Březen 2013

Zastavte kyborgy! Soukromí ve světě s Google Glass nebude existovat, kritizují aktivisté

29. března 2013 v 6:00 Veda a technika

Big-Brother-Is-Watching-You

Google Glass a další zařízení s funkcí rozšířené reality nás prý mohou přivést do světa, kde soukromí neexistuje.
Je oprávněné se bát?


Mnohým z nás se při myšlence neustálého sledování ze všech stran vybaví utopie George Orwella s názvem 1984. Velký bratr neustále sledující své ovečky se může v tuto chvíli zdát jako něco nereálného, ale možná je podobná situace blíže, než si myslíme. Pokud se zamyslíme nad tím, kolik informací získává a analyzuje Facebook, Google, ale také třeba mobilní operátoři apod., jen těžko se ubráníme pocitu, že soukromí je dnes pro mnohé vzácností.

Sergej Brin a Google Glass

O projektu brýlí sázejících na prvky rozšířené reality jsme vás informovali již mnohokrát, viz odkazy níže. Google v těchto dnech rozesílá vybraným šťastlivcům první kusy, což nezůstalo bez odezvy. Skupina s názvem "Stop the Cyborgs" považuje projekt Glass za "soukromí ohrožující" a chce jasně definovat, kde a za jakých podmínek jej budeme mít možnost využívat.

Mimo webových stránek skupina vytvořila také plakáty, na kterých informuje případné nositele digitálních brýlí, že jsou v dané lokalitě zakázané, nebo je nutné vypnout funkci nahrávání. Kampaň přichází v době, kdy dochází k všestranné debatě o tom, jak podobná zařízení a gadgety mění naší společnost.

zastavte_kyborgy

"Nevoláme po úplném zákazu," upozornil jeden z tvůrců kampaně s přezdívkou Jack novinářům z BBC prostřednictvím anonymní mailové služby Hushmail. "Raději bychom, aby si lidé zvolili fyzické a sociální limity pro využívání technologií, ne jen následovali jejich směr vývoje," napsal v mailu.

cropped-googleglasses

V Londýně začala kampaň Stop The Cyborgs na konci února, přičemž skupina do finálního uvedení Google Glass na trh nečeká žádný velký humbuk. Přesto si prý plakáty varující před využíváním brýlí do této chvíle stáhlo několik tisíc lidí. Z "úžasné nové technologie" se prý může v budoucnu stát jedna z těch nejvíce kontroverzních, jaké jsme mohli poznat.

google-glasses

Aby vše neznělo jako nesmyslné řeči aktivistů, je nutné se podívat na jeden výše zmíněný cíl kampaně. Tím je především cíl jasně určit, kam až mohou podobné projekty zasahovat a vymyslet jednoduchou cestu, jak uživatele upozornit na fakt, že jsou nahráváni. Upřímně, vždyť už v tuto chvíli jsme denně pod dohledem desítek až stovek kamer a málokdy o tom víme.

"Je důležité pro společnost a demokracii, aby mohli lidé komunikovat bez obav, že budou sledováni, nebo se vše co řekli dostane na veřejnost. Nejsme proti technologiím, jen chceme lidem ukázat, že technologie sice mění svět kolem nás, ale my tyto změny můžeme kontrolovat."

google_glass_ui_leak_hero

Google na situaci reagoval vyjádřením, kde říká: "Hodně přemýšlíme nad návrhem produktu Glass, neboť nové technologie vždy vyvolávají ve společnosti spoustu otázek. Google Explorer Program dává nám všem šanci podílet se na vývoji této technologie, všech jejich funkcí a společenských norem."

appleglass_vtip_joke

V tuto chvíli některé státy USA hledají cestu, jak nastavit omezení pro zařízení stavějící na rozšířené realitě. Západní Virginie připravuje zákon, který zakáže užívání zařízení s rozšířenou realitou při řízení vozidel. Zrovna zde se ale dle našeho názoru nejedná o příliš vhodné omezení, protože právě řízení je jedna z činností, kde by mohla technologie v mnohém pomáhat.

Co si o rizicích spojených s využíváním podobných technologií myslíte vy, máme se čeho bát, nebo je to v dnešním světě plném kamer a mobilních zařízení zbytečné?

Zdroje:

Dokument Sirius - svetová premiéra

18. března 2013 v 20:02 UFO fenomén

Snáď najočakávanejší dokument tohto roku - Sirius, ktorého autorom je samotný Dr. Steven Greer - zakladateľ Disclosure projectu a CSETI bude mať 22. apríla/dubna svetovú premiéru.

"Bude to najvýznamnejśím uvolnením informací na téma UFO a nových energií, ku ktorému kedy došlo."


Trailer #1 (možnosť zapnúť české titulky)


Trailer #2


Rozhovor s Greerom (en)


Ďalšie informácie nájdete tu:





Island poslal bankéře do vězení. Odmítl platit dluhy bank, vyhlásil bankrot a ukončil dluhovou krizi

15. března 2013 v 17:39 Európska únia
Stát v tichosti zbankrotoval, aniž by o tom psala média. Situace na Islandu byla pozorována politiky, jako je Merkelová, Sarkozy, Cameron, Zapatero, Berlusconi a další. Tato situace byla vyhodnocena jako nebezpečná pro jejich už tak finančně vratký systém. Bojkot informací o Islandu byl striktně dodržován tisíci novináři v rámci veškerého korporátního tisku, rozhlasu a televize.


Zatímco se Evropské státy ocitají ve finanční a dluhové krizi, existuje země, která se finanční krize dostala po svém. Tou zemí je Island.

Vznik finanční krize na Islandu

Finanční (dluhová krize), která vznikla na Islandu, měla stejný průběh jako finanční krize, které vznikly v jiných státech. I zde banky prosazovaly otevřenou úvěrovou politiku a obyvatelé Islandu se dostávali čím dál více do dluhů, až je nakonec nebyli schopni splácet.

Ještě před rokem 2008, než začala finanční krize na Islandu, se v této zemi jako na běžícím páse stavěly nové kanceláře, bytové domy a komerční centra. Z letiště odlétaly soukromé tryskáče a po ulicích jezdila nejnovější terénní auta. OSN vyhlásila tento stát jako nejlepší místo k životu a Islanďané zažívali výhody jedné z nejsilnějších kupních sil na světě. Země každým rokem zaznamenala pětiprocentní růst HDP. Nezaměstnanost byla 1,9%.

To se však začátkem roku 2008 změnilo. V zemi začala růst inflace, ceny nemovitostí se propadaly a Island vstoupil do recese. Nezaměstnanost se začátkem ledna zvedla z původních 1,9% na 7%.

Na konci roku 2008 Island začal finančně krachovat a převzal pod kontrolu tři největší banky v zemi (Landsbanki, Glitnir, Kaupthing). Začaly vzrůstat nepokoje a demonstrace. Islandu musely poskytnout finanční pomoc Mezinárodní měnový Fond, skandinávské země a Japonsko ve výši šest miliard dolarů.

Typickým příkladem člověka zasaženého krizí na Islandu je pětadvacetiletá Adur Elin Sigurdardottirová, která před rokem 2008 žila "islandský sen". Jak sama uvádí: "Se svým přítelem jsem si pořídila dům a dvě auta. Dnes žiji s matkou, mám tři práce, a přesto své dluhy nestíhám splácet," citoval ji server CNN.

Islanďané odmítli zaplatit dluhy bank

Ve světě bylo běžné, že státy převzaly dluhy za banky, koneckonců jim to nařizuje mezinárodní dohoda, která říká, že státy ručí za vklady klientů uložených v bankách. Britská a holandská vláda chtěla po Islandu, aby garantoval navrácení vkladů holandským a britským klientům zkrachovalé banky Icesave. Islandský premiér Geir Haarde prohlásil: "Akceptujeme rozhodnutí EU vyplatit vklady klientů Icesave."

Ihned poté ale na Islandu proti tomuto opatření proběhla řada demonstrací a byla podána petice s 56 000 podpisy (čtvrtina islandských voličů), která se stavěla proti jakémukoliv převedení dluhů bank na obyčejné obyvatele Islandu. Díky sílicímu nátlaku veřejnosti nezbylo islandské vládě nic jiného, než uspořádat referendum, ve kterém Islanďané rozhodovali, jestli má Island zaplatit šest miliard dolarů za zkrachovalé vklady holandským a britským klientům banky Icesave. Islanďané začátkem roku 2010 rozhodli v referendu (93% většina), že si nepřejí platit dluhy soukromých institucí.

Tím se rozhořela ostrá diplomatická roztržka. Británie dokonce zařadila Island na seznam oficiálních nepřátel státu za to, že nedodržuje mezinárodní dohody. Tímto krokem se do potíží dostalo 123 britských a 22 holandských veřejných institucí. Tím, že Island odmítl zaplatit závazky, de facto vyhlásil státní bankrot.

Velké Británii a Holandsku nezbylo nic jiného, než zaplatit svým občanům zkrachovalé vklady ze svých státních rozpočtů, nicméně právní tíha na zaplacení tohoto dluhu stále leží na Islandu.

Vstup do EU

Islandská vláda oficiálně požádala 27. července 2009 o vstup země do EU. Jen o něco více než týden poté, co Island předal přihlášku do EU, se ukázalo, že občané země si nejsou touto ztrátou části své nezávislosti vůbec jistí. Navíc Velká Británie a Holandsko na reakci odmítnutí islandské vlády zaplatit britským a holandským klientům ztracené vklady banky Icesave pohrozily Islandu, že zamítnou jeho vstup do EU.

Obrat nastal v polovině června roku 2010, kdy se hlavy států EU dohodly, že budou jednat o vstupu Islandu do Evropské Unie. Britský ministr William Hague oznámil, že nemá nic proti tomu, zahájit na toto téma rozhovor, ale jak sám uvedl: "Island si ovšem musí být vědom, jaké má právní a finanční závazky" nebo jak řekl nizozemský diplomat, který si nepřál být jmenován, agentuře Reuters: "Hlavním bodem vstupních rozhovorů bude vyřešení stávajících závazků (Islandu)." Velká Británie a Nizozemsko podmínily vstup Islandu do Evropské Unie splacením pěti miliard dolarů.

Islanďané nechali soudit viníky krize

V dubnu 2010 poslala nově postavená vláda po předčasných volbách bývalého premiéra Geira Haardeho, šéfa centrální Islandské banky Davida Oddssona, a několik dalších politických a ekonomických představitelů kvůli pochybení z nedbalosti k soudu.

Podle vyšetřovatelů se hlavní tři islandské banky v poměru k malé státní ekonomice Islandu příliš rozrostly, čemuž prý měla vláda včas zabránit. Haardeho kabinet ale podle vyšetřovatelů neměl odvahu ani moc rozumně omezit finanční systém. Islandská policie také zatkla dva bývalé šéfy zkrachovalé banky kvůli podezření z podvodů na finančním trhu - Sigurjóna Arnasona, exšéfa Landsbanki, a Ivara Gudjonssona, jejího někdejšího investičního ředitele. Ve světě je to poprvé, kdy byl někdo souzen za způsobení finanční krize.

Druhé referendum o odškodnění zahraničních klientů bank

V prvním referendu Islanďané rozhodli, že nechtějí doplácet za marnotratnost některých bank a zaplatit zkrachovalé vklady britským a holandským klientům těchto bank. Představitelé Velké Británie a Holandska začátkem roku 2011 tlačili na islandského prezidenta Ólafura Grimmsona, aby podepsal dohodu, ve které bylo psáno, že Island uhradí pět miliard dolarů holandským a britským klientům zkrachovalých bank. Grimmson to podruhé odmítl, ale přislíbil, že uskuteční druhé referendům na toto téma.

Islanďané hlasovali podruhé v otázce zaplacení dluhu ve výši 5 mld. dolarů Velké Británii a Holandsku. Výsledek referenda, který byl zveřejněn 6. 4. 2011, dal Velké Británii a Holandsku konečný verdikt, že Islanďané dluhy bank platit nebudou.

Vše tomu dává za své názor samotných Islanďanů, kteří představují smýšlení většinové populace: "Se mnou ten dluh nemá nic společného," vysvětlil tesař Jón Bergson svůj postoj proti placení dluhu. "Nevím, proč bych měl platit dluhy za darebáky, kteří si pořád žijí v luxusu," přisadil si pro změnu 63letý operní pěvec Kristián Johnson.

Island dnes

Nyní se Island začíná ekonomicky vzpamatovávat. Po letech strmého růstu inflace (2008: 12,4%, 2009: 12,1%), se podařilo v následujících letech inflaci stáhnout na únosných 5,4%, resp. 5,3% v letech 2010-11. V roce 2011 dokonce Island zaznamenal hospodářský růst 2,5% HDP a nezaměstnanost se snížila na 6,7%.

Tím, že Island rozhodl nezaplatit dluhy způsobené bankami, nemusel zvyšovat daně a podnikat tvrdá úsporná opatření, aby tento dluh zaplatil, jako to bylo v případě Řecka. Stát v tichosti zbankrotoval, aniž by o tom psala média. Situace na Islandu byla pozorována politiky, jako je Merkelová, Sarkozy, Cameron, Zapatero, Berlusconi a další. Tato situace byla vyhodnocena jako nebezpečná pro jejich už tak finančně vratký systém. Bojkot informací o Islandu byl striktně dodržován tisíci novináři v rámci veškerého korporátního tisku, rozhlasu a televize.

Názory odborníků na bankrot Islandu

Nositel Nobelovy ceny za ekonomii Joe Stiglitz uvádí: "To, co udělal Island, je správně. Bylo by špatně zatěžovat budoucí generace chybami finančního systému."

Nositel Nobelovy ceny za ekonomii Paul Krugman píše: "To, co nám předvedlo zotavení Islandu, ... nech věřitele soukromých bank zdivočet, a vyžereš si ztráty ty. Tam, kde všichni vykupovali bankéře a nutili veřejnost platit cenu za krizi, nechal Island banky zkrachovat a ve skutečnosti ještě rozšířil svou sociální záchrannou síť."
HDP Islandu v mld. USD. (World Bank Database) - graf - viz foto nahoře


Americká armádní laboratoř oficiálně: HAARPem jsme vytvářeli plazmové mraky v ionosféře

6. března 2013 v 8:12 HAARP



Vědci armádní Naval Research Laboratory (NRL) použili HAARP. Použili jej k vytvoření trvalého mraku plazmatu s vysokou hustotou ve vrchní atmosféře. "Předchozí umělé mraky plazmové hustoty měly životnost jen deset minut nebo méně," řekl Paul Bernhardt, Ph.D. "Tato plazmová 'koule' vydržela jednu hodinu díky přenosu HAARPu a vymizela až po vypnutí rádiového vysílání HAARPu."

Tyto zářivé výboje v horní atmosféře byly vytvořeny jako součást Defense Advanced Research Projects Agency (DARPA), která sponzorovala kampaň Základního výzkumu ionosférických charakteristik a efektů (BRIOCHE), aby prozkoumala ionosférické jevy a jejich dopad na komunikaci a vesmírné počasí.

Použití 3,6 megawattového vysokofrekvenčního (HF) HAARP vysílače, plazmových mraků a nebo koulí plazmatu slouží ke studování použití jako umělých zrcadel ve výškách 50 km pod přírodní ionosférou a jsou používána pro odraz vysokofrekvenčního radaru a komunikačních signálů.

Minulé pokusy o zvýšení elektronové hustoty dosáhly hustoty 4 x 105 elektronů na centimetr krychlový s použitím vysokofrekvenčního rádiového vysílání v blízkosti druhé, třetí a čtvrté harmonické elektronové cyklotronové frekvence. Tato frekvence blízko 1,44 MHz je taková, při které elektrony krouží kolem magnetického pole Země.



Skupina NRL uspěla ve výrobě umělých plazmových mraků s hustotami vyššími než 9 x 105 elektronů na centimetr krychlový použitím vysílání HAARPu v šesté harmonické cyklotronové frekvenci elektronu.


Optické obrázky umělých plazmových koulí ukazují, že jsou turbulentní a dynamicky mění hustotu struktur. Elektrostatické vlny generované rádiovým vysíláním HAARPu jsou zodpovědné za urychlení elektronů na dostatečně vysokou energii k produkci výboje v neutrální atmosféře ve výšce téměř 170 kilometrů.





Tým NRL spolupracuje s pracovníky z SRI International, University of Alaska Fairbanks, University of Florida a BAE Systems na tomto projektu za účelem syntézy pozorování s teorií parametrických interakcí k vyvinutí komplexní teorie plazmových mraků. Další kampaň HAARPu, která je naplánována na začátek roku 2013, bude zahrnovat pokusy vyvinout hustší a stabilnější ionizační mraky.





Překlad článku NRL Scientists Produce Densest Artificial Ionospheric Plasma Clouds Using HAARP
www.nrl.navy.mil/media/news-releases/2013/nrl-scientists-produce-densest...



Našiel sa v Jakutsku mimozemský objekt?

6. března 2013 v 7:59 Prírodné zdroje, životné prostredie

Jakutsko - najväčšia republika Ruskej federácie nachádzajúca sa na Sibíri, má tajomstvo, o ktorom Rusi veľmi nehovoria. V odľahlej najchladnejšej oblasti Ruska sa nachádza geologická anomália, ktorému sa hovorí Patomský kráter. Kráter však nevznikol vulkanickou činnosťou, a nevytvoril ho ani meteorit. Podľa geológov sa v ňom ukrýva veľký objekt, o ktorom tí odvážnejší hovoria ako o mimozemskej kozmickej lodi. Čo zistili viaceré vedecké výskumy?


Hniezdo ohnivého orla
Podivný kráter, ktorý nedáva vedcom spávať už viac ako 60 rokov, našla geologická výprava v roku 1949, ktorú viedol mladý ruský vedec Vadim Kolpakov. Expedícia mala za cieľ objaviť nové ložiská kovových rúd, no našla úplne niečo iné. Od miestnych obyvateľov sa dozvedeli, že v Javaldinskej doline sa vraj nachádza nejaký zvláštny kopec, ktorému Jakuti hovoria Hniezdo ohnivého orla, a boja sa k nemu priblížiť, pretože to údajne prináša smolu. Geológovia sa teda vybrali podivný kopec hľadať. A skutočne ho aj našli - na bočnej strane jednej z miestnych hôr.

Kráter, ktorý vedci na hore našli vyzeral ako vedľajší kráter nejakej sopky. Táto konkrétna hora však nemala ani jedinú stopu po vulkanickej činnosti. Vedci kráter zmerali, a zistili, že vonkajší pôdorys má 140 x 180 metrov, a týči sa do výšky 20 metrov. Jeho vrchol obklopuje kruhovitý val s priemerom 76 metrov, kde sa v strede nachádza kruhovitá vyvýšenina s výškou 12 a priemerom 36 metrov. Na rozdiel od vulkanického krátera tu však chýba otvor spájajúci vnútro sopky s kráterom. Vulkanický kráter preto geológovia vylúčili. Zvláštny kráter neskôr dostal pomenovanie Patomský kráter.


Čo zistili ďalšie expedície?
Kolpakov a jeho expedícia síce priniesli dôkazy, že podivuhodný kráter v Jakutsku existuje, no ďalšia expedícia sa tam dostala až v roku 1963. Zorganizovali ju však mladí vedci na vlastné náklady, ktorí o geologickej anomálii počuli rozprávať práve Kolpakova. Členovia novej expedície si totiž mysleli, že Patomský kráter môže nejako súvisieť s Tunguzským meteoritom. To však po príchode vylúčili, pretože zistili, že ne vrcholku krátera sa uchytilo niekoľko stromov, a podľa ich letokruhov určili, že tu rastú už 250 rokov. Kráter je tak omnoho starší ako tunguzská udalosť, ktorá sa stala v roku 1908. Mladí vedci však zistili neobvykle vysokú koncentráciu horčíka a magnetitu. Dokázali aj tvrdenie Kolpakova, že kráter nevznikol vulkanickou činnosťou a ani dopadom meteoritu.

Ďalšia expedícia k Patomskému kráteru, ktorú zorganizoval denník Komsomolskaja pravda sa konala až v 21. storočí - presnejšie v roku 2005. Vedci tam prišli s ďaleko kvalitnejšími prístrojmi, aby odhalili, aké tajomstvo si kráter uchováva. Zistilo sa napríklad to, že úroveň rádioaktivity v kráteri je len polovičná oproti normálnemu vyžarovaniu miestnych hornín. Podľa vedcov to vyzeralo tak, akoby niečo vo vnútri krátera vysávalo z hornín rádioaktívne izotopy. Pomocou echolokátorov sa tiež zistilo, že hlboko v kráteri je omnoho menšia hustota hornín, než je v okolí. To len potvrdzovalo, že do hory niečo skutočne narazilo, no nemohol to byť meteorit. V okolí by sa totiž muselo nachádzať veľké množstvo spálenej a roztavenej zeme, nič také tam však nikde nie je. Čo sa teda vo vnútri kráteru nachádza?


Najnovšie merania odhalili neznáme teleso
V roku 2007 sa na Patomskom kráteri urobili ďalšie merania, ktoré odhalili, že pod kráterom sa nachádza nejaký veľký predmet z feromagnetického materiálu - teda zo železa, niklu, kobaltu a iných kovov. Neznáme teleso sa nachádza v hĺbke asi 150 metrov. Magnetické vlny určili aj tvar telesa. Jedná sa o valcovitý útvar s priemerom asi 3 metre, a dĺžka sa odhaduje na 6 až 16 metrov. Je to z toho dôvodu, že teleso je v hornine zaryté pod veľmi ostrým uhlom, z čoho je veľmi ťažké určiť dĺžku celého telesa.

Podľa doktora Alexandra Dmitrijeva z Irkutskej štátnej technickej univerzity sa môže jednať o meteorit, ale úplne neznámeho pôvodu. Pre vedcov je totiž ťažko predstaviteľné, aby vesmírne teleso takýchto rozmerov "prežilo" zrážku bez toho, aby sa nejako rozpadlo, a zarylo sa len tak do zeme. Pravdepodobnejšie podľa vedcov je, že sa jedná o nejaké umelé teleso - možno havarovaný mimozemský stroj. S určitosťou to však nevie povedať nikto, a zistiť to, by bolo veľmi ťažké.

Jakutsko patrí medzi najchladnejšie oblasti na Zemi, a prekopať sa do 150-metrovej hĺbky cez veľmi tvrdú a zamrznutú zem v odľahlej pustine bez pomoci ruskej vlády je nemožné. Tá sa však k tomu stavia pre nákladnosť kopania veľmi negatívne, a medzinárodnú pomoc nežiadala, a podľa vyjadrení ruskej vlády ani nikdy nepožiada. Čo sa skrýva v Patomskom kráteri sa zrejme verejnosť nikto nedozvie. Ak by sa aj Rusi odhodlali s vyzdvihnutím neznámeho objektu zo zeme, prípadný nález si s veľkou pravdepodobnosťou nechajú pre seba. Je to z prozaického dôvodu, v zemi sa totiž môžu ukrývať cenné technológie, ktoré by mohli celé Rusko posunúť do čela svetovej veľmoci.

Autor: Recber

Politika Fedu vybírala ode všech Američanů skrytou daň

5. března 2013 v 7:16 FED, peňažné otroctvo


Bloomberg se zeptal, zda odkazem Fedu je inflace:

Odpovědí je jasné ANO.


A opravdu, orgán tvořící politická rozhodnutí Fedu (Federální komise pro otevřený trh) výslovně v roce 2012 konstatovala, že jejím cílem je devalvovat dolar o dalších 33%.
Devalvovaný dolar znamená inflaci. Zvláště, když má menší hodnotu, je zapotřebí více dolarů, aby se koupila ta samá věc.

Kupní síla dolaru od roku 1913 - tedy roku, kdy byl Fed vytvořen - do roku 2005:



Od té doby je to jen horší:



Ve výpovědi z tohoto týdne řekl Bernanke, že odvedl skvělou práci, když udržel inflaci pod kontrolou. Politika pana Bernankeho ale způsobuje ohromně velikou skrytou inflaci:

Obrázky - horní nárůsty cen komodit s vyznačením období, konce Breton Woodského monetárního systému a éra Bernankeho - dolní obrázek nárůsty cen kuřecího, hamburgerů, jablek, pomerančů a benzínu.



Určitě je ale inflace dobra věc … jelikož nás vytáhne z ekonomické bryndy? Nikoliv!

V roce 2011 jsme uvedli:

Inflace je daň

Otec teorie, že vládní stimuly jsou způsobem, jak bojovat z těžkými ekonomickými propady - John Maynard Keynes - je proslulý i tím, že o inflaci řekl:

Vláda tímto prostředkem může tajně a nepozorovaně lidem zkonfiskovat bohatství a ani jeden z milionů lidí si toho zloděje nevšimne.

I předseda Fedu Ben Bernanke přiznal, že inflace je daň na americký lid:

Tisknutí peněz vytváří inflaci. Včetně inflace cen potravin … kterou zkouší výrobci potravin ukrývat pomocí podfuků.

Stratég Société Générale Dylan Grice píše:

Tím, že vláda vydá dluhopisy sama sobě, to vypadá, jako by si zázračně zvedla výnosy, aniž by na kohokoliv dalšího uvalila břemeno. Proto je nejspíš tento mechanismus univerzálně přijímán v celém světovém finančním systému. Avšak peníze zdarma neexistují a existovat nemohou. Jelikož nemůže existovat nic takového jako vláda nebo kdokoliv další v tomto ohledu, kdo by si zvedl výnos "aniž by to bylo za nějakou cenu", tak nám prostá logika říká, že to někdo někde musí zaplatit.

Kdo ale? A v tom přebývá ta jemná nepoctivost, protože odpovědí je, že to nikdo neví. Když jejich tištění peněz vyvolá na trhu produktů inflaci, zaplatí to spotřebitelé tohoto produktu. Když tištění peněz vyvolá inflaci na trzích aktiv, zaplatí to nakupující zdraženého aktiva. Samozřejmě, že když tisk peněz skončí až na trhu aktiv, tak je ještě méně známo o tom, kdo nakonec tu 'večeři zadarmo' vládě zaplatí, protože v takovém případě tisk peněz rozpoutá vlastní dynamiku přes věčnou pyramidovou hru, kterou je globální finanční systém. Ti poskytovatelé 'večeře zadarmo' později skončí v nějaké bublině aktiv či v propadu investičních hodnot, do nichž tisk peněz vnese inflaci.

Podstatné je, že nevíme, kdo to zaplatí, víme jen, že někdo to zaplatí. Vláda si tudíž zvedla výnosy, aniž by vůbec věděla, na koho to břemeno padá, natož aby jim to řekla. Porovnejte to se zvednutím zjevných 'poctivých' daní, které jsou přinejmenším transparentní. Víme, kdo vybírá prodejní daně nebo daně z příjmu, kdy se vybrali, kdy jsou splatné a kolik se musí zaplatit. Břemeno tohoto tisku peněz naproti tomu na ekonomiku doléhá potichoučku, dopadá necíleně ale neodvratně na neznámé a s tím neobeznámené oběti.

Ekonomické těžkosti uvalené touhle utajenou daňovou operací jsou skutečné a drasticky pociťované. Ale protože nikdo neví, odkud to pochází, není vidět ani ten nepřítel. Během velkých inflací se tudíž společnosti obrací samy proti sobě, když každá frakce obviňuje ty další za svou mizérii: inflační krize ve starém Římě ve třetím století probíhala v souběhu s proslulou Diokleciánovou persekucí křesťanů; středověké evropské podrývání peněžní báze bylo v souběhu se vzmáhajícími se čarodějnickými procesy; extrémní středoevropské inflace po 1. světové válce ukázaly, jak celé společnosti začaly obviňovat své židovské komunity. Docela nedávno, následně po historicky mírných inflacích aktiv na technických trzích a amerických trzích s nemovitostmi jsme zažili, jak se společnosti obrátily proti těm "vyžraným papalášům na ředitelských postech" respektive "hrabivým bankéřům".

Až dosud by si někteří z vás mohli cítit, že tohle všechno je irelevantní. Jistě si můžete myslet, že v podstatě tu žádná inflace není. Nesouhlasím. Abychom viděli proč, budeme o inflaci uvažovat ve světle výše uvedeného. Vím, že ekonomové ji definují jako změny cen v koši spotřebitelského zboží, čili CPI. Proč by ale tohle mělo být definitivním měřítkem, když uvážíme, že tohle je jen jednou z mnoha míst určení, kam peníze od tiskárny tím Brownovým pohybem dospějí? Proč ignorovat místa určení jako trhy s aktivy? Copak není ta inflace cen aktiv (nebo bublina jak se tomu obvykleji říká) ještě více deformující a ekonomicky neefektivní než inflace cen produktů?

Věřím, že ekonomové se ve svých analýzách inflace tvrdě zaměřují na cely produktů, nikoliv že by to vycházelo z úvah o relativně větší důležitosti jednoho typu inflace oproti jinému, ale jednoduše proto, že inflaci přes CPI je vidět snadněji. Když to dělají, připomínají toho řidiče z anekdoty, co jednou večer ztratil klíče a našli ho, jak je hledá pod pouliční lampou. Když se ho manželka zeptala, proč je tam hledá, když je nejspíš ztratil už než k ní došel, odpověděl: "Protože tady je lépe uvidím."

Víme, že vybírat výnosy nemůže jedna osoba, aniž by to někoho jiného něco stálo. Víme, že tisk peněz vytváří výnosy veřejnému sektoru. Takže také víme, že tisk peněz musí být daní. Víme, že velikost této daně - míru inflace - lze spolehlivě měřit zvyšováním růstu peněžní báze. Jelikož nevíme, na kterých trzích ty nové peníze skončí nebo ani kdy, víme, že nemůžeme spolehlivě počítat s měřením inflace na takových trzích, aby nám řekly, jaká je vlastně ta 'míra inflace'? Jedinou spolehlivou mírou inflace je tudíž růst peněžní zásoby. Tudíž pro ty, co říkají, že není žádná inflace, tak těm dávám následující graf.

Obrázek: Copak není žádná inflace…: rozvahy centrálních bank (červen 2007=100)

Tady by ti zdvořilejší z ekonomů mezi čtenáři, co to pořád čtou až sem, mohli začít myslet nějak takhle: "Co to kecáš, padá z tebe samý svinstvo! Když je recese, deprese, tak je ekonomika v nebezpečí tlaku deflace, která je sebe-stupňující, a jedinou správnou věcí je pak vytvářet inflaci, abych se ochránila pracovní místa."

K tomu bych odpověděl, že každý správně myslící člověk chce vidět vytváření pracovních míst. Ti, kdo prosazují vytváření inflace nebo fiskální stimuly to dělají proto, že takové je učení logického systému známého jako 'teoretická makroekonomie'. Ovšem tento logický systém, se svými hluboce pochybnými epistemiologickými základy je tím, co nás sem v první řadě dovleklo! Makroekonomický znalostní aparát žádnou znalost nepředstavuje - kakofonie článků víry by bylo přesnější. Ty instrumenty a pomůcky, které doporučuje tvůrcům politiky spoléhají pouze na - CPI, trendy růstu, nedosahované potenciální produkty, NAIRU, rozpočtové deficity, poměry zadlužení k HDP - a ty podléhají takovým ohromným konceptuálním nejasnostem, ani nemluvě o chybách odhadů, že je to činí naprosto smysl postrádajícími. Faktem je, že kapitáni naší lodi nemají žádné spolehlivé navigační pomůcky. Nechápou, co cuknutí touhle páčkou, nebo stisknutí tohoto knoflíku nakonec udělá. Oni si to jen myslí, že to ví. Jsou opilí vytrubovanými domněnkami o svých znalostech a hloubce svého pochopení, ale to řízení v opilosti makroekonomií je právě tím, co nás dovedlo tam, kde teď jsme.

Možná je ještě důležitější, že způsob, jakým Fed držel inflaci, aby ještě nerostla - i přes masivní tisk peněz - bylo záměrné odrazování bank, aby neposkytovaly půjčky běžné většině. Jinými slovy, tím, že zabíjí tu reálnou ekonomiku …

Samozřejmě Fed rovněž způsobil i Velkou depresi a současnou ekonomickou krizi a většina Američanů - a mnozí ekonomové - chtějí s Fedem skoncovat či jej tvrdě zmenšit.

Překlad: Miroslav Pavlíček
Zdroj: ac24.cz