kariérou filmaře, byl Stanley Kubrick profesionálním fotografem pracujícím pro Look Magazine.
Upřímně řečeno, i profesionálnímu fotografovi s možností používat hledáček kamery by dalo sakramentskou práci, kdyby měl dostihnout originální představivosti, smyslu pro motiv a křišťálově jasného zaostření snímků amatérských fotografů z Apolla...

Pro každého zasvěceného nicméně právě skutečnost, že téměř všechny záběry v záznamech Apollo jsou perfektně v ohnisku, znamená známý zrádný otisk prstu projekce na pozadí.
Prohlédněte si fotografie z Apollo. Povšimněte si prosím, že všechno na nich je v ohnisku kamery, je to dokonale zaostřené. Když člověk prochází úplné fotografické záznamy Apollo, s údivem zjistí, že fotografující astronauti s hloubkou pole prostě nikdy neměli žádné problémy. A navíc, třebaže na Zemi byste při tak obrovských vzdálenostech nikdy nemohli dosáhnout toho, aby v ohnisku byly blízké i vzdálené předměty, pravidla fyziky z nějakých tajemných důvodů zřejmě přestanou platit, když někdo fotografuje na měsíčním povrchu. Když fotografují astronauti, fyzika dynamiky objektivů a hloubky pole očividně neplatí. (Jen pro pořádek - použité kamery nijak neupravil Hasselblad, ani nikdo jiný).
Jako profesionální fotograf a filmař zápasím s problematikou hloubky pole už přes 40 let. Překvapuje mne, že si podivné skutečnosti, že se fotografující astronauti prakticky vůbec nesetkali s problémem hloubky ostrosti, nepovšiml žádný jiný fotograf. Jenže neexistence tohoto problému je skutečný hřebík do rakve programu Apollo.


SKLENĚNÁ MĚSTA, NEBO PROJEKČNÍ PLÁTNO V POZADÍ?

Bývalý konzultant NASA Richard Hoagland zkoumal mnoho snímků z přistání Apollo, a ačkoli si nemožné hloubky ostrosti nikdy nepovšiml, objevil na materiálu NASA jiné podivné anomálie. Při zkoumání fotografických záznamů z misí Apollo, a po zpracování fotografií pomocí různých grafických programů, Hoagland na obloze okolo astronautů na Měsíci objevil jakési "symetrické geometrické útvary". Postuloval, že tyto útvary jsou důkazem existence jakýchsi gigantických, jakoby skleněných struktur v pozadí a okolo astronautů stojících na měsíčním povrchu. Dokonce ukazuje, že se vysoko nad astronauty na obloze zrcadlí světelné duhy.

Mnozí lidé, zejména z NASA, Hoaglanda kvůli těmto interpretacím ostře napadli. Ale bez ohledu na to, jak na něj útočí, nikdy nemohou vysvětlit, co to vlastně na fotografiích z Apollo objevuje. Stejně jako v případě důkazů o atentátu na JFK, či těžkých pochybností okolo podivných událostí 911, nebudou tyto věci nikdy zkoumány a objasněny "anti-konspiračními teoretiky"; kritici Hoaglandovy důkazy prostě ignorují. Raději uvedli do chodu mašinerii útoků ad hominum, napadají Hoaglanda jako osobu a obratně ignorují jeho velice zajímavé důkazy. Tito "kritici" se buď mýlí, anebo až příliš dobře vědí, co to doopravdy znamená.
Richarda Hoaglanda znám už dlouho. Pracoval jsem s ním v období jeho počátečních objevů artefaktů na měsíčním povrchu. Viděl jsem fotografické důkazy o tom, že se na povrchu Měsíce nacházejí opravdu velmi podivné věci.
Nechci s panem Hoaglandem ani nikým jiným začít nějaký spor. Líbí se mi Hoaglandova víra v to, že NASA opravdu dorazila na Měsíc. Věřím, že z povrchu Měsíce byla na Zemi dopravena hornina. Věřím, že existují pevné důkazy o jakési inteligentní aktivitě na měsíčním povrchu v dávné minulosti. Čemu ale nevěřím je tvrzení, že lidstvo dostala ze Země na Měsíc standardní raketová technologie.


Nepokouším se zde postavit Hoaglandovy objevy do správného světla. Vše, oč se pomocí následujících důkazů chci pokusit, je ukázat, že přistání Apollo byla mystifikace pod režií Stanley Kubricka, který přitom rozsáhle využil techniku filmového triku projekce na pozadí.

Ještě jednou, aby všem bylo opravdu naprosto jasné, oč mi jde: netvrdím, že na Měsíci nejsou žádné podivné struktury. Říkám jen to, že geometrické struktury, které Richard Hoagland zpozoroval na fotografiích pořízených na měsíčním povrchu, nejsou tím, co si myslí.

Tady je pár Hoaglandových obrázků. Věří, že tyto fotografie znamenají důkaz, že NASA skrývá svědectví o opuštěných měsíčních městech mimozemšťanů.


Toto je zpracovaná fotografie, kterou na povrchu Měsíce pořídil astronaut Ed Mitchell v průběhu mise Apollo 14. Všechno, co je viditelné na obloze na tomto Hoaglandem zpracovaném snímku, by bylo samozřejmě nemožné, pokud by to opravdu bylo vyfotografováno na měsíčním povrchu. Měsíc ale nemá atmosféru. Proto tam na obloze nemůže nic být. Jenže… Hoagland zpracoval velkou část obrazového materiálu z měsíčního povrchu, údajně pořízeného misemi Apollo, a opět a znovu se na nich objevuje všechno to "smetí" na obloze nad astronauty.

Hoaglandovi ani nikomu jinému se, na otázku, co znamenají ty podivné věci, které, společně s jinými badateli, vidí na obloze nad astronauty, nikdo z NASA ani nepokusil poskytnout nějakou odpověď. Richard Hoagland teoretizuje, že jde o fotografické důkazy existence obrovských, zpustlých skleněných měst na povrchu Měsíce. Říká, že to, co na výše uvedeném zpracovaném obrázku vidíme, jsou obrovské skleněné věže, které se na fotografiích objeví až po zpracování pomocí grafického software.

Zde je další Hoaglandova fotografie:


Hoagland vzal fotografii vlevo a zpracoval ji do jisté míry velmi podobně, jako jsem upravil záběry z 2001. Zvyšováním gama a kontrastu záběru dospěl k obrázku vpravo. Hoagland tento obrázek interpretuje jako důkaz obrovských skleněných struktur viditelných za astronautem, a v tomto smyslu i na celém povrchu Měsíce. Jenže to, co Hoagland vidí, jsou ve skutečnosti jen kazy na "sešívaném" plátně Scotchlite, jehož Kubrick použil k vytvoření iluze měsíčního pozadí. Stejné nedokonalosti lze nalézt i v pouštním pozadí scény s opicemi ve 2001 (viz výše). To, co Hoagland na obrázku odhaluje, je pouze struktura sestavení plátna.

Kvůli rozlehlosti této scény, a protože nezbytně potřeboval, aby vše vypadalo tak, jakoby NEŠLO O ZÁBĚRY POŘÍZENÉ VE STUDIU, musel Kubrick nechat sešít několik pláten dohromady. Teprve pomocí dostatečné velké projekční plochy mohl získat natolik velký a prostorný obraz pozadí, aby mohl vyvolat iluzi povrchu Měsíce či pouště před čtyřmi miliony let. Jinak řečeno: pozadí s měsíčními pohořími pro mise Apollo vykouzlil úplně stejně, jako pouštní pozadí v 2001.
Toto je obrázek z Hoaglandova výzkumu.


Zpracovaná fotografie odhaluje vysoko na měsíční obloze nad astronauty reflexe světla podobné duze. Hoagland teoretizuje, že je to zrcadlení světla od jedné z obrovských skleněných věží, stojící přímo za astronautem. Ve skutečnosti jde o světlo odražené od jedné z drobounkých skleněných kuliček na plátně Scotchlite. Tato specifická skleněná kulička se z nějakého důvodu ocitla lehce mimo devadesátistupňový úhel, zachytila světlo projektoru a odrazila je do kamery.

Znovu záběr ze scény z filmu 2001 vesmírná odysea (zpracovaný):


A tady je jeden z Hoaglandem zpracovaných snímků z mise Apollo:


Z obou vyobrazení jasně vyplývá, že Hoaglandovy "geometrické útvary" jsou vzory ukazující vady a stehy na obrovském, sešitém projekčním plátně. Možná to je důvod, proč se v NASA "zčistajasna ztratily" všechny negativy fotografií z Měsíce. Možná to je důvod, proč lidé z NASA nedávno přiznali, že nějakou "nešťastnou náhodou" přepsali originální videopásky s vysokým rozlišením z mise Apollo 11. Možná to je také i důvod, proč se Neil Armstrong, "první muž, který se prošel po Měsíci", nechtěl zúčastnit večírku k čtyřicátému výročí.
Možná je to důvod, proč jsme se už nikdy nevrátili na Měsíc.

NEKONZISTENTNÍ STÍNY

Mnozí výzkumníci poukázali na různé úhly dopadu světla na měsíční povrch. Jak je to možné, když tam existuje jediný mocný světelný zdroj?


Proč jsou úhly stínů obou astronautů odlišné? Kdyby skutečně stáli v jasné záři Slunce, musely by oba jejich stíny dopadat na povrch v přesně stejných úhlech. Jenže tak to není. Proč? Protože Kubrick použil ateliérové osvětlení!


Proč Kubrick udělal takovou chybu, jakou jsou rozporuplné stíny na výše zobrazené fotografii? Jako velký filmař přece musel vědět, že to je chyba přímo obrovská… Myslím, že to udělal záměrně. Zanechal nám zrádný důkaz své práce. A udělal to úmyslně. A nejen na tomto záběru, ale vlastně všude v obrazovém "záznamu z misí Apollo".
V chystaném dokumentárním filmu s názvem "Kubrickova odysea", chci o podvodném jednání NASA ve věci Apollo odhalit mnohem více fotografických důkazů, než je možné v tomto krátkém eseji. Jednou z věcí, kterou jsem si jist, je to, že část osobnosti Stanley Kubricka toužila po tom, aby se jednou všichni dozvěděli, co dokázal. Proto nám zanechal záchytné body objasňující, kdo a jak to udělal.

POZNÁMKY NAKONEC

Ti, kteří jsou obeznámeni s mým pojednáním pod titulkem Alchemical Kubrick z roku 1999, pojednávajícím o filmu 2001 vesmírná odysea (viz http://www.jayweidner.com/kubrick.htm), vědí, že tento snímek považuji za největší esoterický film všech dob. Tehdy jsem poprvé naznačil, proč Kubrick navrhl černý monolit přesně stejných proporcí, jaké mělo plátno, na něž byl ve 2001 projektován. Monolit a trikové plátno jsou totiž totéž. Monolit je stínítkem a plátno monolitem. Byl to opravdu jeden z největších objevů v historii filmu. Když pak člověk pochopí, že Kubrick použil projekci na pozadí nejen při scénách s opicemi v 2001, ale i k zfalšování měsíčních přistání, můžeme spatřit dvojí, či dokonce možná i trojí význam myšlenky, že toto plátno je monolitem a monolit plátnem. Jestliže monolit je zařízením, které osvítilo lidstvo, pak zařízení k projekci na pozadí, a neklamné, všudypřítomné otisky jeho prstů, je zařízením, které objasňuje lidstvu, jak byla fingována domnělá přistání Apollo.

Současně je ale zřejmé, že Kubrick využil padělání měsíčních misí jako příležitosti k vytvoření skutečně velkého, významného filmu. Vyjednal dohodu, že tento film nebude podléhat žádnému dozoru a měl k dispozici cokoli, oč požádal. U vědomí, že nikdo nebude mít námitky vůči jeho ne právě hollywoodským metodám, vytvořil první abstraktní hraný film, první intelektuální film a největší esoterické umělecké dílo dvacátého století.
Prezident MGM v roce 1968 veřejně prohlásil, že za celé čtyři roky produkce z 2001 vesmírná odysea nikdy nespatřil ani jediný hrubý sestřih. Vypadá to snad jako způsob, jakým by jednala hlava významného filmového studia? 2001 vesmírná odysea byl jedním z nejnákladnějších filmů, které byly do té doby natočeny. Jak je možné, že nikdo z MGM, jak se zdá, vůbec nechtěl vědět, jak práce na tomto filmu pokračují?
To nepřichází v úvahu. Jsem si jist, že 2001 vesmírná odysea je jediný film v historii MGM, kdy zodpovědní činitelé, kteří film financovali, nikdy nezkoumali, jak daleko s prací je jeho tvůrce.
Proč se vůbec nezajímali o tento velmi nákladný počin?
Protože film 2001 vesmírná odysea nefinancovala MGM, ale US vláda.
Mimo důkazu použití projekce v pozadí, který, jak věřím, plně exponuje podvodná přistání Apollo; jsou tady i další nepřímé důkazy, které ještě více nutí k závěru, že všechny mise Apollo režíroval právě Kubrick.


Například

V premiérovém uvedení filmu 2001 vesmírná odysea se na plátně objevila četná poděkování NASA a mnoha společnostem spolupracujících na lunárním programu. Tato poděkování pak z následujících vydání zmizela. Ale ti z nás, kteří jsou dost staří, aby si to pamatovali, vědí, že v původním vyjmenování zásluh Kubrick děkoval dlouhé šňůře dodavatelů z řad vojenských a aeronautických společností za pomoc při produkci. Protože to byly tytéž společnosti, které NASA údajně pomohly dostat astronauty na Měsíc, bylo by jistě zajímavé vědět, jaký druh pomoci asi Stanleymu poskytly? A za jakou cenu?

Ve filmu Vrtěti psem hraje Dustin Hoffman filmového producenta najatého CIA k "zaretušování" nepěkné události. Jeho jméno ve filmu je Stanley. V tomto filmu "Stanley" umírá poté, když požaduje uznání za pomoc při jejím zfalšování. Stanley Kubrick zemřel brzy po předvedení svého nového filmu Eyes Wide Shut vedení Warner Brothers. Říkalo se, že byli ohledně toho filmu velice rozrušení. Chtěli, aby Kubrick udělal jiný sestřih, ale on odmítnul.
Co se mne týče, byl jsem ve Francii, když Stanley zemřel a viděl jsem ukázky z chystaného filmu ve francouzské televizi. Viděl jsem výňatky z několika scén, které se v dokončeném filmu nikdy neobjevily.

U Warner Brothers dokonce kápli božskou a přiznali, že nechali film sestříhat jinak. Dodnes ovšem odmítají uvolnit DVD s původní Kubrickovou verzí. To je nejen flagrantní porušení smlouvy, kterou s nimi Kubrick měl, ale také signál, že zadrženou verzi tohoto filmu už asi nikdy neuvidíme. Nezajímá vás také, co asi museli vystřihnout?

Jay Weidner
Článek otištěn v čísle: WM 107-108



Jak simulovat přistání na Měsíci, aneb alchymie Stanley Kubricka (1.část)

10. března 2011 v 13:02 Vesmírny program
"Existují ohromné myšlenky a dosud neodhalené zásadní objevy, které jsou však dostupné jen těm, kteří dokážou odstranit nánosy, pod nimiž se skrývá pravda." - "první muž na Měsíci" Neil Armstrong, 20. července 1994.

Od doby legendárních přistání NASA a gangu kolem Apollo na Měsíci uplynulo přes čtyřicet let. Když přijde řeč na měsíční přistání, lidé se dělí do dvou skupin. Ta první, mnohem větší, akceptuje jako skutečnost tvrzení, že NASA šestkrát úspěšně přistála na Měsíci, a že se dvanáct lidských bytostí opravdu procházelo po jeho povrchu. Druhá skupina, ač mnohem menší, dává o to hlasitěji najevo své skeptické smýšlení. Říkají, že na Měsíci jsme nikdy nebyli, a že celá záležitost byla fingovaná.


Tento esej prezentuje třetí pozici v této záležitosti. Tento náhled zapadá někam mezi obě tato tvrzení. Postuluje, že lidé na Měsíci byli, ale to, co jsme viděli v televizi a na fotografiích, bylo fingované divadlo. Současně odhaluje, že géniem, který režíroval drama s podvodnými lety, byl velký filmař Stanley Kubrick.

MOTIVACE PODVODU

Ale proč vůbec měsíční přistání falšovat? Jaký by k tomu byl popud? Spisovatelé Joseph Farrell a Henry Stevens přinesli nepopiratelný důkaz, že nacističtí vědci vyvinuli pokročilou technologii stroje, který vešel ve známost jako "létající talíř" už v roce 1943. Ukázali, že vláda USA následně právě tyto nacistické vědce přivedla do naší země, aby pro ni tyto vysoce vyspělé létací stroje postavili. Podle nich je myšlenka, že se na Zemi ukazují cizinci z vesmíru, chytře vymyšlená lest za účelem zamaskovat tuto technologii.
Mnoho zdrojů z vojenskoprůmyslového komplexu naznačilo, že, poté, co mu na počátku jeho prezidentství předvedli technologii létajícího talíře, si John Kennedy uvědomil, že by technický pokrok, který létající talíře přislibovaly, mohl rozřešit mnoho naléhavých problémů světa. Viděl, že by uvolnění této exotické technologie, mimo jiné, ukázalo cestu k levné energii šetrné k životnímu prostředí.
Brzy poté, co byl s touto technologii obeznámen, JFK pronesl svůj proslulý projev, v němž vyzval NASA, aby ještě před koncem desetiletí přivedla člověka na Měsíc. Mnozí zasvěcenci věří, že to šlo o rafinovaný krok, jímž chtěl JFK dohnat NASA a tajnou vládu k uvolnění utajované technologie létajících talířů.
Jelikož tehdy bylo každému jasné, že standardní raketová technologie člověka na Měsíc a zpět dostat nemůže, JFK možná mínil, že NASA, aby mohla splnit jeho vizi a dostat se do konce šedesátých let na Měsíc, bude přinucena uvolnit dosud skrývané pokročilé technologie. Jeho lest tedy měla posloužit k tomu, aby je vyrval ze zrádných rukou stínové vlády.
Po Kennedyho zavraždění v roce 1963 NASA iniciovala nový plán, který měl vyřešit problém, který prezident vyvolal. Tento postup měl NASA a stínové vládě umožnit zachování tajemství technologie létajících strojů, a navíc vše udělat tak, aby vzniklo zdání, že člověka k Měsíci a zpět dostala standardní raketová technika. Kdosi docela nahoře ve stínové vládě se rozhodl pro simulovaná měsíční přistání, aby před vlastními občany i nepřáteli utajil fakt, že Spojené státy vlastní novou, extrémně pokročilou nacistickou technologii.
Tehdejší pozice NASA je do jisté míry pochopitelná. Byli jsme uprostřed studené války se Sovětským svazem. Proč by měli chtít ukázat Rusům, co máme?


KDO TO DOKÁŽE?

Počátkem roku 1964 Stanley Kubrick právě dokončil černou satiru Dr. Strangelove a toužil po natočení vědeckofantastického filmu.
Při produkci filmu Dr. Strangelove požádal Kubrick vojenské letectvo USA o povolení použít při natáčení jeden z bombardérů B - 52. Neuspěl. Film je totiž o letecké eskadře, která dostala rozkaz svrhnout nukleární bomby na Rusko. Když si přečetli Kubrickův scénář v Pentagonu, žádost zamítli. Příčina spočívala v tom, že Kubrickův film je zjevnou satirou na vojenskou a nukleární politiku USA, a Pentagon Kubricka v tomto posměšném podniku zjevně nemínil podporovat. Odmítnutím nezlomený Kubrick pak využil řady zvláštních efektů, aby vytvořil iluzi B - 52 za letu. Když se na Dr. Strangelove podíváme dnes, jeví se tyto triky jako komické a značně nedokonalé, ale v roce 1963 vypadaly velmi dobře. Není vyloučeno, že si někdo v NASA povšiml, co Kubrick v Dr. Strangelove dokázal, obdivoval jeho důmysl a označil jej za osobu nejlépe kvalifikovanou k zrežírování přistání Apollo na Měsíci. Když to dokázal udělat tak dobře s omezenými financemi - co může dokázat, když bude mít k dispozici prakticky neomezené prostředky?
Nikdo neví, jak moc_která_existuje Kubricka přesvědčila k režii přistání Apollo. Možná ho do jisté míry kompromitovali. Možná, že za tím byla skutečnost, že jeho bratr, Raul Kubrick, byl hlavou Americké komunistické strany. Kubrick ovšem měl reputaci notoricky protivného, neústupného vyjednavače. Bylo by určitě velmi zajímavé být při jednáních mezi Kubrickem a NASA mouchou na stěně…
Nakonec to vypadá, jakoby Stanley Kubrick zfalšoval měsíční přistání oplátkou za dvě věci. První byl prakticky neomezený rozpočet k tomu, aby mohl vytvořit svůj zásadní vědeckofantastický film 2001 vesmírná odysea, a druhou, že bude do konce života bez jakéhokoli dozoru točit libovolné filmy, kdy a jak jen bude chtít.
S výjimkou posledního filmu Eyes Wide Shut Kubrick dostal všechno, co chtěl.

SOUBĚH UDÁLOSTÍ

Je nanejvýš zajímavé, že produkce filmu 2001 vesmírná odysea probíhala souběžně s programem Apollo. S natáčením se začalo v roce 1964 a produkce pokračovala až do uvedení filmu do kin v roce 1968. Program Apollo, spuštěný v roce 1964, vyvrcholil prvním měsíčním přistáním 20. července 1969.
Je také velmi zajímavé si povšimnout, že hlavním vědeckým poradcem pro Kubrickův famózní film byl Frederick Ordway z programu NASA Apollo.
Jakmile Stanley uzavřel zmíněnou dohodu, pustil se do práce. V roce 1964 pro něj představovalo nejnaléhavější problém najít způsob, jak vytvořit "záběry z povrchu Měsíce" tak, aby vypadaly realisticky. Musel nějak vytvořit zeširoka otevřené expanzivní scény, aby se výsledek jevil tak, jakoby záběry byly skutečně natočeny na Měsíci, a ne na zadním dvorku studia.

HOLLYWOODSKÝ TRIK

Nikdo neví, kolik toho Kubrick vyzkoušel, ale nakonec se rozhodl provést celou věc pomocí filmové techniky projekce na pozadí, jejíž "otisky prstů" jsou patrné v celém fotografickém i videomateriálu NASA Apollo.
Co je projekce na pozadí?
Tento postup sice nevynalezl Kubrick, ale nepochybně ho velice zdokonalil. Jde o filmařský trik využívající zařízení, které umožňuje projekci scény za herce tak, aby to pak v kameře vypadalo, že se pohybují přímo v prostředí simulovaném projekcí na pozadí scény. Tento postup se stal uskutečnitelným poté, když společnost 3M přišla s materiálem nazvaným Scotchlite. Promítací plátno Scotchlite tvoří statisíce malých, vysoce reflexních skleněných kuliček o průměru 0,4 mm. V procesu projekce na pozadí muselo být umístěno v pozadí scény s kulisami. Rovina objektivu kamery a plátno vůči sobě svíraly úhel přesně 90°. Projektor promítal scénu přes zrcadlo na plátno, od nějž se světelné paprsky odrážely do kamery. Tak vznikl optický klam vzbuzující dojem, že se herec stojící před projekční stěnou nachází "uvnitř" projekce.


Dnešní hollywoodští mágové používají pro zvláštní efekty zelená plátna a počítače a projekce na pozadí odešla do výslužby stejně, jako kalkulačka a Ford T, ale svého času, zejména v šedesátých letech minulého století tady pro realisticky vyhlížející pohled, potřebný jak pro scénu s lidoopy ve 2001 vesmírná odysea, tak k fingovaným přistáním Apollo, nebylo nic lepšího.
Abychom si ukázali, jak se projekce na pozadí jeví na obrazovce, podívejme se na scénu s lidoopy ze začátku Kubrickova filmu. Při prohlížení obrázků těchto výjevů nebo sledování filmu, si musíme uvědomit, že všechny úvodní scény s herci v opičích kostýmech ve 2001 byly natočeny ve studiu. Nic z toho, co vidíte v počátečních scénách s lidoopy, nebylo natočeno venku. Scény, které je obklopují, jsou ve skutečnosti diapozitivy pouště projektované na plátno Scotchlite v pozadí trikové soupravy.
Aby mohl vytvořit svá pouštní pozadí, poslal Kubrick fotografický tým do Španělska, aby pořídili diapozitivy na formát Ektachrome 8'' x 10''. Tyto následně promítal na Scotchlite, v jehož popředí se pohybovali herci v kostýmech opic.
Když sledujete 2001 na DVD, skutečně občas můžete spatřit v obraze za pohybujícími se opicemi jakési "struktury". Kubrick zde využil projekce na pozadí ve skutečně rozsáhlém a velkolepém stylu. Technici byli nuceni sešít mnoho Scotchlite pláten tak, aby mohl vytvořit prostorový dojem, bez nějž by scény s opicemi nebyly věrohodné.
Když se podíváte důkladně, uvidíte tyto švy v modři oblohy na záběrech z prvních scén ve 2001.


Toto je stejný záběr zpracovaný pomocí grafického programu. Zvýšil jsem jen gama a kontrast.
Ověřte si to sami:


Zde jsou na obloze zřetelně viditelné "lemy" a "stehy" na projekčním plátně.
Abychom se vžili do správné perspektivy, musíme si uvědomit, že plátno je zavěšeno hned za kulisou skalnatého výběžku, postaveného na scéně ve studiu. Čáry na obrazovce jsou spoje mezi jednotlivými sešitými projekčními plochami, které se vyráběly jen do jisté velikosti. Pokud je obraz vhodně zpracovaný tak, aby odhalil projekční stěnu v pozadí, objeví se na obloze podivné "geometrické útvary".
Ukažme si ještě jeden příklad. Je z proslulé scény u jezírka z 2001:


Další obrázek je stejný jako předchozí, ale se zvýšeným gama a kontrastem:


Při sledování scén s lidoopy může člověk začít vnímat jisté příznaky, takříkajíc "otisky prstů", které stejně jako v nějaké detektivce vždy odhalí, že byla použita projekce na pozadí, a jak. Je ale třeba zdůraznit, že kulisy obklopující lidoopy ve filmu byly skutečné. Jsou to "fyzicky přítomné skály" (ať už byly z papíroviny nebo opravdové). Pouštní scénu za skálami ovšem vykouzlil na plátno projektor.
Jednou z možností jak zjistit, že byl použit popsaný trik, je skutečnost, že horizontální předěl mezi skutečnými kulisami a Scotchlite plátnem v pozadí musí být vždy skrytý. Kubrick strategicky rozmisťoval skály a další věci na dolní straně scény tak, aby okraje překrývaly projekční plochu. Jinak řečeno, kdyby nebylo něčím maskované, kamera by viděla spodní část projekční plochy a následně pochopitelně i diváci. Nezbytnou součástí triku tedy bylo umístit něco mezi plátno a kulisy tak, aby jeho spodní část zůstala neviditelná.


Zvýraznil jsem zde linii dělící kulisy a projekční plátno v pozadí. Povšimněte si prosím, že všechno je v ohnisku objektivu, od oblázků na zemi v kulisách až po hory v pouštním pozadí. Vypozorujete, že postup sloužící k ukrytí spodní části plátna je použit vždy, když je ve 2001 použita tato triková metoda. Maskování spodní hrany plátna je jedním z "otisků prstů"; důkazem jeho použití. Kubrick, stejně jako eskamotér, který užívá dlouhé rukávy kostýmu k tomu, aby skryl mechanizmus svých "kouzel", musel skrýt podstatu použitého triku za pečlivě zvolenou dělicí čárou mezi kulisami a plátnem.
Tady je další příklad z filmu 2001 vesmírná odysea:


A toto je stejný záběr s linkou vymezující prostor mezi kulisami s hercem a plátnem.


Než dočtete tento článek, uvidíte, že stejný otisk prstu, stejný důkaz, je zřetelně viditelný na všech obrázcích a videozáznamech NASA Apollo. Tento otisk prstu odhaluje nejen skutečnost, že NASA mise Apollo zfalšovala, ale také způsob, JAK to provedli.
Pojďme teď prozkoumat několik obrázků z misí NASA Apollo:


Tento je z mise Apollo 17. Je to skvělý příklad postupu s projekcí na pozadí.


Za roverem je rozpoznatelné mírné navýšení skrývající spodní lem plátna. Povšimněte si také, že ačkoli je všechno zaostřené, od měsíčního vozidla po hory v pozadí, přímo za mými linkami dochází ke zvláštní změně v povrchu krajiny. To proto, že v pozadí použitá fotografie hor má mírně odlišnou strukturu povrchu, než půda v kulisách.
Když budeme pokračovat, nalezneme shodný otisk prstu na všech obrázcích z projektu Apollo.
Tady je další:


A toto je má verze se zvýrazněním přechodu mezi kulisami a plátnem.


Opět si povšimněte, jak se struktura povrchu hned za touto linkou mění.
Pojďme k dalším obrázkům. Vidíme, že se tu vyskytuje stejná věc jako ve scéně s lidoopy ve 2001. Vždy je tady linie oddělující kulisy od plátna. I když na první pohled neviditelná, jakmile se člověk s projekcí na pozadí blíže obeznámí, stane se zjevným i způsob, jak byla použita k produkci fingovaných fotografií a záběrů astronautů na měsíčním povrchu.
Jděte na stránku NASA, třeba na http://www.apolloarchive.com/apollo_gallery.html a začněte hledat sami. Zmíněný postup nebyl použit u všech "záběrů z povrchu Měsíce". Astronauti někdy stojí jen mezi kulisami proti úplně (a podezřele) černému pozadí. Kubrick u prvních misí využíval projekci na pozadí jen v případech, kdy to jinak nešlo. Ale s tím, jak "mise" pokračovaly, musely vypadat lépe a Kubrick začal zdokonalovat svůj postup.
Ačkoli využití projekce na pozadí můžete vidět na záběrech z každé mise, opravdu odhalující záběry jsou až z těch pozdějších, zejména Apollo 14, 15, 16 a (mé oblíbené) 17.
Tyto jsou z Apollo 17.



Astronaut jede paralelně s plátnem, přičemž měsíční rover je od něj jen tři nebo čtyři stopy. Povšimněte si prosím, že stopy pneumatik nevedou nikam. Ve skutečnosti jel jen na okraj kulisy.



Astronaut je asi šest stop před plátnem Scotchlite. Povšimněte si, jak je všechno perfektně zaostřené, od skal a oblázků poblíž kamery až ke křišťálově jasné hoře za astronautem. A to, jak si brzy ujasníme, je v reálném světě zhola nemožné.
Povšimněte si prosím i dalšího důkazu, který prostupuje všemi snímky z projektu Apollo: jde o ostrý rozdíl mezi strukturou povrchu v kulisách a povrchem v obraze promítaném na pozadí. V kulisách téměř můžete spočítat počet nevelkých balvanů a je zřetelně patrná zrnitost povrchu. Ale jakmile "pronikneme do plátna" za linie, veškerá zrnitost náhle zaniká.
Další obrázek je opravdu kus úhledně provedené práce. Když ho člověk vidí poprvé, je si naprosto jist, že hledí přes rozlehlý, od začátku do konce neporušený měsíční povrch. S vycházející Zemí v pozadí je to opravdu úžasný záběr.



Opravdu blízké ohledání ovšem opět vynese na světlo zrádnou linii mezi kulisou a plátnem. Vidíte tu bezprostřední změnu struktury povrchu po obou stranách linie? Jakoby za ní všechny malé oblázky a prach jednoduše zmizely.





Neprobouzí ve vás taková práce to pravé, patriotické nadšení?


Virapen v Praze: Očkování nefunguje. A může zabíjet

10. března 2011 v 11:04 | Adam B. Bartoš |  Pandémia chrípky, očkovanie
Ilustrace

Dlouholetý manažer farmaceutických společností v Praze varoval před očkováním. Vakcíny jsou nebezpečné a nefungují.

"Nespekuluji, nepředkládám žádné konspirační teorie, hovořím k vám jako insider z farmaceutického průmyslu," řekl John Virapen na úvod své přednášky, kterou minulý pátek ve velkém sále Městské knihovny na Mariánském náměstí zorganizovala Veronika Rážová ve spolupráci s nakladatelstvím Slovart. Právě to nedávno šokující knihu vzpomínek Johna Virapena pod názvem "Nežádoucí účinek: Smrt" vydalo.

Přednášku o očkování si vyslechly asi tři stovky lidí, které měly možnost si knihu na místě zakoupit a nechat si ji od autora podepsat.

Virapen se ve farmaceutickém průmyslu na vrcholných postech pohyboval 40 let, proto ví, o čem mluví. Neříká prý domněnky, ale předkládá fakta - i na svém vlastním jednání dokazuje, jak farmaceutický byznys ve skutečnosti funguje.

"Jediná dobrá věc, kterou o farmaceutickém průmyslu mohu říci, je, že dobře platí - pětihvězdičkové hotely, luxusní večeře, každý rok jsem měl nové auto," řekl Virapen, který se vypracoval z prodejce léků až na výkonného ředitele švédské pobočky americké farmaceutické firmy Ely Lilly. Dál už postoupit nemohl.

Virapen na přednášce přesvědčoval posluchače, že farmaceutickému průmyslu jde především o zisk, zdraví pacientů výrobce pilulek nezajímá. Léčí pouze příznaky nemoci, ne nemoci samotné - ve skutečnosti se pouze snaží udržet člověka co nejdéle při životě, ale nemocného, aby byl dlouhá léta jejich věrným platícím zákazníkem.

Na všech úrovních provází prodej léků a psychofarmak korupce, řekl Virapen, který se na ní sám dlouhá desetiletí podílel a uplácel lékaře, aby předepisovali léky či svým jménem zaštítili nebezpečné medikamenty s vedlejšími nežádoucími účinky.

Očkování? Všechna jsou na nic

Podstatnou část přednášky ale Virapen věnoval nebezpečí očkování. "Všechna jsou na nic," odpověděl například páru z publika, který připustil, že očkovat děti nechce, ale uvažuje pouze o některých typech vakcín. "Zamyslete se dříve, než budete jednat," varoval. "Očkování může zabíjet."

Navíc očkování nefunguje. "Víte, proč si to myslím? Protože nikdo mi nebyl schopen ukázat důkaz, že by očkování fungovalo. Když se necháte očkovat proti chřipce a chřipku nedostanete, jak mi doložíte, že jste ji nedostali proto, že jste byli očkovaní? Je mnoho případů lidí, kteří se nenechali očkovat a chřipku nedostali," řekl Virapen s tím, že dosud nevznikly žádné studie, které by přesvědčivě dokazovaly, že vakcíny přinášejí kýžený efekt.

"Neexistují dlouhodobé studie, pouze studie, které sledují očkovaného třeba jen měsíc. Existuje mnoho důkazů, které říkají, že očkování dětí přináší více škody než užitku," uvedl Virapen.

Pokles výskytu některých onemocnění, proti kterým se plošně a roky očkuje, je pak podle něj způsobený tím, že si člověk na viry zvyknul a naučil se s nimi žít, jeho imunitní systém dobře funguje.

"Vakcíny jsou velkým podfukem. Přinesla falešná očekávání, ve skutečnosti ale nefungují a jsou nebezpečné. Měli bychom více pracovat s přírodou," řekl ten večer ještě několikrát.

Podle Virapena je očkování pouze produktem, který farmaceutickým koncernům produkuje neuvěřitelné zisky. Připomněl například svůj vlastní zážitek, kdy se na přednášce v Belgii setkal s pracovníkem tamního ministerstva zdravotnictví a nahlédl do jeho dokumentů.

"Uvědomil jsem si, že tam je zkratka H1N1. Bylo to ve francouzštině, ale vzal jsem si ten papír, doma si ho prostudoval a posléze se dozvěděl, že ministerstvo jednalo se společností Glaxo-Smith-Kline o cenách a názvu vakcíny již v lednu 2009. A to mi přišlo velice zajímavé, protože o očkování se začalo veřejně mluvit až v květnu 2009," řekl Virapen.

Když později dotyčného kontaktoval, ten vše vysvětloval tím, že vláda pouze "očekávala" pandemii. "Jediný důvod, proč lidé jako on mohou očekávat takovou pandemii, je proto, že sami takový vir někde vysadili," řekl ale Virapen.

Diskuzi se snažil ovládnout zastánce očkování. Umlčela ho žena na vozíku

V závěru přednášky dal Virapen prostor dotazům z publika. Na otázku, zda očkování může způsobit autismus, odpověděl: "O tom, že způsobuje autismus, jsou mnohé důkazy, mnohé takové případy jsou zaznamenány. Jděte na internet, najdete tam mnoho takových svědectví."

Připomněl také, že když se takové případy objevily v USA v souvislosti s vakcínami obsahujícími rtuť a firma Ely Lilly se začala obávat možných žalob, zašel její šéf za prezidentem USA Georgem Bushem, který posléze nechal vypracovat zákon, který žaloby proti očkování znemožňuje. Na tomto případě Virapen dokládal, že ve farmaceutickém průmyslu jde o často o dobré kontakty, korupci a krytí ze strany politiků.

Krytí poskytují i média, která o takových případech záměrně nepíšou. Nebo jste snad četli o tom, jak velké farmaceutické firmy musely zaplatit velké pokuty?" ptal se řečnicky.

Například firma Glaxo-Smith-Kline musela podle Virapena zaplatit 1 miliardu dolarů pokuty kvůli léku Paxil. Jiná farmaceutická firma, Pfizer, dostala zase pokutu ve výši 21 miliard. A soud v Pensylvánii před dvěma lety zase uložil pokutu ve výši 1,415 miliard dolarů firmě Eli Lilly kvůli tomu, že lék Ziprexa prodávala za jiným než registrovaným účelem a způsobila tak několik případů úmrtí pacientů. To se ale většinou veřejnost ze sdělovacích prostředků nedozví.

Jiná posluchačka se podělila o osobní negativní zkušenost s hexavakcínou: "Po třetí fázi jsme skončili na traumatologii, prodělali jsme různá pozorování, dítě mělo křeče, tiky, kterých jsme se zbavovali alternativním způsobem celé dva roky, přičemž celé zdravotnictví od toho dalo ruce pryč," postěžovala si matka dítěte.

"Všichni lékaři drží pospolu, i kdyby někdo věděl, že může mít očkování vedlejší účinky, tak to nikdy nepřiznají," reagoval Virapen.

Přednášku se poté pokoušel narušit zastánce očkování a předseda české pediatrické společnosti Jan Janda, který se dožadoval promítnutí vlastních diapozitivů, které prokazují pravý opak. "Vemte rozum do hrsti, co jste slyšeli, jsou nesmysly," přesvědčoval Janda publikum s tím, že očkování vymýtilo úmrtí na infekční nemoci a je tudíž důležité.

"Není to vaše přednáška, dělejte si jinou přednášku," zlobili se na něj posluchači s tím, že si přišly vyslechnout opačný názor. "Možná, že tohoto pána platí společnost Elly a Lily," zavtipkoval Virapen.

Vystoupení pediatra rozhořčilo dalšího účastníka přednášky. "Mně to poněkud podráždilo. Podívejte se na tuto slečnu, vidíte ji? Tato slečna byla očkovaná proti obrně a to, jak ji tady vidíte, je důsledek tohoto očkování. To je pro vás, pane," řekl a ukázal na mladou ženu na vozíku.

"Nelze vyloučit, že v tomto individuálním případě šlo o vedlejší účinek vakcíny," musel uznat Janda, který se nechtěl pustit mikrofonu.

Celé Virapenovo vystoupení trvalo půl druhé hodiny, autor poté zájemcům podepisoval knihu a dále s nimi diskutoval.

-------
O autorovi

John Virapen působil 35 let na různých postech ve farmaceutických firmách. Kniha "Nežádoucí účinek: Smrt" je kontroverzní výpovědí bývalého výkonného ředitele gigantu Eli Lilly.
Virapen sám byl svědkem mnohých případů, kdy léky, které měly pomáhat, zabíjely. "Do mého repertoáru patřilo v neposlední řadě i podplácení úřadů. Jeden takový případ mě mimořádně rozrušil. Měl totiž neobvyklé důsledky. Šlo o podplácení nezávislého znalce pracujícího pro zdravotní úřad," popsal v knize Virapen běžnou praxi farmaceutických gigantů.

Eli Lilly
Nadnárodní farmaceutická společnost s centrálou v Indianapolis ve Spojených státech. Eli Lilly byla první společností, která ve velkém produkovala penicilin a dnes je největším světovým výrobcem a distributorem psychiatrických léků. Pro společnost Eli Lilly pracoval dokonce i George Bush. Jako viceprezident v Reganově administrativě umožnil v roce 1981 americkým firmám vývoz zastaralých nebo prošlých léků do zemí třetího světa.

Nežádoucí účinek: Smrt

Kniha, v níž autor, který sám mnoho let působil jako ředitel velké farmaceutické firmy, odhaluje mnohdy až šokující a neuvěřitelné praktiky farmaceutického průmyslu, vyšla již v sedmi jazycích. Na Slovensku se stala bestsellerem, nedávno vyšla i v České republice.

www.prvnizpravy.cz

Bancor: Název globální měny, kterou navrhuje šokující zpráva MMF

10. března 2011 v 10:48 FED, peňažné otroctvo
Ilustrace

Některé věci jsou tak šokující, že o nich nechcete psát, dokud nejsou úplně zdokumentovány. Během několika posledních let zde bylo několik fám o nadcházející globální měně, ale občas bylo obtížné postřehnout důkaz, že tyto plány pro změnu jsou v běhu. Už ne.

Dokument s názvem "Hromadění rezerv a mezinárodní měnová stabilita", od Oddělení strategie, politiky a revize při MMF, který doporučuje, aby svět přijal globální měnu s názvem "Bancor" a aby byla zavedena globální centrální banka, která by spravovala tuto měnu. Tato zpráva je ze dne 13. dubna 2010, úplnou kopii si můžete přečíst zde.

Bohužel to není humbuk a není to fáma. Jedná se o velmi vážný návrh v oficiálním dokumentu od jedné z mega-silných institucí, která ve skutečnosti vede světovou ekonomiku. Každý, kdo sleduje MMF ví, že to, co chce MMF, tak obvykle dostane. Takže by mohla globální měna známá jako "Bancor" být na obzoru? To je nyní legitimní otázka.

Takže, odkud ze světa pochází jméno "Bancor"? Ukazuje se, že "Bancor" je název hypotetické jednotky světové měny, kterou navrhoval John Maynard Keynes. Keynes byl světoznámý britský ekonom, který stál v čele Světové bankovní komise, která vytvořila MMF v průběhu konference Breton Woods.

Zpráva MMF odkazovaná výše navrhuje pojmenování nadcházející světové měnové jednotky "Bancor" na počest Keynese. A co Zvláštní práva čerpání (SDR)? Za posledních pár let SDR byly nabízeny jako nadcházející globální měna. Zpráva představuje "hlavní rezervní aktivum" SDR jako se přesouváme ke globální měnové jednotce…

"Jako doplněk k multipolárnímu systému, nebo dokonce i více ambicióznějšímu, logickému koncovému bodu, větší role by mohla být zvážena pro SDR."

Zpráva však také uznává, že SDR mají některé závažné nedostatky. Protože hodnota SDR je úzce vázána na národní měny, cokoliv bude mít vliv na národní měny ovlivní také SDR.
Právě teď, SDR jsou tvořeny košem měn. Následuje rozpis komponent SDR ….
* Americký dolar (44 procent)
* Euro (34 procent)
* Yen (11 procent)
* Libra (11 procent)

Zpráva MMF uznává, že přesun k SDR je pouze částečný odklon od dolaru jako světové rezervní měny a naléhavě žádá přijetí měnové jednotky, která by byla skutečně mezinárodní. Pravdou je, že SDR jsou neohrabané a těžkopádné. Pro tuto chvíli musí být SDR konvertovány zpět do národní měny před tím, než mohou být použity, a to opravdu omezuje jejich užitečnost v závislosti na zprávě ….

"Omezení SDR, jak je popsáno dříve, je to, že není měnou. SDR a SDR-denominované nástroje musí být nakonec převedeny na národní měny pro většinu plateb nebo intervencí na devizových trzích, což způsobí těžkopádné použití při transakcích. A i když by systém založený na SDR odešel od dominantních národních měn, hodnota SDR silně souvisí s podmínkami a výkonem hlavních složek zemí."

Takže jaká je odpověď?
Zpráva MMF se domnívá, že přijetí skutečné globální měny spravované globální centrální bankou je odpověď.
Autoři zprávy se domnívají, že by bylo ideální, pokud by "Bancor" byl okamžitě použit jako měna mnoha národů po celém světě, ale také přiznávají, že více "realistický" přístup by byl pro "Bancor", kdyby nejdříve obíhal po boku národních …
"Jednou z možností pro bancor je, aby byl přijat jako fiatová běžná měna (stejně tak jako euro), což je přístup, který by vedl hned k širokému užití a odstranění kolísavostí směnného kurzu mezi příjemci (srovnatelné například s Cooper 1984, 2006 a The Economist, 1988). Poněkud méně ambiciózní (a reálnější) možností by pro bancor bylo obíhat vedle národních měn, ačkoli to by musel být přijat jako fiat alespoň některými (ne nutně systémovými) zeměmi, kvůli rozvíjení devizového trhu."

Takže kdo by tisknul a spravoval "Bancor"?
Globální centrální banka samozřejmě. To by bylo něco jako Federální rezervní systém, pouze zcela mimo kontrolu jakékoli konkrétní národní vlády ….

"Globální měna bancor, vydaná globální centrální bankou (viz příloha 1, část V), bude navržena jako stabilní zásoba hodnoty, která není vázána pouze na podmínky konkrétního hospodářství. Jako obchod a finance pokračují v rychlém růstu a globální integrace se zvyšuje, očekává se, že význam této širší perspektivy nadále poroste.
Ve skutečnosti na jednom místě ve zprávě MMF konkrétně srovnává navrhovanou globální centrální banku s Federální rezervou…

"Globální centrální banka by mohla sloužit jako věřitel poslední instance, který poskytuje potřebnou systémovou likviditu v případě nepříznivých šoků a více automaticky, než v současnosti. Taková likvidita byla poskytnuta v poslední krize především americkým Federálním rezervním systémem, který však nemusí vždy poskytnout takovou likviditu."
Takže je to to, co opravdu potřebujeme?
Světová měna spravovaná mezinárodní centrální bankou po vzoru Federálního rezervního systému?

Vůbec ne.

Jak jsem již psal o dříve, Federální rezervní systém devalvoval dolar o více než 95 procent od doby jeho vzniku a americká vláda má nahromaděný největší dluh v historii světa v rámci tohoto systému.
Takže nyní chceme zavést takový systém na celé zeměkouli?

Pravdou je, že globální měna (ať už je nazývána "Bancor" či jiným názvem) bude hlavní ránou do národní suverenity a bude představovat velký krok na cestě ke globální vládě.

Vzhledem k tomu, jak katastrofální Federální rezervní systém a další centrální bankovní systémy ve světě jsou, proč by někdo navrhoval, abychom šli do globálního centrálního bankovního systému po vzoru federální rezervy?
Doufejme, že "Bancor" nikdy neuvidí denní světlo.

Nicméně, pravdou je, že jsou některé velmi mocné zájmy, které jsou absolutně odhodlány vytvořit globální měnu a globální centrální banku pro globální ekonomiku, ve které nyní žijeme.
Bylo by velkou chybou si myslet, že se to nemůže stát.

Překlad článku Bancor: The Name Of The Global Currency That A Shocking IMF Report Is Proposing


Chceš pomoci v boji s oteplováním? Staň se pirátem!

10. března 2011 v 10:26 | Vítězslav Kremlík |  Globálne oteplovanie, modifikácia počasia, chemtrails
Ilustrace

V roce 2005 byla zveřejněna "teorie", že k zastavení růstu teplot jsou zapotřebí piráti. V témže roce se rozmohlo pirátství v Somálsku. A hle - globální oteplování je pryč.

Ve zprávách se mihla informace, že OSN navrhuje zřídit speciální soudní tribunály pro somálské piráty (viz). Tento problém posledních několik let narůstá. První velká vlna pirátských útoků se datuje z roku 2005. Unášejí lodi a požadují výkupné.

A jak se to týká globálního oteplování?
Inu, potvrzuje se bonmot Oscara Wildea, že život napodobuje umění.

Nejprve ale trochu kontextu. Před lety vznikla humoristická skupina, která si říká Pastafariáni. Snad by se to dalo přirovnat k české mystifikaci o Járovi Cimrmanovi.

Pastafariáni si utahují z náboženství obecně, ale i z náboženství klimatických změn. Mají i vlastní Svatou knihu (viz)
Vymysleli si potrhlé náboženství, které uctívá tzv. Létající špagetovou příšeru a v duchu amerických kreacionistů požadují, aby jejich výkladu světa byl ve školních osnovách věnován rovnocenný prostor jako výuce evoluce.

FSM.jpg



























V tomto smyslu v květnu 2005 poslali dopis kansaské školní radě: http://www.venganza.org/about/open-letter/
A teď přijde ten oslí můstek ke klimatu. Pastafariáni mají i vlastní teorii o klimatických změnách. Za globální oteplování prý může úbytek pirátů v uplynulých staletích. Jejich teorie je minimálně stejně humorná jako potřeštěné teorie IPCC.
Piráti prý byli ve skutečnosti svatí muži, uctívači FSM (Létající špagetové příšery). Byli hodní, měli rádi pivo a zpěv, a že ubližovali lidem jsou prý jen pomluvy. Tito svatí muži udržovali klima v rovnováze svou vírou. Když jejich počet začal klesat, klima se destabilizovalo. Korelace mezi křivkou teplot a počtem pirátů je prý zcela evidentní.

Pastafariáni si tak utahují z náboženské představy, že přírodní katastrofy jsou způsobené lidmi, jejich hříšností a hněvem bohů.
PiratesVsTemp.png
























Pastafariáni vyzývají lidi, aby se stali piráty nebo se alespoň začali oblékat jako piráti. Tím si prý usmíříme FSM. Létající špagetovka se přestane hněvat a globální oteplování se zastaví.

Nejvíce si toto doporučení vzali k srdci lidé v Somálsku. Hned téhož roku (2005) se pustili do díla (BBC). Zatímco v roce 2004 somálské vody zaznamenaly jediný pirátský útok, v roce 2005 to najednou bylo 19 útoků.

A jak jste si všimli, pirátství funguje. Je daleko účinnější než Kjotský protokol. Oteplování se zastavilo a ani teploty roku 2010 nepřekročily rekordy roku 1998. Období, kdy se pět let neoteplilo, jsou normální a viděli jsme je i v 80. či 90. letech. Ale tohle je už deset let.

V roce 2008 sám zakladatel Patafariánů poukázal, že Somálsko má prý nejvíc pirátů a nejmenší emise skleníkových plynů (viz)

IPCC by měla v příští své zprávě zhodnotit také další shodu. Naše slavné globální oteplování začalo v půli 70. let. Tehdy vznikl proslulý TV seriál o malajském pirátu Sandokanovi (1976 a 1977, hlavní role Kabir Bedi). O generaci později, když bylo natočeno pokračování (1996 a 1998) se záhy oteplování zastavilo. (Wiki)

Když seriál skončil a slavný pirát odešel, začalo se oteplovat. Když se Sandokan vrátil, oteplování se zastavilo. Očekávám, že každou chvíli vystoupí Pachauri s prohlášením: "Přestaňte popírat, že za oteplování mohou piráti. Konsensus je jednoznačný, diskuse skončila. Popírání vlivu pirátů na klima je jen popíračská mašinérie ropných společností."


(ZASTAV GLOBÁLNÍ OTEPLOVÁNÍ: STAŇ SE PIRÁTEM)

Nebo myslíte, že podobnost křivky pirátů s křivkou teplot je jen falešná korelace? Inu Al Gore by o tom mohl vyprávět. Ve svém filmu upozorňoval, že křivka CO2 a křivka teplot spolu korelují. Nevšiml si, že nejprve stoupají teploty a až potom CO2. Růst skleníkových plynů je následek a nikoli příčina, jak si myslel.

Joannenova.jpg






.









Mimochodem. Můžete si zahrát i pastafariánskou flash hru (zde). Hrajete za špagetovku a čím více lidí konvertujete na piráty, tím více pomůžete v boji proti globálnímu oteplování.
(N.T. - Non Testatur)


2. Číslo AlterLine - Február - Únor 2011

9. března 2011 v 7:03 Časopis AlterLine

----------KLIKNI - ODKAZ NA ČASOPIS V PDF FORMÁTE----------


S radostí vám představuji druhý díl časopisu AlterLine. Jsem velmi rád, že jsme nakonec tento projekt dotáhli do zdárného konce a že časopis opravdu začal vycházet.

Nejprve jsem měl trochu strach, jestli vůbec najdeme nějaké čtenáře, ale podle dosavadních ohlasů to vypadá velmi slibně, takže časopis má velmi dobré vyhlídky na budoucnost.

Touto cestou bych chtěl poděkovat všem, kteří na své stránky přidali odkazy na náš časopis nebo ho jakýmkoliv jiným způsobem žačali šířit mezi lidi. Tímto nám velmi ulehčili cestu k potencionálním čtenářům. Byl jsem velmi překvapen, jak rychle se odkazy na něj začali šířit.

Dále bych vás chtěl požádat o aktivnější zapojení do tvorby časopisu. Takže pokud máte nápad na jeho vylepšení, víte o článku který v něm nesmí chybět, něco se vám na jeho formě nelíbí nebo pro nás máte nějakou radu, podělte se s námi o tyto informace buď na internetovém fóru link nebo na emailové adrese alterline@aiall.org.

Na závěr bych rád zodpověděl dotaz, který jsem slyšel od spousty čtenářů a který se týkal programu, v kterém časopis píši. Používám sázecí program LaTeX link, který se převážně používá pro sazbu vědeckých textů, doplněný o třídu papertex link, která je vytvořena přímo pro sazbu novin a časopisů.

Přeji vám nikým nerušené čtení a doufám, že se vám výběr článků bude líbit.


USA náš vzor

1. března 2011 v 19:31 | radoslav |  Ostatné videa a články
Nemám rád bezhlavé preberanie vzorov pod heslom "USA náš vzor" ale tento prípad z posledných dní mi pripadá inšpiratívny a mohol by osloviť predovšetkým príslušníkov našej polície.

Pre neutíchajúce protesty zamestnancov, organizované odbormi, sa vláda štátu Wisconsin USA na čele s guvernérom Scottom Walterom rozhodla vyslať oddiel niekoľko stoviek policajtov aby vyprázdnil vládnu budovu Kapitolu, v ktorej sa nachádzalo asi 600 demonštrantov.

Policajné oddiely po príchode na miesto, vydali k demonštrujúcim neuveriteľné vyhlásenie:
"Bolo nám prikázané aby sme vás donútili opustiť túto budovu dnes o 4.00, ale my vieme rozoznať čo je správne a čo nie a tak nielenže vás nebudeme vyháňať, ale zostaneme tu s vami."

A guvernérovi Walterovi policajti odkázali, "Teraz už vieme pre koho pracujete pán guvernér Walker, ale vedzte, že mi pracujeme pre týchto ľudí a táto vládna budova (Capitol) nie je vaša pán Walker, ale patrí nám všetkým"

http://understory.ran.org/2011/02/25/breaking-wisconsin-police-have-joined-protest-inside-state-capitol/